Exploze španělské demokracie nebo začátek občanské války?

Španělská vláda poslala do ulic Barcelony policii, která demonstranty za nezávislost bila a použila i gumové projektily. Referendum o nezávislosti tak spíše připomínalo občanskou válku.

Referenda o nezávislosti v posledních letech jsou vždycky předmětem tvrdého politického zápasu a využití mocenských nástrojů. Referendum o nezávislosti Krymu tak proběhlo nejen bez souhlasu ukrajinské vlády, ale po okupaci Krymu ruskými jednotkami. Svět kromě Ruska a několika států výsledky referenda neuznal a přičlenění Krymu k Rusku je podle mezinárodních měřítek neplatné. Rusko se ale na názor mezinárodního společenství neohlíží a považuje Krym za odvěkou součást ruské říše.

Referendum o nezávislosti proběhlo ve Skotsku, v chudé části Velké Británie, a proběhlo podle všech mezinárodních norem se souhlasem britské vlády. Příznivci nezávislosti Skotska utrpěli porážku, ale přesto se Skotská národní strana pokusila oživit referendum o nezávislosti po hlasování o členství Británie v EU, kde se právě Skotsko vyslovilo většinově pro setrvání, zatímco Anglie proti. Skotští nacionalisté však od záměru dalšího referenda zatím ustoupili. Drží však britskou vládu neustále v šachu, což využívá EU při jednáních o vystoupení Británie.

Referendum proběhlo před několika dny i na území iráckého Kurdistánu. Kurdové jsou přitom národem s několika desítkami milionů osob, který je rozdělen mezi Írán, Irák, Turecko a Sýrii a při velmocenském dělení tohoto území se na Kurdy jaksi „zapomnělo“. Nyní i právě díky Kurdům v Iráku i Sýrii se podařilo vojensky porazit Islámský stát a iráčtí Kurdové se domnívají, že nastala příznivá chvíle pro vyhlášení samostatnosti.

Katalánsko usiluje o nezávislost na španělské ústřední vládě řadu let. O referendu se již hovořilo na jaře a v létě, nicméně teroristický útok v Barceloně v srpnu přiměl katalánskou vládu k odkladu. Odklad však vydržel jen pár týdnů a ani ne měsíc a půl po teroristickém útoku se katalánská vláda rozhodla uspořádat nové referendum o odtržení. Vláda v Madridu i na základě rozhodnutí Ústavního soudu Španělska považovala a považuje referendum na neústavní a v případě jeho konání hrozila policejním zásahem. Katalánská vláda se ale odmítla podřídit a referendum zorganizovala.

Policejní manévry s konáním referenda spojené, bití demonstrantů podporujících nezávislost Katalánska na Madridu a i použití gumových projektilů však spíše než o potlačení odporu svědčí o eskalaci konfliktu blízké občanské neposlušnosti či válce. Zatímco madridská vláda zdůrazňuje, že se referendum uskutečnilo nezákonně či dokonce protiústavně, katalánská vláda chce demonstraci policejní síly využít a získat si sympatie přímo v orgánech EU.

Bude tedy zajímavé pozorovat, zda EU a Západ obecně bude podporovat právo Katalánců na sebeurčení až do odtržení od Španělska, nebo bude jako v případě Kurdů apelovat, aby byla zachována celistvost Iráku. Snahy o odtržení Skotska od Británie, Katalánska od Španělska či léta trvající spory Valonů a Vlámů v Belgii ukazují, že národní či národnostní princip hraje v evropské politice velkou roli. V současnosti snad v každé evropské zemi usilují některé strany o odtržení svého státu od EU. Pokud by snad Evropský parlament cítil potřebu podpořit Katalánce, pak tak zřejmě učiní hlasy stran, které usilují o rozvolnění či rozpad EU. Hlavní evropské politické síly, středopravicové a sociálně demokratické strany budou zřejmě vyzývat k „rozvaze a odpovědnosti“. Španělsko už navíc jednu občanskou válku zažilo před II. světovou válkou a generálovi Frankovi pomohlo tehdy k vítězství nacistické Německo.  

Obávám se, že příkop mezi katalánskými nacionalisty a ústřední vládou je už natolik hluboký, že ho žádná ani dobře míněná rada z EU nezasype. Zdá se naopak, že problémy demokracie západních států EU a východních států EU jsou obdobné a každý stát EU by si měl především zamést před vlastním prahem dřív, než začne poučovat ostatní.