BRICS je jenom diskusní klub ….?

Před jednáním společenství států BRICS v ruské Kazani jsme se mohli seznámit s názorem Karla Svobody o tom, že BRICS je diskusní klub a žádná opora Ruska. Poněkud přezíravý přístup, zdá se mi.

Karel Svoboda napsal zásadní komentář k nadcházejícímu jednání vrcholných představitelů států sdružených pod značkou BRICS. Pod titulkem Marné Putinovo přání. BRICS je jen diskusní klub, žádná konkurence Západu či opora Moskvy se autor s despektem vyjadřuje o této skupině států a tvrdí, že vlastně nemá na světové události zásadní vliv. Diskusní klub je však diskusní klub, kdežto BRICS má již za sebou docela podstatné výsledky i v mezinárodní politice.

Dejme ale slovo Svobodovi.

O Číně: Čína se na Rusko dívá jako na mladšího partnera, a to v lepším případě. Putin může tisíckrát opakovat, že se jedná o rovnoprávné vztahy, realita je jiná. Rusko stále více působí jako čínská kolonie dodávající ropu a zemní plyn, ale jen potud, pokud mu to Čína dovolí. BRICS chybí nějaká pojící ideologie, jako je v případě G7 demokracie.

Autor jaksi „pozapomíná“ na to, že přes Čínskou lidovou republiku alias komunistickou Čínu získává Rusko zboží, které je na sankčním seznamu Západu. USA hrozí Číně „tresty“ za přímý vývoz do Ruska, takže ty společnosti, které se chtějí trestání vyhnout exportují své „citlivé zboží“ do „třetích“ zemí, ty do „čtvrtých“ zemí, až nakonec zboží doputuje do Ruska, dražší, ale je tam. Mimochodem, mám informace od známého, který v Rusku docela nedávno byl a co se aut týče, hovořil o tom, že Rusko téměř kompletně změnilo vozový park a dnes tam převažují čínská auta, takže to pro Rusko s obchodováním s Čínou nevypadá tak zle. Nicméně, stálé líčení Ruska jako zaostalé a rozvojové země bez moderních technologií je stereotyp, kterého se řada komentátorů pevně drží. Čím déle se však budeme držet této „osvědčené“ košile, o to dříve možná přijdeme jako „Západ“ o další oblasti kam vyvážet. A co se „jednotné ideologie“ týče, ta v podání EU zdegenerovala nikoli na demokracii, ale klimatickou záchranu světa díky podpoře fyziku popírající teorie změny klimatu díky spalování fosilních paliv.

O Ukrajině: Rozpaky vyvolalo i nucené přiznání při setkání se zahraničními novináři, kdy musel Vladimir Putin přiznat, že neví, kdy vlastně válka proti Ukrajině skončí. Rusko vstoupilo do války s tím, že jeho „druhá nejsilnější armáda na světě“ dosáhne rychlého vítězství a mocenské ovládnutí Ukrajiny mu přinese velmocenskou pozici srovnatelnou, jestli ne s Čínou, tak alespoň s Indií. Namísto toho se Putin dostal do situace, kdy bojuje už třetím rokem proti zhruba čtvrtinové zemi, a i přes ruský postup nemůže říct, že ji zlomí během pár dní.

To je další „správný“ pohled na ruskou agresi proti Ukrajině. Rusko samozřejmě usiluje o ovládnutí Ukrajiny, tj. její zničení jako státu v hranicích po rozpadu SSSR. Podle zpráv z našich médií, z kterých čerpám, je na Ukrajině zničena z větší části energetická infrastruktura, lidé v blízkosti fronty, kteří zůstali, žijí doslova v otřesných podmínkách. Bez vojenské pomoci Západu by samozřejmě Ukrajina dávno padla a bez finanční podpory EU by už nebylo možné ani financování státního aparátu. Počet obyvatel Ukrajiny klesl o miliony osob už před válkou díky odchodu řady Ukrajinců za prací. O další miliony klesl díky ruské agresi. Statisíce Ukrajinců žijících v exilu pak vůbec nemají chuť na frontě válčit. Do ukrajinského vojska, které se mělo zformovat v Polsku, se údajně přihlásilo několik set osob a záměr byl polskou vládou zrušen. Pokud se v tisku objeví zpráva, že ukrajinské hospodářství v letošním roce vzrostlo o 4 %, je to bohužel jen manipulace s čísly. Díky ruské agresi totiž výkon ukrajinské ekonomiky klesl jenom v roce 2022 o třetinu, další pokles pokračoval v roce 2023 a letošní růst o několik procent je tudíž nepodstatný.

O Putinovi: Dalo by se tak pokračovat. A s tím, jak další státy podávají přihlášky do uskupení, se budou problémy jen prohlubovat. V součtu HDP či počtu obyvatel může BRICS Západ překonávat, ale vnitřní soudržnost je minimální. To lídrům států BRICS samozřejmě nijak nebrání si zajet do Kazaně letos s Vladimirem Putinem popovídat. Putin tak získá summit, který bude moct vnitřnímu ruskému publiku či povrchním pozorovatelům v zahraničí vydávat za ruský úspěch. Ale ničím víc, než jen diskusním klubem BRICS není a nejspíše ani v budoucnosti nebude. Nikdo nemůže popřít význam toho, že se baví představitelé nezápadních velmocí, jejichž význam nejspíš poroste. Na druhou stranu, ruská snaha interpretovat celé setkání jako důkaz podpory Vladimiru Putinovi prostě neodpovídá realitě.

Ve výše uvedeném textu se projevuje zásadní chyba západního nazírání na problematiku Ruska a Putina jako takového. Je to těžké a setrvalé podceňování státu, který na tom zdaleka není tak, že mu hrozí do několika týdnů či měsíců „rozklad“. Generální tajemník OSN António Guterres má navštívit ruskou Kazaň, kde začal summit hospodářské aliance BRICS, na který je pozvaný například čínský prezident Si Ťin-pching nebo jeho íránský protějšek Masúd Pezeškján. Při té příležitosti se má Guterres ve čtvrtek sejít s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Informovala o tom ruská státní zpravodajská agentura TASS.

Ten Guterres, který usiluje o konec války na Blízkém východě a kterému Izrael zakázal vstup do země? To jen dokládá, že stávající vedení OSN má o jednání států BRICS zcela jiné mínění a rozhodně ho za diskusní klub nepovažuje. A navíc se ukazuje, že už jsou pryč doby, kdy jsme svou podporu Ukrajině demonstrovali i na výsledcích hlasování o Ukrajině v OSN. To už je bohužel minulostí.

Pokud budeme Rusko vnímat přezíravě a zásadně podceňovat jeho schopnosti, budeme se stále dopouštět zcela mylného hodnocení světového vývoje. Zatímco USA se stále ještě drží v pozici supervelmoci po vojenské i hospodářské stránce, EU podle všech ekonomických ukazatelů stagnuje a ztrácí konkurenceschopnost. Státy G7 a NATO sice vydávají zcela zásadní sebevědomá prohlášení o tom, že je vše pod kontrolou, praktické kroky však ukazují, že USA se dnes nejvíce obávají Číny, což je stát ve stejné pozici v BRICS jako USA v G7.

Za vším jsou ale jaderné zbraně, které Rusko vlastní, a má jich víc než USA. Joe Biden se od vypuknutí války na Ukrajině několikrát vyjádřil tak, že USA nechtějí válku s Ruskem. Pokud by Rusko jaderné zbraně nemělo, už dávno by bylo státy NATO poraženo. Protože je však jadernou velmocí, válka na Ukrajině je z mého pohledu zásadní strategická chyba generálů NATO. Rusku nikdy nemělo být dovoleno na Ukrajinu zaútočit, a existovala pouze jedna cesta, a to jednání o statusu Ukrajiny. Možná mimo NATO ,ale otevřené na Západ. Před začátkem ruské agrese bylo ještě možné něco s Ruskem uhrát. Dnes už bude Rusko chtít mnohem více a Ukrajina tak vlastně dnes bojuje nikoli za Západ, ale o svou holou existenci jako samostatného státu. Bohužel.