Černoška z Česka

Poblázněná Amerika má svého prvního černošského prezidenta s ne zcela jasným občanstvím. A nyní má „opravdovou kulturní černošku“, která má evropské rodiče, dokonce jednoho z nich snad z Česka.

Za prvního Afroameričana v prezidentském úřadě se v USA dějí věci. Roste počet zastřelených černochů policií za ne zcela jasných okolností, někde byla prokázána policejní zvůle. V některých medializovaných kauzách bylo zdokumentováno, že policií zabitý mladý černoch nejprve kradl v obchodě. Soužití bílých a černých Američanů tak prochází v posledních dobách těžkými zkouškami.

Koncem šedesátých let minulého století v časech černošských protestů proti rasové segregaci vznikala situace, při níž se úřady rozhodly k tak zvané „pozitivní diskriminaci“.  Díky této politice se kdysi chudá „černá Amerika“ začala měnit. Postavení černochů v USA se zcela jistě zlepšilo a zvolením prvního prezidenta s černou pletí dosáhla etapa zrovnoprávnění bílých a černých Američanů zcela jistě určitého výrazného symbolu.

Případ „černé bělošky“ je jistým vyšinutím politiky pozitivní diskriminace. Může totiž docela snadno být i jistým kalkulem. Vzpomínky z dětství, které „černoška“ uvádí na podporu toho, že se již od útlého dětství cítila být „černoškou“, jsou hodny rozboru psychologa či dokonce psychiatra. Já jsem, pokud si dobře vzpomínám, kreslil postavičky v předškolním věku pastelkou černou, na rozdíl od naší „černošky“, která se kreslila barvou hnědou. Byl jsem snad proto více „kulturním černochem“ než je ona?

Vidím jako jeden z možných motivů počínání naší „černošky“ v tom, že díky politice „pozitivní diskriminace“ snadněji dosáhla na „funkce“ a mohla se cítit slavnější a důležitější. Popírání svého původu může mít dokonce v jistém smyslu charakter podvodu, kdy si byla velmi dobře vědoma, že nemluví pravdu, ale stylizace do role „černošky“ a „boje za práva černé Ameriky“ z ní dělala paní „DŮLEŽITOU“.  Bizarnost celého případu jen dokazuje, že se nic nemá přehánět, a to ani podpora chudých a bezmocných. Dříve či později nakonec stejně zjistíme, že „král je běloch“, i když si hrál na černocha.