Eurosong vyhrála Ukrajina

U sobotního finále Eurosongu jsem vydržel až do konce. Byl to maratón a vlastně to ani nebylo moc o Evropě. A byla v tom bohužel opět politika.

Jsem už pamětník a tak si matně vzpomínám, jak jsme v dobách kolem Pražského jara jako puberťáci hltali přenos Eurovize s tou překrásnou znělkou a grafikou.  Už jsem ale zapomněl, že se v roce 1968 soutěže Eurovize zúčastnil za Rakousko Karel Gott a skončil na 13. místě. To připomněl moderátor večera Libor Bouček.

Zahájení přenosu sice přineslo podobnou znělku jako před téměř padesáti lety, ale jinou grafiku. Do finále se probojovalo celkem 26 písní, a řada z nich zastupovala státy, které v Evropě nejsou ani omylem (snad kromě Izraele, který se účastní i sportovních evropských soutěží).  Program měl švih, ale i 26 písní je už strašně moc a tak jen vystoupení všech zpěváků a zpěvaček zabralo skoro dvě hodiny.  

Hlasování jednotlivých států probíhalo podobně jako kdysi, možná se za tu dobu změnily počty bodů. Nicméně poroty jednotlivých států, hlasujících v soutěži, určily jasného vítěze. Byla jím australská zástupkyně korejského původu, jejíž písnička byla chytlavá a podle mého mínění typicky festivalová píseň.

Pak přišly na řadu hlasy diváků, což asi před padesáti lety nebylo, a hlasy diváků s pořadím pořádně zacvičily. Nakonec díky hlasům diváků vyhrála píseň zpěvačky Jamaly z Ukrajiny s názvem 1944. Podle moderátora se píseň týkala deportace krymských Tatarů z Krymu na příkaz Stalina na Sibiř.  Ačkoliv podle regulí soutěže se do soutěže nesmějí přihlašovat písně s politickou tématikou, nakonec byla účast Ukrajiny s touto písní povolena.  O vítězi pak nakonec stejně rozhodovala politika.  Na dálku sváděli  souboj i diváci podporující Rusko a Ukrajinu. Rusko u diváků vyhrálo, ale nestačilo to na celkové vítězství.

Osobně se mi takové monstr soutěže nijak zvlášť nezamlouvají. A vůbec nechápu, proč se soutěž mající v názvu Eurosong přesouvá do jakési celosvětové akce od Číny, USA a Austrálie. Navíc, pokud by snad Austrálie i vyhrála, stejně by se nakonec příští rok konala tato soutěž opět v Evropě.  Jako perličku pak dodávám, že se u evropských diváků testovala oblíbenost Eurosongu a v případě Británie a Francie se většina vyslovila pro to, aby se oba tyto státy soutěže neúčastnily.  Brexit je tak podporován i v této oblasti.  Za zmínku pak stojí totální propadák Německa, které do soutěže vyslalo zpěvačku, která se vyzdobila jako „z Marsu“ a i to, že naše zástupkyně skončila jen o něco lépe předposlední.

Závěr – opět se podařilo něco, co je tak typické pro Evropu posledních let. Show ve velkém střihu byla opět v područí politiky a je vlastně s podivem, že se to stále ještě jmenuje Eurosong – jen si vezměte první tři místa (Ukrajina, Austrálie, Rusko).