Experti (ne)vyvrátili mýty o muslimech

Začetl jsem se do článku Co muslim, to terorista. Experti vyvrátili mýty a polopravdy o islámu. Obávám se, že s tím „vyvracením mýtů“ to není až tak žhavé. Spíše se jedná o problém paušalizace.

Rozhodně doporučuji přečíst si pozorně všechny informace v článku Co muslim, to terorista. Experti vyvrátili mýty a polopravdy o islámu. Informace v něm obsažené stojí za úvahu, nicméně nezdá se mi, že by experti ony tak zvané „mýty“ vyvrátili. Většinou se totiž jedná nikoliv o mýtus, ale o fakt, který se ovšem přenáší paušalizací na všechny muslimy.

V článku se komentují některé výroky o islámu a muslimech a tyto výroky jsou pak experty na islám komentovány.

O tom, zda v životě každého muslima hraje islám hlavní roli, se tak například expert vyjadřuje takto: Pointou je, že vynášet nad téměř dvěma miliardami všech muslimů nějaké obecně platné soudy je takřka nemožné. A pravdu mají zároveň i ti, kdo tvrdí, že mezi muslimy existují proudy a výklady islámu, v rámci kterých je jakákoliv možnost soužití nemuslimů a muslimů vysoce problematická. 

A o kousek dále: Nelze ale opomíjet skutečnost, že takto extrémní výklady islámu vyznává jen malá část muslimů. A proti nim naopak stojí ti, kdo islám vylučují do území osobní religiozity. Jinými slovy, že v jejich případě nemá islám ambice, aby formoval společenské uspořádání, a zůstává v roli náboženství.

V tomto výkladu je ovšem skryt kámen úrazu. Je dle mého názoru celkem jedno, zda „extrémní“ alias nenávistný islám vyznává malá část muslimů. Pokud jsou dostatečně „aktivní“ a formou teroristických útoků zabíjejí (muslimy jiného směru i „nevěřící“), je i tato malá skupina nebezpečná. Není potom ani možné chtít od postižených, aby „rozlišovali“, že kromě těch „zlých“ jsou i „hodní“.

Mýtus Muslim = Arab je také typem „kvazimýtu“. Podle expertů přitom Arabové tvoří méně než čtvrtinu z celkového počtu muslimů. Není ale těžké odhadnout původ této zkratky. Arabové totiž skutečně mají v muslimském světě výsostné postavení. Zejména proto, že mluví jazykem, ve kterém byl zjevený Korán. Arabština je v tomto směru tak významná, že ji dokonce musí znát kdokoliv, kdo by chtěl studovat islámské náboženské vědy. Pokud bychom tedy onen „mýtus“ napsali Arab = muslim, jsme doma.

K mýtu Ženy jsou v islámských zemích utlačované a mají nižší postavení , se experti vyjadřují takto: Tvrzení o potlačování práv žen nelze zcela označit za mýtus, jelikož je v případě mnoha islámských zemí pravdivé. I zde ale platí, že jsou v přístupu k ženám mezi jednotlivými státy obrovské rozdíly.

Pokud ale expert hovoří s vážnou tváří o tom, že je rozdíl mezi ženou v Afghánistánu a ženou muslimkou v Brně, pak je mu potřeba připomenout, že Česko zatím naštěstí není muslimská země!

O mýtu Muslimové si libují v polygamii, experti píší toto: Polygamie, nebo-li mnohoženství, je koncept, který je dnešní západní společnosti poměrně cizí. Jeho domnělé rozšíření v muslimských zemích tak řada odpůrců islámu využívá, aby ukázali, jak moc jsou oba světy odlišné. A to i přesto, že mnohoženství dříve aplikoval i judaismus či křesťanství. 

Zde se expert dopouští v zájmu „objektivity“ výletu do dávné historie staré mnoho set let. Tvrzení, že si muslimové „libují“ v polygamii je nadnesené, nicméně polygamie je v muslimském světě možná. Pokud je využívána, pak zejména bohatými muži, kteří si více žen mohou dovolit. Většina mužů na to prostě ekonomicky nemá a tak nemůže mít ani více žen.

Všichni muslimové jsou teroristé, popřípadě všichni teroristé jsou muslimové – toto bych ani nenazval mýtem. Ačkoliv se podle expertů stalo na území Evropy vloni více jak 200 teroristických činů (podle policie), jen asi 10% jich měli na svědomí muslimové. Tady jistě funguje výběrový efekt. Pokud se v médiích hovořilo o teroristech, pak to téměř vždycky byli muslimové. Teroristé s vírou v Alláha byli na prvních stránkách médií a zabili nejvíce obětí. Někdejší terorismus nemuslimský, například v Severním Irsku, se podařilo „zkrotit“, ostatní případy, i když početně velké, zřejmě neměly tak fatální následky v počtu obětí.

Džihád je šíření islámu s mečem v ruce - „Neříkám, že tyto projevy neexistují. Samozřejmě existují a v dnešní době jich je bohužel až příliš mnoho. K násilnému džihádu v posledních letech vyzývalo tolik extremistů a radikálů, že by mi na to nestačily prsty obou rukou, možná ani nohou. Důležité je ale říci, že většina relevantních muslimských autorit rozlišuje různé formy džihádu a džihád chápou primárně v rovině bohulibého úsilí,“ říká Ostřanský.

Tady s expertem nemohu vůbec souhlasit – je ostatně velmi dobře známo, že tak zvané „bohulibé úsilí“ bylo propagováno nejedním muslimským kazatelem, který ve svých projevech nabádal věřící k šíření islámu jakýmkoliv způsobem. Tak zvané „relevantní muslimské autority“ jsou pojmem vágním. Zabrousíme-li například do Íránu, tak tam tyto relevantní autority propagují zničení státu Izrael. To na nějaké „bohulibé šíření islámu“ příliš nevypadá.

Když Muslimové dorazí do Evropy, brzy nás demograficky převálcují, jelikož mají více dětí

K tomuto opět spíše kvazimýtu experti píší toto: Islám je v současnosti nejrychleji se šířícím náboženstvím světa a hned po křesťanství se k němu hlásí nejvíce lidí. Je navíc zřejmě jen otázkou času, než křesťanství z prvního místa sesadí. A skutečně je to do značné míry dáno vysokou porodností velkého množství islámských zemí. Argument, že když se bude nadále zvyšovat počet muslimů v Evropě, brzy muslimové nemuslimy předčí i zde, tak má svou logiku. Podle odborníků ale pracuje s řadou neznámých, které lze předem jen obtížně odhadnout.

Vyšší porodnost v islámském světě než v Evropě prostě žádný mýtus není a nebezpečí toho, že se v některých částech Evropy stanou muslimové největší komunitou, je reálná a možná, že se už v některých částech Evropy stala realitou. Opět se nejedná o mýtus, ale fakt.

Islámské země jsou zaostalé. Zasekly se ve středověku, protože islám blokuje pokrok

Toto opět nevypadá jako na „mýtus“. Vždyť i expert o tom píše toto: O mnohých muslimských zemích lze bez nadsázky hovořit jako o zaostalých. Řada z nich se totiž pohybuje na předních příčkách nechvalných žebříčků, ať už jde o stav lidských práv, či míru autoritativního zřízení. „Mezi těmi nejzaostalejšími, nejchudšími a nejvíce válkami poznamenanými státy skutečně najdete spoustu muslimských zemí,“ souhlasí Ostřanský.

V této souvislosti se hodně zapomíná na skutečnost, že nástup islámu v té nejradikálnější podobě proběhl před mnoho desetiletími právě v Íránu. S íránským režimem šáha jsme se jako Československá socialistická republika hodně přátelili a tento režim byl v podstatě nakloněn západnímu světu. Islámská „revoluce“, která šáha svrhla, uvrhla Írán do vlády islamistů, Írán se prohlásil „islámskou republikou“ a začal propagovat svou verzi šíitského islámu, která je v celém muslimském světě minoritní. To opět není mýtus o zaostalosti, nýbrž fakt.

Muslimové zavrhují homosexuály -

K tomu expert tvrdí: „Neformuloval bych to tak, ale toto tvrzení se zakládá na pravdě,“ říká Ostřanský. Jedna věc podle něj ovšem je, co o homosexualitě říká islámské právo, a jiná věc je žitá praxe. Situace sexuálních menšin se podle Ostřanského v různých muslimských zemích liší často zcela zásadně, od víceméně tolerantního, až po tvrdé restrikce, včetně trestu smrti. 

Opět se tedy pohybujeme v rovině „kvazimýtu“ – opět se nejedná o nepravdu, ale pouze o paušalizaci tohoto jevu na všechny muslimské státy.

Na základě výše uvedeného tak lze konstatovat, že alespoň mně osobně experti oči neotevřeli. Islámský svět je obrovský a různorodý, nicméně je naprosto logické, pokud v konfrontaci islámu a evropské kultury formou teroristických útoků páchaných islamisty, není pro mě informace o tom, že 99% muslimů jsou slušní lidé příliš relevantní. Ona stačí právě jen ta radikální menšina, která šíří islám násilným džihádem, abychom byli na pozoru. Dokud oněch 99% slušných muslimů ono 1% džihádistů nezpacifikuje, do té doby bychom se v zájmu bezpečnosti v evropském prostoru měli ke všem muslimům chovat slušně, ale ostražitě.