Boj s dezinformace – po staru s propagandou

Česká vláda hodlá bojovat s dezinformacemi mimo jiné i tím, že uvolní 150 milionů korun na podporu boje proti dezinformacím vybraným skupinám. To už hodně připomíná Úřad pro tisk a informace.

V dobách bolševického Československa existoval úřad, kterému se oficiálně říkalo Federální úřad pro tisk a informace. Jeho posláním bylo podporovat politiku KSČ. Činnost ukončil v roce 1990, tj. o několik málo měsíců přežil listopad 1989.

Nyní se v médiích objevují stále častěji informace o nutnosti bojovat s dezinformacemi. Dokonce už bylo pár proruských webů (tj. webů šířící propagandu Ruska) zastaveno na několik měsíců než správce sítí CZ.NIC zákaz zrušil, protože „k tomu nebyl zákonný důvod“. Nyní se česká vláda rozhodla zákon o dezinformacích připravit. Pracovníci Úřadu vlády ČR a ministerstva vnitra vypracovali plán na boj s dezinformacemi. Stát by mohl jejich šiřitele stíhat, odstřihnout takové weby od reklamy státních institucí nebo desítkami miliony korun podporovat nezávislá média, která se snaží dezinformace potírat. Současný vládní zmocněnec pro oblast dezinformací Michal Klíma by se pak mohl stát národním gestorem této politiky a určovat způsob, jak s takzvanými fake news bojovat…Experti doporučují rovněž podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která v boji s fake news pomohou. "Považuji pomoc profesionálním zpravodajským a nezávislým médiím v této oblasti za velmi důležitou. Navíc poslední rána pro média byla novelizace autorského zákona, kdy tito vydavatelé přišli o peníze od Googlu," řekl Deníku N Klíma. Stát by měl zaměstnat i více odborníků na dezinformace.

Takto tedy vypadá záměr české vlády, což mi připadá hodně zvláštní. Především mi není jasné, podle jakého klíče se bude oněch 150 milionů rozdělovat. Máme jakéhosi „zmocněnce“ pro dezinformace a stát plánuje zaměstnat další „odborníky“. To může klidně skončit tak, že podporována budou zejména provládní média (ČT a ČR), u tak zvaných „neziskovek“ takové, které půjdou vládě tak říkajících „na ruku“.

O nebezpečí zneužití boje s tak zvanými dezinformacemi je dle mého soudu nutné  otevřeně hovořit. Jestliže dnes oficiální politika EU a USA (bývalý Západ) podporuje politiku boje s klimatickými změnami jako důsledku lidské aktivity, budou za dezinformace považovány všechny odborné práce, kterých sice moc není, protože na ně nikdo nedá ani cent, které ideu klimatických změn způsobených lidskou činností popírají?

K válce na Ukrajině je nutné podotknout toto: Rusko informace o tak zvané „speciální vojenské operaci“ šíří do světa prostřednictvím svých médií, jakým je TASS (v anglické i ruské verzi) nebo Izvestija. Je to v zásadě to, čemu se za mých mladých let říkávalo propaganda, tj. události ve světě se posuzovaly „třídně“. O něčem se nemluvilo nebo bylo zakázáno mluvit (tak, jako se v Rusku nesmí používat slovo válka ve spojitosti s Ukrajinou). Něco se překroutilo tak, aby to vypadalo pro bolševika dobře a většinu zpráv tvořily „pravdivé“ zprávy o tom, co které družstvo vykonalo, brigáda socialistické práce vytvořila a vláda „zajistila“. Pokud bychom chtěli zabránit šíření proruských zpráv, museli bychom po vzoru Číny eliminovat přístup k ruským webům, tj. neblokovat weby, které jen kopírují to, co Kreml říká, ale přímo zdroj. Rusko by pak zakázalo přístup k západním webům tak, jak to dělá s velkou „bravurou“ Čínská lidová republika, a svět by pomalu ale jistě spěl k totální informační válce, kdy zase bude poslech cizího rádia trestán.

Za bolševika jsem zprávy ze světa poslouchal na Hlasu Ameriky, protože Svobodná Evropa byla rušena. Bolševici tak stejně nic důležitého neutajili. Jak si myslíte, že dopadne „boj s dezinformacemi“ dnes. Vrátí se doba vysílání na krátkých vlnách? Budeme si (Západ a „Východ“) zase rušit svá vysílání pro zahraničí?

Boj s dezinformacemi tak může skončit zavedením cenzury či autocenzury. Prostě se nelajnuje hřiště, řekne se, co se může vysílat a jak se to má vysílat, a je tu nový Úřad pro tisk a informace jako vyšitý. Anebo, jako v případě USA, existují média dvojího druhu – jedna média poslouchají a čtou republikánští příznivci, druhá pak příznivci demokratů a USA řeší problém hluboce rozdělené společnosti. To se v podstatě může přenést a přenáší i do EU. Vždyť už i dnes se řadu zpráv ze zemí, které se nevyvíjejí podle „správného“ modelu nedovíme nebo se dovíme jen „polovinu“ a druhou tvoří drtivě kritický komentář.  Toto jsou tedy hlavní rizika „boje s dezinformacemi“. A souvisejí s jednou naprosto prostou věcí – značná část české i světové populace ve státech, kde nepanuje otevřená diktatura, oficiálním zprávám nevěří. Není to ale spíše chyba těch, co takové informace šíří?