Existují ti, co kazí volby?

SPD je podle ČT fašistická strana. A co další politici, kteří odmítají politiku EU jako například Václav Klaus. Ten získal v ODS nejvíce preferenčních hlasů. Je to také fašista?

Tomio Okamura prokázal v uplynulém volebním období, že má problém se svými spolustraníky. Ti se mu vzbouřili a vypudili ho z Úsvitu, takže si založil novou stranu, SPD, získal s ní ještě více hlasů než s Úsvitem. Možná, že se mu podaří udržet svůj poslanecký klub na uzdě a pohromadě. To je však podle mne otevřené. I to může být jedním z důvodů, který Andrej Babiš zvažuje. Neví totiž, zda se klub SPD nerozpadne jako minulý klub Úsvitu a zda tak nepřijde o podporu vládě založené na spolupráci právě s SPD a s podporou komunistů. Okamura je tak spíše typ vůdce, kterému se strany zatím spíše rozpadaly, a na nějakou velkou disciplínu členů jeho partaje moc nevěřím.

Diskuse konkrétně kolem SPD se však vyznačují i dalším zajímavým jevem. Několikrát se tam objevilo tvrzení, že voliči SPD mají „IQ tykve“ a že nám, jako občanům s IQ vyšším než ona tykev výsledky voleb „kazí“. Mimochodem, SPD je tak napadána obdobně jako v devadesátých letech komunisté a jejich voliči.  Sociologická data o voličích SPD potvrzují, že mezi jejími voliči převažují manuálně pracující lidé. Od této charakteristiky voličů SPD je jen krůček k tomu, abychom měli jasno v tom, že jsou to hlupáci, co nezvládnou počítače a práci v kanceláři.

Dovedeno do extrému jsou i tací, kteří by tyto občany našeho státu snad ani nepustili k volbám. Vždyť volit by přeci měli jenom lidé vzdělaní a moudří! Opravdu?

Sociální demokracie prohrává na celé čáře po celé Evropě. Právě ona by měla být stranou, která je přitažlivá pro voliče dělnických profesí. Současně je však známo, že tyto voličské skupiny lze snadno přesvědčit k odchodu od sociální demokracie a příklonu ke stranám nacionalistickým. To se stalo na počátku třicátých let v Německu, kdy obrovské posílení Hitlerovy NSDAP šlo právě na úkor hlasů pro německou sociální demokracii. Jestliže porovnáme pády sociálně demokratických stran v celé Evropě, současně je tento pád doprovázen vyšší podporou nacionálních stran. To se stalo jak ve Francii, tak v Holandsku. Rakouští socialisté sice také volby prohrály, ale mimo jiné i díky tomu, že rakouští lidovci převzali téma migrace a dokázali zvítězit. Udrželi si však postavení druhé nejsilnější rakouské strany. Možná i proto, že i oni převzali ke konci předvolební kampaně migraci jako téma a ve vztahu k migraci tak nebyl až na detaily mezi rakouskými stranami žádný podstatný rozdíl.

I naše ČSSD se snažila, seč jí síly stačily, naskočit na antiimigrační politiku. Možná, že tato změna politiky přišla pozdě a možná, že hlavní chybou ČSSD bylo setrvalé kydání špíny na osobu Andreje Babiše, který z toho naopak vytěžil. Přesto ale ČSSD utrpěla i tím, že se její čelní představitelé vyjadřovali i na podporu přijetí eura a k tomu být v „jádru EU“.

Ukazuje se tak, že ideje sociálního smíru jsou v čase nejistot a teroristických útoků de facto za humny, pro manuálně pracující lidi nezajímavé. Tvrzení ČT, že SPD jsou fašisté a tudíž jejich voliči také, je zejména pejorativní. Opět musím konstatovat, že v sousedním Německu si některá média také přisolila a Alternativu pro Německo považují za „krajně pravicovou stranu“. O fašismu se však zatím nemluví.

Na příkladu sousedního Rakouska lze demonstrovat, že se i tradiční strany mohou se svými voliči u volebních uren potkat, když situaci ve společnosti popíší a navrhnou řešení. V daném případě nulovou toleranci k ilegální migraci. To přeci zdaleka není fašismus, je to jenom příklon k dodržování zákonů. Podobně přeci nelze jako fašistickou označit španělskou vládu jenom proto, že se v rámci zákonů snaží omezit politiku separatistů v Katalánsku.

Veřejnoprávní ČT ve svých publicistických pořadech dlouhodobě trpí nevyvážeností. Její pořady se vyznačují jednoduchostí a přímočarostí tam, kde lze najít snadné terče- hajlující mladíky. Nicméně, většina politiků zemí EU dnes jasně chápe, že ignorovat současnou situaci a hrozbu teroru by mohlo vést k nevolitelnosti jejich stran. A to si samozřejmě nemohou dovolit.