Česko - zakrněné „křesťanské kořeny“

Přečetl jsem si, jako vždy výborně napsaný, článek paní Vojtekove o tom, jak zničit národ. Je k tomu třeba neomarxismus, který nám dá návod?

Článek  Vojtekové začíná takto:

Evropská unie vypustila z evropské Ústavy zmínku o křesťanských kořenech… cvak, první zpřetrhání. Vlastenectví nebo národ jsou už dnes v podstatě neslušná slova… cvak, druhé zpřetrhání. Zmíníte nějakého národního hrdinu? Relativizátoři vám na něm hned najdou něco špatného… cvak, třetí zpřetrhání. Imigranti valící se do EU z totálně odlišného kulturního prostředí… cvak, čtvrté zpřetrhání. Na Západě se přepisují učebnice dějepisu, likvidují se evropské tradice a nahrazují se tradicemi islámskými… cvak, páté zpřetrhání.

Tento úvod předznamenává neodvratný závěr:

Aby současní revolucionáři mohli vytvořit "nový národ", musí národu vzít jeho paměť. Zničit jim jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historii. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost a vymyslí jinou historii. Národ pak zvolna začne zapomínat, čím je a čím byl. 

Přesto jsem nad tímto závěrem v rozpacích. Ne snad kvůli tomu, že dávným snem marxistů bylo a je stále popření národa.  Argumentace Vojtekove se tváří tak, že nám vládnou marxisté či „neomarxisté“ definitivně a s plnou parádou. Tak zlé to přeci jenom není. Ostatně, k marxismu se hlásí někteří členové řecké vlády, ale i ti jsou vůči „tvrdé ekonomické realitě“ bezmocní.

• EU a křesťanské kořeny  - tak právě tento argument a právě v Česku vyznívá jaksi do prázdna. Země, která má snad procenticky nejméně věřících křesťanů v Evropě zcela jistě křesťanské hodnoty Evropy nezachrání. V Česku se podařilo přervat křesťanské kořeny už dávno a ateizace společnosti pod bolševikem proběhla velmi ochotně.
• Vlastenectví a národ nejsou neslušná slova. Pokud se však jimi ohání demonstrant se šibenicí či náckové na svých srazech (Nic než národ!!!), mám s tím problém. Vy ne, paní Vojtekova?
• Národní hrdina – jakého máte na mysli. Mistra Jana Husa? Jana Žižku? Jana Palacha? Hus i Palach zřejmě zůstanou nezpochybnitelnými národními hrdiny, u Žižky si tím nejsem jist. Pokud je mi známo, německá historie se se Žižkou vypořádala rychle jako s lapkou.
• Imigranti z jiného kulturního prostředí – valí se, valí, to je pravda. Nyní se jedná bezpochyby o velký problém, nicméně jak hodnotit imigraci Turků do někdejšího západního Německa – a že jich tam od padesátých let minulého století přišlo. A co emigrace Evropanů do USA v devatenáctém století? Tak úplně „homogenní“ taky nebyla. A co dobývání Sibiře a dálného východu ruskými cary? To také mimochodem žádná selanka nebyla.
• Přepisování učebnic zeměpisu – neznám tak detailně učebnice zeměpisu „na Západě“. Jsem však zcela jistě rád, že se alespoň naše děti neučí z učebnic bolševických. V tomto smyslu přepisování učebnic naprosto schvaluji.

Závěr?  Co se přepisování učebnic a tvorby národa týče, v nedávné historii na to stačily dvě pohříchu evropské země- nacistické Německo a sovětské Rusko. Žádný islám k tomu nebyl nutný. Evropa a islám? Protože věřím ve zdravý rozum a základní obranné instinkty evropských států, k žádné „islamizaci“ Evropy nedojde.  Strach není dobrým rádcem. To, že islám v Česku nechceme, je docela dobré předvolební heslo, které leckoho přitáhne. Otázka ale zní mnohem prostěji – co vlastně v Evropě a třeba i u nás skutečně chceme? Víme to?