Bavorský model? Ne – nejlepší je model britský!

Česko místo "Rakouského" modelu zavádí "Bavorský" model. Je to jen další pokus bojovat s covidem, který je odsouzený k neúspěchu. Měli bychom naopak přijmout model britský.

V současné Evropě platí různé typy omezení. Většina států aplikuje covidpasy, které měly původně sloužit jako pomoc pro turistiku v rámci EU a nyní se z nich stala bumážka, bez které vás nikam nepustí. Podle nátury obyvatelstva se na to buď kašle nebo dodržuje, zvláště, když hrozí vysoké pokuty. Nejméně omezení, v podstatě takřka žádná omezení, mají dnes pouze tři státy – Spojené království, Norsko a Švédsko. Dánsko nakonec podlehlo tlaku okolí a opět vzalo na „milost“ covidpasy. Částečný lockdown nyní provozuje Rakousko, Německo, Holandsko a Česko. Holandsko chce uzavřít školy, ministr školství zatím odolává.

Podívejme se proto optikou dat, která jsou uvedena na webu ourworldindata, na státy bez omezení a státy s omezeními. Uvedu údaje za září, říjen a listopad.

Srovnání států s restrikcemi a bez restrikcí v Evropě

Počty pozitivních na 1 milion osob

Datum		Norsko-	Švédsko-	Česko-	Německo-	Rakousko-
1.9.2021	509	261	107	18	114	15
15.9.2021	474	216	109	35	120	240
30.9.2021	524	114	61	46	95	208
15.10.2021	609	77	59	105	104	221
31.10.2021	618	189	79	446	224	531
15.11.2021		305		(x57)	(x4)	(x87)

Z tabulky plyne jeden velmi podstatný závěr. Státy, kde se žádné restrikce nekonají a nejsou lidé kastováni na očkované a neočkované, se udržuje o počátku září do současnosti relativně stabilní incidence, největší je ve Spojeném království, které je také státem s mnohem větší hustotou obyvatelstva. Státy s restrikcemi naopak během října vykázaly rapidní vzestup incidence –až o dva řády! Jinými slovy – pokud se vir covidu šíří ve společnosti bez restrikcí, udržují se počty pozitivních případů relativně stabilní. U států, kde se prosazují restrikce je z počátku výskyt pozitivity až desetkrát menší, pak se ovšem epidemie prudce zrychluje. Ve svém důsledku tak nakonec pozitivitu vykazuje procenticky stejné množství osob, u států s restrikcemi se ale tento výskyt realizuje v mnohem kratším časovém úseku, což má dopad na rychlý nárůst nemocných v nemocnicích.

V další tabulce uvádím počty úmrtí s covidem ve státech bez restrikcí a s restrikcemi.

Počty úmrtí s covidem na 1 milion osob

Datum		Norsko-	Švédsko-	Česko-	Německo-	Rakousko-
1.9.2021	1,3	0,2	0,2	0,2	0,3	0,1
15.9.2021	2,1	0,4	0,6	0,1	0,6	0,5
30.9.2021	1,9	0,3	0,8	0,1	0,7	1
15.10.2021	1,8	0,4	0,8	0,4	0,7	1,1
31.10.2021	2,3	0,2	0,5	1,8	1	1,7
15.11.2021	2,4(x1,8)	0,8(x4)	0,4(x2)	6,4(x32!)	2,1(x7)	3,8(x38!)

Výše uvedená data ukazují zase plasticky to, co se děje v nemocnicích. Zatímco ve státech bez restrikcí se počty zemřelých s covidem mezi 1. září až 15.listopadem zvýšily dvakrát až čtyřikrát, ve státech s restrikcemi sedmkrát až téměř čtyřicetkrát! To opět svědčí jenom o jedné věci – vážné případy covidu se ve státech s restrikcemi kumulují do mnohem kratšího časového intervalu, což opět vyvolává stres mezi politickou reprezentací a ve společnosti obecně.

Lze proto konstatovat, že boj s covidem prostřednictvím restrikcí není účinný a hluboce štěpí společnost. Jedinou správnou cestou je přijetí covidu jako sezónní nemoci. Nemocní (ne pozitivní) musí k lékaři (zatím stále všude visí cedulky, že pozitivní nesmějí k lékaři!) a musí být léčeni všemi dostupnými preparáty, které byly vyzkoušeny. Pokud jsou ponecháni doma a je s nimi zacházeno jako s nebezpečnými pro společnost (dokonce nesmí cestovat ani hromadnou dopravou!), dochází k tomu, že covid nabere zejména u rizikových skupin těžký průběh a nemocní jsou odváženi na JIP.

Co se lékařů týče, četl jsem jakýsi blábol lékaře o tom, že „s neočkovanými nebudou mít lékaři slitování“. Tak to je přesně covidismus nejhrubšího zrna. Je to jen další důkaz toho, že společnost strašená covidismem reaguje špatně nejen na neočkované, ale zejména na nemocné. Ti doplácejí na atmosféru covidismu dvakrát – nejsou léčeni a je odkládána „neakutní péče“.

Jediné, co dříve nebo později musí nastat, je zákaz všech plošných restrikcí a přístup ke covidu jako ke každému sezónnímu infekčnímu onemocnění. To je britský, či norský či švédský model. Na počátku epidemie se zdálo, že švédský přístup je ten nejhorší. Tak jsem to viděl i já. Dnes s odstupem času je naopak jasné, že tento přístup je jediný realistický, který neumrtví společnost a společenské vazby. Covidisté udělali z nemoci strašáka, kterým ovládají společnost. Polovina populace je vyděšená a druhá polovina otrávená. Bavorský model je jen dalším marným způsobem boje s covidem. Vir nezmizí a pokud to většina lékařů nepřijme včetně epidemiologů, budeme stále masírováni neúčinnými restrikcemi.