Doba je „těhotná“ revolucí

Tento známý výrok Vladimíra Iljiče Lenina mi vytanul na mysli, když jsem si přečetl informaci o tom, že britská lékařská komora navrhuje říkat místo těhotná žena těhotný člověk.

Diskuse pod článkem s touto informací je jasná. Je to podle všech naprostá pitomost, nicméně zapadá do situace, v níž se „věda“ stále více a více zatahuje do společenských otázek.  Již Vladimír Iljič Lenin, který „tvůrčím způsobem rozvinul marxismus“ a vytvořil „vědecky podloženou teorii vývoje společnosti“, která se později nazývala „marxismus-leninismus“, jasně vytýčil společenský vývoj tak, že budoucnost patří komunismu.

Je důležité si uvědomit, že marxističtí filosofové zcela s vážnou tváří tvrdili a tvrdí dodnes, že Marxovo učení je vědou a že je bezpochyby správné, bylo pouze „špatně“ aplikováno. Tím se snaží vybruslit ze situace, kdy tak zvaný reálný socialismus narazil na své hranice a byl tehdejší vládnoucí garniturou komunistů v SSSR zlikvidován.

Přesto, „vědecké“ pojetí při řízení společnosti našlo nové a ochotné apologety. Barack Obama byl právě jedním z politiků, kteří „vědu“ aplikovali do praxe. Zcela přistoupil například na teorii globálního oteplování, dnes přejmenovanou na teorii klimatických změn, výhradně činností člověka.  Kvůli tvrzení, že díky produkci oxidu uhličitého a tak zvanému „skleníkovému efektu“ stoupne průměrná teplota na Zemi do konce tohoto století o 2 až 4oC, se scházejí světoví státníci (naposledy v Paříži), aby přijali „rozhodná opatření proti globálním změnám klimatu“. Jedná se o zamýšlené transfery v hodnotě stovek miliard dolarů do nových technologií a do pomoci chudým zemím. To, co se dříve označovalo jako „rozvojová pomoc“ se nyní vydává za „boj s klimatickými změnami“.

Jedna poznámka v diskusi mně přeci jenom zarazila, a to výkřik „ať už jde EU k čertu a přestane otravovat“.  Diskutér jaksi pláče na špatném hrobě. Termín „těhotný člověk“ vyšel z prostředí britské lékařské společnosti, tj. ze země, která se v loňském referendu rozhodla opustit EU.  EU je tak v tomto případě „obětní beránek“. Jinak však evropští vůdci topí pod kotlem vědeckého pokroku rádi.  To se týká „reforem“ postavení žen ve společnosti. Jsou však i státy mimo EU, jako Norsko, které na cestě „vědeckého pokroku“ v řízení společnosti urazilo již velký kus cesty.

Je tak zřejmé, že se v západní společnosti naplno projevují výsledky změn vzdělávacího procesu na školách všech stupňů za uplynulých dvacet, třicet let. K výkonné moci se dostávají lidé, kteří již prošli indoktrinací nové výuky, a nechalo to na nich zcela zřetelné stopy. Přesto, řečeno s někdejším „vizionářstvím“ Vladimira Iljiče Lenina, pokusy lajnovat společenský vývoj podle údajných „zákonitostí“, které leží v útrobách mozků a ne v lůně přírody, zřejmě dopadnou na nepochopení většiny „normální“ společnosti.  Neslyšíte již cinkání klíči?