Církevní restituce – místo tečky vykřičník

Poslanecká sněmovna schválila návrh na zdanění církevních náhrad od roku 2020. Církvím se tak sníží příjmy o 19%, což je stávající sazba daně z příjmů. Ústavní soud to ale údajně „shodí“.

Na návrh KSČM schválila poslanecká sněmovna zdanění církevních náhrad za nevydaný majetek. Podle pravicové opozice jde o nelegální krok, který Ústavní soud „smázne“. Nevím, ale nezdá se mi to vůbec tak jisté a zřejmé. Podle Miroslava Kalouska údajně biskupové na Moravě slyšeli od zástupců ANO, že se zákon přijímá jen „na oko“ a že se počítá s tím, že právě Ústavní soud zákon o zdanění finančních náhrad pro církve zruší. Jeho přijetí v poslanecké sněmovně bylo podle stejného zdroje „úlitbou“ komunistům, aby podrželi menšinovou koalici hnutí ANO a ČSSD.

Vůbec nevylučuji, že je v ANO jistý proud lidí, kteří by takto mohli argumentovat. Nicméně, jen velmi naivní biskupové by této argumentaci mohli věřit. Zákon totiž nyní čeká odmítnutí v senátu, poté se o něm bude znovu hlasovat v poslanecké sněmovně (bude nutná „stojednička“) a pak nabude platnosti po podpisu prezidenta. Pak se zřejmě začne naplňovat výhružka Ústavním soudem, někdo musí sepsat kvalitní stížnost a soud se pak tím může zabývat. Že se to „stihne“ do konce roku není vůbec jisté. Je proto velmi pravděpodobné, že zákon o zdanění platit na počátku roku 2020 bude a soud ho projedná během roku 2020. Právě proto navrhovala pravicová opozice odklad účinnosti zákona na rok 2021.

Věcných argumentů je pomálu. ANO argumentuje tím, že hodnota náhrady za nevydané lesy a polnosti mnohonásobně překračovala tržní cenu půdy v době přijetí zákona o církevních restitucích. Proti tomu znějí argumenty o tom, že odhad ceny zahrnoval i ušlý zisk a další ztráty, které církvi (katolické) vznikly. V zásadě se ale jedná o dohodu mezi státem a církvemi, kde tyto argumenty nehrají příliš velkou roli. Jde totiž principiálně o něco zcela jiného – o ukončení financování církví ze státního rozpočtu po roce 2030.

Velmi zásadní argument zastánců nedanění církevních náhrad je tak zvaná „retroaktivita“. Jde o poměrně známý, i když ne zcela pravdivý argument. Co už vyplaceno bylo, se danit nemá, takže se o pravou retroaktivitu zcela jistě nejedná. Na druhou stranu, církve počítaly s příjmem, který od roku 2020 bude snížen o 19% a musejí proto upravovat své finanční plány. Velmi podobně se situace vyvíjela v oblasti podpory fotovoltaiky. I tam došlo k úpravě zákona, který definoval podmínky podpory ze strany státu a došlo k zavedení dodatečné srážkové daně z příjmu za vykoupenou energii z fotovolatických elektráren ve výši 26%. Tím samozřejmě některé projekty s úvěrovou podporou přišly „na buben“, protože příjmy po uplatnění srážkové daně skončily níže než náklady na úvěr a nebylo z čeho úvěry platit. Zavedení srážkové daně soudy vesměs hodnotily jako ústavně konformní i když „solární baroni“ argumentovali podobně jako církve tím, že stát změnil podmínky podpory. Tyto argumenty byly smeteny ze stolu tím, že podnikatelé musejí s podobnými zákonnými úpravami počítat, tj. rizikem podnikání.

Velmi se v souvislosti s daněním církevních náhrad diskutuje o tom, že někdejší zloději církevního majetku po roce 1948, tj. komunisté, dnes navrhují zákon, který má opět „okrást postižené“. Ono to není opět zcela přesné. Pro zdanění náhrad byla a je i ČSSD (opět to přiznal ministr kultury v ČT24 v pořadu Události, komentáře). Pro zdanění byl i premiér Andrej Babiš, a to právě na základě „předraženosti“ náhrad. Komunisté v tomto případě sehráli roli užitečného „idiota“, na kterého se lze v argumentační nouzi odvolat.

Bude tedy na dalším vývoji, co nakonec se záměrem zdanit církevní náhrady bude. Na jasnou „stopku“ u Ústavního soudu bych však být biskupy nespoléhal.