Chránit přírodu – ale před kým?

Paní Eva Hauserová komentovala ceny, udílené organizací Děti Země Brno. Pod sugestivním názvem, že se „Ropák“ již definitivně usadil na MŽP, se táže, zda by nebylo lepší toto ministerstvo zrušit, když jsou sami ministři životního prostředí držiteli této „ceny“.

Paní Hauserová mimo jiné píše: „ Celá tahle záležitost je trochu „one man show“ velkého nadšence Mirka Patrika, který tu odvádí obrovský kus práce.“ Já sice chápu, že každá organizace má svého šéfa, který z povahy věci chce být viděn, nicméně přesto by mne docela zajímalo, zda-li  ona autorkou zmiňovaná „one man show“, není tak trochu východiskem z nouze.

Pana Patrika jsem kdysi dávno, několik let to již bude, sledoval v ČT24 v pořadu Události, komentáře, kde se řešil další díl odvolávání se ekologických iniciativ, které mají právo zasahovat do stavebního řízení, v případě dostavby dálnice D8 v CHKO České středohoří. Tehdy dokonce něco sliboval v tom smyslu, že už „jeho“ iniciativa nebude dostavbu D8 „za každou cenu“ blokovat. Uběhly další roky a ekologové znovu prosadily přerušení dostavby D8 a výstavba dálnice tak hlemýždím tempem pokračuje. Nyní se uvádí jako termín dokončení rok 2015. Co když ale nadšenec Patrik opět něco vymyslí?

Nadšení a odhodlání „bránit přírodu“ je jedna věc, důsledky, které tento postoj přináší, druhá.  Mimochodem, nedávno v ČT24 ministr životního prostředí Pavel Chalupa oznamoval, že záměrem MŽP je rozšířit procentickou plochu prvních zón v národním parku Šumava asi na 13%. Nicméně, pokládám si ale poněkud jinou otázku. Proč se nadšenec Patrik neangažuje tam, kde bych to já nejvíce očekával.

Je známou skutečností, že se v dnešní době nejvíce hovoří o polétavém prachu, který obtěžuje zejména obyvatele severní Moravy a částečně severních Čech. Společným úsilím vlády a vedení MSK byly dohodnuty postupy k tomu, aby koncentrace polétavého prachu z hutních provozů Ostravska klesaly. I společnost ArcelorMittal se dokonce zavázala k aktivitě vedoucí ke snižování emisí a tím i koncentraci polétavého prachu v ovzduší. Na tomto poli se však nadšenec Patrik neangažuje. Mnohem raději kritizuje politiku MŽP, vstupuje do stavebních řízení apod., či-li dělá svou vlastní politiku, která se tak dobře prodává médiím. 

Je známou skutečností  i to, že obyvatelstvo území, kde se staví již zmíněná D8, má na aktivity nadšence Patrika zcela jiný názor než paní Hauserová. Logicky považují neustálé torpédování dostavby D8 jako zlovolnou akci, která prodlužuje katastrofální stav na dosavadních používaných silnicích, které vedou jejich obcemi.

Ochrana přírody, která má za cíl pouze posilovat si své vlastní ego, není objektivně v zájmu věci, tj. samotné ochrany přírody. Skuteční nadšenci, studenti, například chrání žáby před koly aut a pro věc přírody udělají milionkrát více než „nadšenec“ Patrik. Kromě toho, panu Patrikovi i paní Hauserové chybí elementární smysl pro humor, když se otírají o výroky Ladislava Jakla na téma cyklistiky. A právě nedostatek smyslu pro humor je tím, co diskvalifikuje nadšence Patrika v mých očích. Podle mne je to jen „prudič“ a to je dle mého názoru velmi, ale skutečně velmi, málo.