Bárta: Varování před „kolapsem civilizací“

Miroslav Bárta – egyptolog, archeolog a od roku 2024 též senátor – se ve velmi obšírném, a přesto výborném rozhovoru pro MfD, vyjadřuje k tak zvanému „kolapsu civilizací“. A podle něj máme k němu opět nakročeno.

Prof. Mgr. Dr. Miroslav Bárta, poskytl deníku MfD zajímavý rozhovor, ve kterém se zamýšlí nad vývojem a pády civilizací. Mimo jiné v něm precizuje i onen „kolaps“ civilizace – nikoli jako naprostý zánik – ale spíše jako „transformaci“, když doslova a do písmene selžou společenské vazby a dojde k proměně společnosti. Příkladem takového „kolapsu“ je podle Bárty i pád komunismu ve střední a východní Evropě po roce 1989. Jak Bárta připomíná, 17. listopadu 1989 byl Václav Havel ještě „vyvrhel“ společnosti, aby se na konci prosince 1989 stal novým československým prezidentem. Pamětníci roku 1989 tak mají zkušenost s kolapsem civilizace. Zajímavé a podnětné.

Přesto bych však chtěl upozornit na jiný velmi podstatný argument ve prospěch možných civilizačních kolapsů, a tím je nedostatek levné energie. Podívejme se proto na první odstavce rozhovoru a tam najdeme:

Pokud nám záleží na budoucnosti, musíme své chování změnit, varuje egyptolog a archeolog Miroslav Bárta, který zkoumá zaniklé civilizace naší planety. A zjišťuje, že dnešní společnost má s nimi až nepříjemně mnoho společného. Znamená to, že spějeme k zániku?

Co se tedy těmi kolapsy míní?
Ve společenských vědách je to zcela jinak – společnosti nevymírají, ale obvykle procházejí transformací. Kolaps zde znamená, že společnost velmi rychle ztratí svoji komplexitu (vysoká míra provázanosti, pozn. red.) v důsledku toho, že ztratí levnou a dostupnou energii, což třeba vůbec nedochází úředníkům v Evropské unii. Každá civilizace tedy stojí a padá s tím, jestli má levnou energii v dostatečném množství, protože ta umožňuje řešit problémy a umožňuje růst. A civilizace, jak známo, buď rostou, nebo upadají. Nic mezi tím neexistuje. Pokud chceme růst, pak k tomu potřebujeme energii.

V současné světové situaci války USA s Íránem, která si nyní bere jakousi pauzu, vidíme přímo dnes a denně co to zánik „levné“ energie v praxi znamená. Válka s Íránem umocňuje závislost světa na ropě a zemním plynu. Z tohoto pohledu je samozřejmě jasné, že využívání jiných zdrojů energie – zejména jaderné a poté tak zvané energie z obnovitelných zdrojů (sluneční a větrná) má logiku.

Nemá však logiku, pokud si například EU v souvislosti s politikou „záchrany klimatu“ vytyčuje cíle, které samy o sobě energie zdražují. Po katastrofě v jaderné elektrárně v Japonsku se například Německo, země závislá na cenách energií jako hrom, rozhodlo opustit využívání jaderné energie a všechny své jaderné elektrárny odstavilo. Vsadilo se na energii Slunce a větru a na dovozy elektrické energie (například i od nás). V EU pak stále existuje mocná lobby, která proti jaderné energii bojuje a dalo to poměrně hodně práce prosadit její rozvoj i u nás.

Na příkladu levné energie spojené s rozvojem společnosti je tak vidět naprosto plasticky, že náš „západní“ svět na tom není nijak zvlášť dobře. V důsledku současné situace už „dokonce“ majitelé uhelných zdrojů energie uvažují o prodloužení výroby elektrické energie z uhlí. Tam právě EU vytvořila systém „povolenek“, které tuto energii nesmírně prodražují a od roku 2027 bychom měli všichni v EU platit „desátky“ za využívání energie z tak zvaných „nečistých“ zdrojů. EU tak zachraňuje klima fakticky jako v současnosti jediný region světa. V USA za Trumpa byla tato politika zastavena, Čína staví uhelné a jaderné zdroje elektřiny o sto šest a zaplavuje svět elektromobily za dumpingové ceny.

Varování Miroslava Bárty je proto zcela na místě. Pokud selžeme při zajišťování levné a spolehlivé energie, čeká nás „kolaps“. Je tedy zřejmě nejvyšší čas opustit ideologické klapky záchrany klimatu, a i v EU naplno rozvíjet výrobu levné energie dříve, než ke kolapsu dojde. A souvisí to samozřejmě i s výrobou důležitých materiálů – železa a oceli – která se při stávající politice poplatků za emise kysličníku uhličitého v EU – dostala na vedlejší kolej. A důsledkem je opět závislost na dovozu z (ne)přátelských zemí. V každém případě doporučuji celý rozhovor s panem Bártou pročíst – stojí to za to.