Bubliny Miloše Zemana a Jiřího Pehe

Vánoční projev českého prezidenta neuspokojil jeho permanentního kritika Jiřího Pehe, který se „obul“ zejména do Zemanovy kritiky klimatické změny a obecně do Zemanovy „bubliny“.

 Ve svém vánočním projevu kritizovat prezident Miloš Zeman boj s klimatickými změnami jako nové náboženství. Vykoledoval si za to například na iDnes.cz titulek „klimatický kacíř“. Jiří Pehe, dlouholetý vytrvalý kritik Zemana, věnoval kritice Zemanových názorů na boj s klimatickými změnami dokonce celý sloupek.

V anotaci svého sloupku na novinky.cz Pehe píše: Prezident Miloš Zeman pronesl vánoční projev, který byl pozoruhodný především tím, že v něm neřekl vůbec nic nového. Tedy snad kromě výzvy, abychom „nezůstávali v bublinách svých názorů a abychom dokázali přemýšlet i o názorech opačných“.

Pehe pak Zemana kritizuje za jeho názory na klimatickou změnu. Kupříkladu tu část promluvy, kterou věnoval klimatickým změnám, uvodil slovy, že z diskuzí o klimatických změnách se stává náboženství. Co na tom, že toto „náboženství“ se opírá o varování i studie tisíců předních světových vědců a stovek vědeckých ústavů, včetně těch nejprestižnějších. Shodují se, že prudký nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, který je primárně odpovědný za oteplování atmosféry (ale i okyselování oceánů), se kryje s růstem průmyslových aktivit a dopravy založených na spalování fosilních paliv.

Pokud Zeman nazývá současný „boj s klimatickými změnami“ novým náboženstvím, není to vůbec přesné, zejména v dobách politické korektnosti, v níž každé náboženství má zaručenu svou existenci.  Boj s klimatickými změnami dirigovaný panelem IPCC při OSN ale náboženstvím není. Je to mnohem, mnohem horší. Panel IPCC při OSN totiž vydává vliv člověka na klima Země za dogma, o kterém se nesmí pochybovat. Pehe o „výdobytcích“ panelu IPCC nepochybuje (jsou to „prestižní kapacity“). Když se ovšem vliv člověka na klima Země opírá právě a jenom o růst koncentrace kysličníku uhličitého ze spalování fosilních paliv, jde o karikaturu vědecké metody. Na klima Země má totiž vliv zejména sluneční záření, a to množství záření dopadající na zemský povrch a množství záření, které „odrazí“ oblačnost. Jestliže klimatické modely položí sluneční záření za neměnné nejen na hranici vstupu do atmosféry, ale označí za neměnné i množství slunečního záření, které dopadne až na zemský povrch, nemůže z modelů vyjít nic jiného než to, že změna teploty na naší planetě, která se přesněji měří několik desítek let, souvisí s růstem koncentrace kysličníku uhličitého. Doslova za unfair argumentaci pak považuji zejména tvrzení o tom, že za oteplování Země může i počet obyvatel, který dnes přesahuje hranici sedmi miliard osob. Tato argumentace totiž naznačuje, že je nás na Zemi moc a od této argumentace je jen kousek k tomu, že by Zemi „prospělo“, kdyby lidí ubylo, a rovnou o několik miliard. To je doslova návod na likvidaci „přemnoženého“ druhu.

Pehe pokračuje: Je škoda, že se český prezident, který je znám svou podporou jaderné energie, nezamyslel v kontextu své výzvy k diskuzi mezi názorovými bublinami třeba nad tím, zda se skanzenem naopak nemůže stát naše země. A to kvůli umíněnému trvání jejích předních politiků na technologiích, které chce většina Evropy postupně opustit.

To je další unfair argumentace. Pehe argumentuje jakousi „většinou“ Evropy, která chce jadernou energii opustit. Jednak zaměňuje Evropu a EU, což je již klasická unfair argumentace, kterou používá i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Jediným státem, který jadernou technologii skutečně opouští, je Německo. Rakousko pak svůj boj s českými jadernými elektrárnami svádí přesně tak dlouho co padla železná opona. A jestli s výzvou na odstavení jaderné energie přichází malinké Lucembursko (má vůbec nějakou elektrárnu?), které má za souseda Francii, která svou elektřinu vyrábí převážně z jaderné energie, je to „bomba“. V této argumentaci je Pehe zcela mimo mísu.

Nakonec vybírám poslední argument Jiřího Pehe: Svoji úvahu tudíž doprovodil (Zeman) „dobrosrdečnou“ poznámkou, že sice nemá nic proti tomu, že školáci protestují proti chabému úsilí politiků v boji s klimatickými změnami, ale měli by tak činit v sobotu, nikoliv v pátek, kdy se mají učit. Takováto moudrá rada pana prezidenta po všem, co na adresu klimatických změn v projevu řekl, jistě najde v „bublině“ náctiletých velké pochopení.

Zemanova slova o tom, aby žáci stávkovali v sobotu a v pátek chodili do školy, jsou klasickým bonmotem, kterých má Zeman v záloze desítky, možná stovky. S tím ostatně nelze než souhlasit, protože mladí lidé by do školy jistě chodit měli, a to nejen v pátek.

Bublinová argumentace, se kterou přišel Zeman a na níž navázal Pehe, má jedno docela slabé místo. O vlivu internetu na lidskou společnost nemá cenu pochybovat. Nicméně internetové „bubliny“, v nichž se shromažďují lidé podobných názorů, jsou jen modernějším projevem vlivu médií na lidskou společnost. Před nástupem internetu kralovala hlavně televize,rádio a tištěná média, a lidé si kupovali „svůj“ tisk (od bulváru po více či méně objektivní noviny, podporující pravici či levici). Zeman i Pehe tak jen prokázali to, že žijí ve „svých“ bublinách, které se míjejí o světlené roky.

Pehe na počátku napsal, že Zeman „neřekl nic nového“. Tak hodnotili projev Zemana i opoziční politici a političky.  Ani Pehe ale neřekl nic nového, a i on je „zajatcem“ své internetové bubliny. Osobně jsem zažil jenom jeden projev prezidenta, který řekl něco zcela jiného než jeho komunističtí předchůdci. Tím byl památný televizní projev Václava Havla na počátku roku 1990. Jeho věta o tom, že „naše země nevzkvétá“ mi navždy zůstane v paměti. Havel, pak Václav Klaus a po něm Miloš Zeman se pak tak, jak šel čas, více či méně chytře či hloupě vyjadřovali k aktuálnímu dění a také většinou nic nového z jejich úst nezaznělo. Možná je to tím, že se máme docela dobře.