Benzín a nafta za 50 Kč – budoucnost Německa a EU

Německo se kdysi zasloužilo v éře rozděleného státu o boom automobilismu v jeho západní části. Nyní se díky iracionální energetické politice zaslouží o jeho zkázu.

Až o 70 centů, tedy přibližně o 18 korun, by mohl už za pár měsíců zdražit každý litr benzinu a nafty prodaný na německých čerpacích stanicích. Důvodem je pomalé plnění vládních cílů v oblasti emisí oxidu uhličitého. Česko zatím o ničem takovém neuvažuje.

O tom, že bludná a navíc obludná teorie o globálním oteplování vinou produkce kysličníku uhličitého spalováním uhlí, může způsobit vážné ekonomické potíže u států, které se politice panelu IPCC při OSN podrobí, se toho již napsalo dost.  EU si stanovila své „cíle“ a mimo jiné naplánovala úplný odchod od výroby automobilů na benzín a naftu k elektromobilům už během dekády 2031-40. Ovšem pozor – i elektromobily mohou životnímu prostředí pořádně zavařit, pokud se půjde skutečně cestou bateriových aut s bateriemi na bázi lithia. Elektromobily na vodík, které jsou zřejmě z ekologického pohledu výrazně lepší, zatím nejsou tak podporovány, jako baterie. U nás jsme už pro lithium z Krušných hor vymysleli program. Mimochodem, hodně lithia je v Afghánistánu, který jsme tak neslavně „osvobodili“ a po dvaceti letech opustili  - tedy „práskli do bot“.

Přechod na tak zvanou „vyrovnanou“ uhlíkovou bilanci totiž stojí obrovské náklady. V případě Německa, které navíc po havárií japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě, rozhodlo o uzavření všech svých jaderných elektráren, je politika „vyrovnané uhlíkové bilance“ ještě o řád obtížnější. Mimo jiné ale povede k větší závislosti Německa na ruském plynu, protože právě ruský plyn má být v německých elektrárnách náhradou za odstavené jaderné bloky.  Ovšem Německo si svůj ruský plyn prosadilo i přes pokřik z Ukrajiny a nesouhlas USA.

Výpočty různých odborníků a výzkumných ústavů pro Spolkovou agenturu pro životní prostředí proto údajně ukazují na plánovaný příplatek ve výši 70 centů za litr benzinu či nafty. Pro rodinu se dvěma auty na venkově by to podle Handelsblattu znamenalo dodatečné náklady ve výši 1 800 eur ročně, pro rodinu ve městě s jedním autem pak 700 eur. Německo loni odsouhlasilo tzv. uhlíkovou daň v aktuální výši 25 eur za tunu. Připočítává se ke všemu, co způsobuje emise CO2. U pohonných hmot to znamená příplatek sedm až osm centů za litr. Ale vyrovnat 20 milionů tun CO2 během jednoho roku by vyžadovalo radikální změnu. Podle odborníků by i pětinásobné zvýšení současné ceny na 125 eur za tunu přineslo úsporu „pouze“ osmi milionů tun ročně.

Uvádí se, že by Němci z pohraničí začali houfně čerpat benzín a naftu na našem území. To však bude byrokraty z Bruselu považováno za „obcházení“ uhlíkové neutrality a vznikne logicky tlak na to, aby se nafta a benzín zdražily o „ekologickou“ daň všude v EU. Logicky to povede jednak k větší inflaci a jednak k oslabení kupní síly obyvatelstva. Kvůli nesmyslnému snižování produkce kysličníku uhličitého tak bude EU chudnout.

Bez ohledu na politická přání a „záchraně klimatu“ si klima půjde svou cestou. EU, která produkuje něco přes desetinu světové produkce kysličníku uhličitého a redukce vypouštění emisí je tak stejně bezcenná a bude nahrazena emisemi čínských a indických energetických zdrojů, tak sice splní přání panelu IPCC, ale podlomí současně konkurenceschopnost evropského průmyslu.  Opět se tak jenom prokazuje, že tak zvaný vědecký přístup k rozvoji společnosti může způsobit ekonomický rozvrat, pokud se prosazuje na úkor faktů a pod nátlakem politiků, kteří si „záchranu klimatu“ vytkli jako svůj hlavní úkol.