Brabec: Nemáme plán B - nicméně plán A také není pod kontrolou

Richard Brabec se opět v ČT24 vyznal z toho, že hnutí ANO nemá žádný plán B pro případ, že by stranické referendum v ČSSD nedopadlo podle přání Jana Hamáčka i Jiřího Zimoly. Problémem je však plán A.

Richard Brabec v pořadu OVM opět „bezelstně“ prozradil, že hnutí ANO nemá žádný jiný plán pro případ, že by vnitrostranické referendum v ČSSD nedopadlo pro koalici ANO a ČSSD podle plánu vedení ČSSD. Jednak tomuto prohlášení nevěřím - domnívám se totiž, že varianta ANO, SPD a KSČM je stále v „rezervě“. Jde však zejména o to, zda tak zvaná „varianta A“ - totiž koaliční vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM - je prospěšným řešením pro Českou republiku. Zdecimovaná ČSSD sice prohlašuje na svých webových stránkách, že prosadila do návrhu koaliční smlouvy svůj program, ve skutečnosti jde jen o jeden jediný bod - zrušení karenční doby.

Nyní v ČSSD probíhá vnitrostranické referendum, v němž se mají členové strany vyjádřit k tomu, zda si přejí, aby jejich strana vstoupila do koalice s hnutím ANO. Podle předsedy Pirátů je vnitrostranické referendum „podezřelé“. Šéf Pirátů Ivan Bartoš zase kritizuje návaznost jmenování Babiše premiérem na vnitrostranické referendum ČSSD. „Myslím si, že se jmenováním by se mělo určitě počkat na výsledek referenda. Celé referendum je podezřelé, protože se vydávají průběžné výsledky a je tam možnost nátlaku na ty, co ještě nehlasovali,“ tvrdí Bartoš. 

Navštívil jsem webové stránky ČSSD a žádné průběžné výsledky referenda jsem tam nenašel. Zato jsem narazil na již téměř zapomenuté referendum v ČSSD z roku 2014. Tehdy se Sobotkovo vedení ČSSD tázalo svých straníků mimo jiné i na to, zda má být na stranických kandidátkách větší počet žen (minimálně 40%). Referenda se zúčastnilo 11.783 z 22.577 sociálních demokratů, což je 52,19 procenta. Na to, aby hlasování bylo závazné, se ho musela zúčastnit alespoň čtvrtina straníků. Jasně se přitom vyjádřili pro rozšíření okruhu lidí, kteří budou rozhodovat o kandidátkách, a pro omezení kumulace funkcí, když pro bylo 88,76, respektive 92,51 procenta hlasujících. Nejtěsnější byl výsledek u otázky o větším zastoupení žen na kandidátkách, kde pro bylo 51,79 procenta, a proti 48,21 procenta hlasujících. "Překvapilo mě velmi mile to, že se více než polovina členů vyjádřila pro vyšší zastoupení žen. Tohle byla věc, která byla v sociální demokracii silně diskutována," řekl k tomu Sobotka.

Podmínky tehdejšího referenda byly shodné jako u současného, minimální počet hlasujících je opět stanoven na 25%. Výsledek referenda bude zajímavý i proto, že v něm ČSSD jako vedlejší produkt hlasování oznámí aktuální počet svých členů.

Málo se ví o tom, že i ve hnutí ANO proběhlo jakési „referendum“ o možnostech vládní spolupráce. Vnitrostranické „referendum“ v ANO podpořilo koalici s ČSSD, varianta menšinové vlády s podporou SPD a KSČM však také získala podobnou podporu.   Koalice ANO a ČSSD, kterou by podporovala KSČM, se líbí 38 procentům členů ANO. O dva procentní body nižší podporu má menšinová vláda ANO s podporou sociální demokracie a komunistů. Jednobarevná vláda ANO s podporou KSČM a SPD by se zamlouvala 34 procentům dotázaných členů ANO.

Rozdíl 4% je tedy motorem snahy Babišova vedení ANO o dojednání koalice s ČSSD. Osobně jsem přesvědčen, že menšinová vláda ANO s podporou SPD a KSČM (tj. stávající hlasovací koalice ve sněmovně) by zdaleka nebyla tak levicově orientovaná jako koalice ANO a ČSSD.  Je sice možné, že vstup ČSSD do vlády s ANO ještě urychlí voličskou krizi této strany. Konec ČSSD je však to nejmenší, co by mne na současné situaci těšilo. Navíc, i když by se Hamáčkovi se Zimolou podařilo přesvědčit nadpoloviční většinu svých spolustraníků a výhodách účasti ve vládě, další veřejné spory mezi křídly pro a proti koalici s ANO v ČSSD budou stabilitu koaličního vládnutí podlamovat.

Již řadu měsíců jsme tak mohli mít menšinovou vládu ANO s důvěrou na základě její podpory od komunistů a Okamury. Byla by bez exponentů za ČSSD a možná i více nakloněna zdravému rozumu. Místo toho nám hrozí „proevropská“ vláda s výrazně levicovějším programem a větším vlivem komunistů než v případě podpory od SPD.