Cyril Höschl a nejen pandemie covidu

Úmrtí Cyrila Höschla přineslo i řadu komentářů, které si všímají jeho postojů k duševnímu stavu jednotlivců i společnosti, a zejména během pandemie koronaviru alias covidu.

Týdeník Echo u příležitosti úmrtí Cyrila Höschla připomíná jeho názory z doby pandemie koronaviru. V lednu 2022 s ním uskutečnil obsáhlý rozhovor týkající se právě jeho postojů k opatřením proti šíření této nemoci. U příležitosti jeho úmrtí pak tento rozhovor zveřejnil v úplném znění zde.

Dovolím si některé Höschlovy názory ocitovat s komentářem i bez.

1) Změny ve společnosti v důsledku pandemie

Vidím zlom, který ve společnosti zanechá nezvratné důsledky. Napadají mě tři hlavní. Ten první už dnes můžeme doložit: Narostl absolutní výskyt duševních poruch v populaci, a to celosvětově. Máme k tomu studii pro Českou republiku. Ta studie ukazuje, že depresivní poruchy vzrostly třikrát, úzkostné poruchy dvakrát, sebevražedné myšlenky třikrát, že výrazně zesílily domácí pití a domácí násilí. Ty hodnoty takto vystoupaly už v prvním roce pandemie a od té doby se drží přinejmenším na stejné úrovni.

Rozhovor byl původně zveřejněn na počátku roku 2022. V té době se však již schylovalo k dalšímu tragickému vývoji a v únoru téhož roku napadlo Rusko Ukrajinu. A jak se ukázalo, prakticky okamžitě se řešení pandemie covidu stalo druhořadou záležitostí a naplno začala jiná a vlastně stejně dominantní situace. Strach z války s Ruskem a významné posílení propagace armádních výdajů více méně napříč EU. Nejvýrazněji je tento průběh patrný u států bezprostředně sousedících s Ruskem nebo Běloruskem. Podrobně jsou rozebírány dopady v rovině ekonomické (zdražení energií), ale již v roce 2023 se například objevil i komentář Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach? z dílny Psychologického ústavu AV ČR. Z praxí psychologů a psycholožek v terénu vyplývá, že přibývá lidí s úzkostnými poruchami, neurózami a depresivními stavy, a to i mezi dětmi. Odborníci hlásí, že mají naplněnou kapacitu a na termín konzultace se čeká i několik měsíců. Vlivu negativních zpráv na lidskou psychiku si všímají i neurovědci. Zjišťují, že nekontrolované vystavení se médiím způsobuje každodenní mikrotraumata, jejichž důsledky se projevují na změnách mozku. Ve větším měřítku se tímto fenoménem začali zabývat po útocích na „dvojčata“ v New Yorku, k nimž došlo 9. září 2001. „Zjistili, že mediální prezentace katastrofálních událostí prokazatelně zvyšuje úzkosti. Čím více lidé sledují negativní zprávy, tím hůře se cítí,“ zmiňuje Kateřina Zábrodská.

Podle odborníků pokračuje negativní vliv války na Ukrajině na psychiku jednotlivců i společnosti. V zásadě jsme se tedy posunuli jen v důvodu obav – místo covidu dnes vévodí zprávám záběry zničených měst na Ukrajině , popřípadě zcela devastované pásmo Gazy.

2) Disreputace vědy

Toto je další závažné téma z rozhovoru Höschla pro Echo. Jistá disreputace vědy. Věda na jedné straně zabodovala rychlostí, s níž přinesla vakcíny, na druhé straně ale vidíme, jaký odpor vakcíny v obyvatelstvu vyvolávají. A hlavně jak rychle se mění takzvané vědecké pravdy. Například tvrzení, že očkování zabrání prostupu viru populací, z něhož byla odvozena privilegia očkovaných vůči neočkovaným při vstupu do restaurací, do divadel a na koncerty. Tento systém úplně ztrácí smysl s tím, jak se postupně ukazuje, že vakcína chrání jedince, ale nebrání přenosu viru.

V zásadě se jedná o to, že se zejména o očkování tvrdily i z úst ministra zdravotnictví věci, které se ukázaly buď jako nepřesné nebo nepravdivé.

Nemůžeme ovšem od řadového občana chtít, aby svatě věřil pravdě, jejíhož vyvrácení se dočká v nejbližších týdnech a měsících. Z toho je veřejnost zklamaná. Veřejnost nevěděla, že permanentní diskurz je vědě vlastní. Věda by měla vždycky trochu počkat, než se výsledky výzkumu usadí, a teprve pak je interpretovat. Každá předčasná interpretace s sebou nese obrovské riziko pro reputaci vědy. Vzpomeňme na kmenové buňky, jak nadměrné naděje a očekávání kdysi vyvolávaly u paraplegiků, a kde jsou ty naděje dneska.

3) Povinné očkování

Pokud jde o covid, tak jsem se očkování proti covidu několikrát zastal, což mi někteří antivaxeři vyčítají. Ale nikdo mi nemůže vyčítat, že bych se zastal povinného očkování. U covidu by se veškerá prevence měla zaměřit na rizikové skupiny. Mladé a zdravé bych nechal promořit omikronem a rozhodnutí o vakcíně nechal čistě na nich. Když už víme, že očkování stejně nezabrání v prostupu koronaviru populací, je argument, že nedat se očkovat je sobectví vůči druhým, docela lichý.

K tomu lze jen dodat, že i v rámci nové situace války na Ukrajině, se problém očkování včetně povinného proti covidu více méně vytratil.

Na jednom místě rozhovoru Höschl připomíná, že „po boji je každý generálem“. Toto je svatá pravda tisíckrát ověřená historií. A jak se zdá, pokud se USA skutečně podaří ukončit válku na Ukrajině, bude to opět komentováno pod dojmem výsledku, který zřejmě vůbec nebude ideální, zejména pro Ukrajinu. I tady bude platit, že po válce je každý generálem.