Čapí hnízdo je dokladem pokušení

 Jsou-li někde k dispozici nějaké „peníze zadarmo“, není možné jim jen tak lehce odolat. Přitom by stačilo peníze nerozdávat. Tím by ale skončila hra na podporu.

Sleduji s pobavením vykrucování Andreje Babiše, že „nic nevěděl“ o tom, že by byl projekt Čapí hnízdo, tato mimořádně nevkusná „imitace přírody“ v architektuře, spojen s dotačním podvodem. Věc je vlastně velmi jednoduchá a prošla už zřejmě řadě jiných.  Pro podporu „malých a středních firem“ stačí založit nějaké eseróčko s několika málo zaměstnanci a požádat v rámci „pomoci“ o dotaci. Pokud se dílo „podaří“, a je celkem lhostejné, zda v rámci hodnocení došlo k pokusům o „intervenci“, může se začít „slavit“. Vznikne tak například tolik propírané Čapí hnízdo.

Podnikatelský záměr starý více jak deset let vybublal na povrch s jasným cílem pošpinit ministra financí Andreje Babiše.  Ten se sice brání srdnatě, nicméně čím déle bude kauza poletovat v prostoru, tím více si začne žít svým vlastním „konspiračním“ životem. A bude celkem lhostejné, zda v tom byl Babiš skutečně namočený či jen „využil“ příležitosti.

Celé pozadí kauzy je přitom dané zákony a nařízeními, které byly „implementovány“, jak se tak krásně říká, do našeho právního systému z roviny EU. Bohulibý záměr podpořit menší společnosti na úkor těch velkých a úspěšných, pak samozřejmě může zdegenerovat v prostředí, v němž si kdejaký filuta dá dohromady, že by na takovém selektivním přístupu mohl vydělat. Sežene pomocí známostí peníze, naslibuje hory doly a projekt „podpory malým a střením podnikům“ zrealizuje. Pak ho nějakou dobu „udržuje“ (většinou pět let) a poté projekt s výhodou prodá. Tak to mohlo být i v případě Čapí hnízdo. Nevylučuji, že s „chytrým nápadem“ na obejití dotačních podmínek mohl přijít i někdo z impéria Agrofertu.

Přitom řešení je prosté - když už dotace, tak za stejných podmínek a pro všechny typy firem. Ale to by zase nebylo možné politicky „prodat“. Proto se tedy vytvoří paskvil, který je snadno zneužitelný a který v konečném důsledku diskredituje celou dotační politiku EU jako nevěrohodnou.  Obdobně se stát zachoval i v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které „podpořil“, aby je v současnosti kriminalizoval /viz Alena Vitásková/. Eufemisticky se tomu říká, že „levá ruka neví, co dělá ta pravá“. Já tomu říkám obyčejný bordel.