Brexit: EU dotlačila Velkou Británii tam, kde jí chtěla mít

 Zoufalý pokus Theresy Mayové, zřejmě nejzoufalejší v její politické kariéře, je cesta do zemí EU s požadavkem na změnu dohody o Brexitu nebo alespoň o „upřesnění nepřesností“. A EU je ochotna velkoryse přijmout Británii zpátky.

Poslední pokus britské premiérky protlačit dohodu o odchodu Velké Británie z EU britskou Dolní sněmovnou, je zřejmě odsouzen k nezdaru. Státy EU včetně Česka stojí za dohodou a sotva se najde někdo, kdo by na půdě EU v Bruselu či ve Štrasburku byl ochoten upravit text těžce se rodící dohody. Nicméně, současné potíže Mayové jsou důsledkem její ochoty přistoupit na v zásadě diktát EU v otázce Severního Irska. Právě otázka hranice mezi Irskem a Severním Irskem se stala jakýmsi lakmusovým papírkem záměru EU. Trvání na tom, že Severní Irsko zůstane v celní unii s EU, pak donutilo Mayovou k přijetí teze o setrvání celé Velké Británie v celní unii s EU.  S původním požadavkem, aby v celní unii bylo jenom Severní Irsko, se do Dolní sněmovny vůbec neodvážila vstoupit. Aby si zachovala tvář a vytvořila alespoň na první pohled přijatelný kompromis v otázce irské hranice, přijala do dohody k Severnímu Irsku „zbytek“ Británie.

Hlasování o dohodě s EU mělo proběhnout 11. prosince. Vzhledem k tomu, že Mayová po konzultacích dospěla k jedinému možnému závěru, a to hlasování o smlouvě odložit, se aktivizovala britská radikální levice v Labouristické straně. Její předseda Jeremy Corbyn obvinil Mayovou nejprve z pohrdání sněmovnou, po zrušeném hlasování jí kritizoval za to, že „utekla“. I tak lze z opozičních lavic Dolní sněmovny nazvat pokus britské premiérky zachránit, co se dá. A zdá se, že se zachránit moc nedá.

Výsledek, tj. dohoda o vystoupení Británie z EU, je z větší části určen především pro vnitřní britskou politiku a má povzbudit ty politické proudy, které byly a stále jsou radikálně proti odchodu Británie z EU. Vyjádření soudních autorit EU k možnosti zrušit jednostranně z pozice Británie rozhodnutí o odchodu z EU, tj. že to lze, je dalším promyšleným krokem bruselského vedení EU. K této strategii patří i různé „analýzy“, speciálně dávám do uvozovek proto, že jsou vesměs založeny na tom, že Británii po odchodu z EU čeká ekonomický pokles ať s dohodou či bez dohody. Malování „čerta na zeď“, jak by bylo lépe tyto předpovědi pojmenovat, mají jediný cíl. Dále prohloubit skepsi v britské veřejnosti a vynutit si zrušení Brexitu. O nic víc či míň bruselská administrativa nehraje.

Je dobré si možná připomenout odchod některých členů z britské vlády na čele s Borisem Johnsonem v polovině letošního roku. Právě jejich odchod byl zásadním zlomem v jednání s Bruselem. Mayová totiž byla ochotná v otázce hranice na Irském ostrově ustoupit, zatímco Johnson a další v žádném případě. Proto se zrodila dohoda, která zatlačila Británii do kouta. V britské politice tak došlo pouze k odložení rozkolu ve vládě o půl roku.

Tvrdý postoj EU k možnosti cokoli v dojednané smlouvě změnit, je jen pokračováním tlaku na Británii s nadějí, že se „něco stane“ a Británie v EU zůstane. Byla by to ale především sebevražda dnes vládnoucích konzervativců. Pokud by Británie nakonec přeci jenom EU opustila a navíc bez dohody, žádné drama nenastane. Strašení Brexitem bez dohody díky „nedozírným ekonomickým škodám“ je možná účinné v politické rovině, zmatek by ale poškodil i ekonomiku EU. Je proto velmi pravděpodobné, že žádný konec světa nenastane ani v případě Brexitu bez dohody. Obchod mezi EU a Británií bude pokračovat i v nových pobrexitových časech. Podezírám ale bruselské byrokraty právě a jenom z toho, že chtěli evropské veřejnosti ukázat Brexit jako „zhoubu“ a všem dalším potencionálním odchodům z EU bránit - podívejte, jak jsme s Británií zatočili! Nechte si zajít chuť!