Dělá severní Korea dlouhý nos na USA a Japonsko?

Vojenští analytici popisující situaci kolem raketového a jaderného programu severní Koreje přicházejí s tím, že Kim udělal na Japonsko a USA „dlouhý nos“.  Opravdu je to tak?

Kim nyní hraje o čas a co nejrychleji se snaží zdokonalit své rakety tak, aby dokázaly dopravit do amerického vnitrozemí jadernou hlavici. Až se mu to povede, bude mít v ruce dokonalý prostředek odstrašení. „Pokusit se odzbrojit Severní Koreu vybavenou jadernou zbraní by bylo šílenství. Někteří politici si však myslí, že uznáním tohoto faktu by ukázali slabost,“ napsal počátkem srpna v komentáři pro The New York Times odborník na východní Asii Jeffrey Lewis. Někteří experti dokonce soudí, že pokud by se KLDR v budoucnu nechala vyprovokovat (například přelety bombardérů B-1B či podezřelými přesuny jihokorejských jednotek u hranic) k útoku na americké základny ve východní Asii či na japonská města, mohlo by jí to díky jadernému esu v rukávu projít.

Popravdě řečeno, „odborníci na východní Asii“ z USA jsou pro mě stejně důvěryhodní jako naši odborníci na cokoli. Především se chci zmínit o reakci na výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa po tom, co Kim vyhrožoval útokem na ostrov Guam v Tichém oceánu.  Výhrůžky Kima a postoje Trumpa byly podle The New York Times ze stejného soudku. Je vůbec pozoruhodné, jak o americké politice vůči severní Koreji americká média referují. O jaderné hrozbě Kima referují stejně vážně jako o jaderné síle USA. Kreslí se scénáře možného útoku korejské rakety na vnitrozemí USA – například Chicaga – a kvůli této hrozbě je údajně nemožné Kimův režim vojensky zlikvidovat.

Bezpochyby, klíčovou silou, která by mohla Kima umravnit během jednoho dne, je komunistická Čína.  Jestliže Čína severokorejskou kliku Kima podporuje a drží nad ní ochrannou ruku, je to proto, že se jí Kim hodí do celkového strategického rámce vztahů se Západem, zejména s USA. Přesto jsou známy v dějinách případy, kdy relativně slabý stát na hranicích mocného souseda dokázal svého „protektora“ překvapit.  Při úvahách o zaměření raket na USA analytici jaksi zapomínají na to, že Kim má dneska v dostřelu vlastně celé území Číny a jihovýchodní Asie a obrovskou část Sibiře. Média před několika dny zaznamenala přelet ruského strategického bombardéru kolem Korejského poloostrova jako demonstraci ruského přítomnosti a výstrahy – jsme tady.

Jestliže analytici hovoří o Kimovi s jistým respektem, zatímco on je to bezpochyby nebezpečný maniak s mocenskými choutkami a hrozbou nejen pro USA, ale zejména pro své nejbližší sousedy, je jistě správné ptát se, co Kimův režim podnikne v případě, že se bude cítit dostatečně silný. Může se totiž klidně stát, a možná, že k tomu již částečně situace dospěla, že Kim už ani nedbá na názory z Pekingu a dělá si svou vlastní politiku. Říkat za této situaci Japonsku, že si bude muset na přelety severokorejských raket „zvyknout“, je podobné názorům na to, že si musíme my v Evropě „zvyknout“ na terorismus.

Donald Trump má dozajista pravdu v tom, když tvrdí, že se již 25 let o problému severní Koreje mluví, ale nic zásadního se proti tomuto státu nepodniklo a to ani na mezinárodní scéně. Blokáda Kimova režimu nefunguje. V médiích proběhla zpráva, že motory v severokorejských raketách byly vyrobeny na Ukrajině.  Tento stát si i přes obrovskou korupci, která v něm panuje, asi nedovolí posílat své motory do Koreje přímo, ale má k tomu „kanály“ přes Čínu. Čínu je proto nutné především vnímat jako nebezpečného komunistického protektora, který nad Kimem drží ochrannou ruku, a bez jejíž pomoci a podpory by severní Korea nebyla ve svém vojenském programu tak úspěšná jak je. Dlouhý nos tak nejen na USA a Japonsko, ale na celý Západ, dělá protektor Kima, Čínská lidová republika.