Babiš odmítá rezignovat v případě odsouzení

ČSSD chce prosadit do koaliční smlouvy s hnutím ANO, aby v případě prvoinstančního odsouzení člena vlády ten musel z vlády odejít. V případě, že by tímto odsouzeným byl Andrej Babiš, padla by celá vláda.

Právě v těchto dnech, hodinách a minutách se může rozhodnout o tom, zda v Česku vznikne nejlevicovější vláda v jeho dosavadní historii.  Jablkem sváru už není ministerstvo vnitra (a vnitro vlastně nikdy žádný zásadní problém nebyl), ale účast Andreje Babiše ve vládě. ČSSD se snaží do koaliční dohody s hnutím ANO „propašovat“ klauzuli, podle níž by prvoinstančně odsouzený člen vlády (a tedy nepravomocně odsouzený, neboť se v takovém případě předpokládá odvolání k soudu vyšší instance) musel z vlády odejít. Pikantní na návrhu ČSSD je zejména to, že demise premiéra by automaticky vedla k pádu celé vlády a mohlo by se „jakoby“ začínat od začátku.

Hnutí ANO prosazuje, aby se základem koaliční smlouvy stala koaliční smlouva po volbách roku 2013. I v této smlouvě byla různá „smírčí řízení“, nepřehlasovávání se v poslanecké sněmovně pomocí hlasů opozice apod. Že to moc, nebo spíše vůbec nefungovalo, je známá věc. Především si připomeňme odvolávání ministra financí a místopředsedy vlády Babiše. Mělo se o tom jednat, ale nejednalo a Bohuslav Sobotka, tehdejší premiér, dokonce hovořil o tom, že podá demisi sám a tím skončí celá vláda včetně Babiše. Na tento pokus reagoval Miloš Zeman tím, že Sobotkovu demisi přijme, ale členy vlády šest měsíců před volbami nevymění a jmenuje pouze nového premiéra z řad ČSSD. Sobotka pak z demise vycouval a navrhl odvolání Babiše bez „smírčího jednání“ a Babiše z vlády vystrnadil. Pokud se tedy ANO chce vrátit ke koaliční smlouvě, kterou podepsalo s ČSSD a KDU-ČSL před čtyřmi lety, prosím, nevidím však jediný důvod, proč by „pojistky“ měly fungovat lépe než před rokem.

Nejprve je však dle mého názoru nutné posoudit proč se Andrej Babiš a hnutí ANO snaží tak usilovně o koaliční dohodu s ČSSD. Čistě z hlediska podrazů, které si ANO a ČSSD v posledních měsících svého vládnutí v minulé koaliční vládě natropily, jsou současné námluvy s Janem Hamáčkem nepochopitelné. Dlužno podotknout, že prim v tomto hrála ČSSD a skončilo to obviněním Babiše a jeho vydáním poslaneckou sněmovnou ještě před volbami. V tom je současně skryta i odpověď na otázku, proč ČSSD je stále na veřejnosti ochotná jednat s trestně stíhaným politikem a dokonce připouští, že je ochotna s takovým politikem být i ve vládě. Domnívám se, že právě přátelé z ČSSD mají ty nejlepší a tudíž nejpřesnější informace o tom, jak to se stíháním Babiše od počátku bylo. Milan Chovanec, bývalý ministr vnitra, dokonce po volbách prohlašoval, že pokud Babiš uspěje se svou stížností na stíhání a trestní stíhání bude zastaveno, problém „zmizí“. V této souvislosti je velmi zajímavé, že ona stížnost nejen Babiše ale i Jaroslava Faltýnka a dalších devíti trestně stíhaných osob proti tomuto stíhání, je státním zástupcem řešena již řadu měsíců. Někdo by si možná naivně myslel, že pokud se jedná o stížnost premiéra v demisi a možného budoucího premiéra koaliční vlády ANO a ČSSD, bude se tato kauza řešit „přednostně“, protože jde o „zájem státu“. Zatím se zdá, že se řeší stejně jako jiné případy, tj. rozhodnutí státního zástupce se stále odkládá. Ten přitom čelí riziku, že v případě, že by vyhověl stížnostem obviněných a stíhání zastavil, že ho opozice nařkne z nadržování Babišovi a jeho rodině. Pokud je případ údajného podvodu skutečně položen na přání pomocí kriminalizace Babišovy minulosti dosáhnout jeho nevolitelnosti (což evidentně nevyšlo), může státní zástupce v případě osvobozující rozsudku nad obviněnými očekávat těžkou kritiku ze strany soudce. Jedině tak lze vyložit, že v tak „jasném“ případě dotačního podvodu (trestného činu, který podle některých informací byl do seznamu trestných činů vložen až po přidělení dotace na Čapí hnízdo) zatím státní zástupce nerozhodl. Obává se problémů, ať již rozhodne jakkoliv.  

Velmi jasné pozadí má i další požadavek ČSSD, a to zbavit postavení ve sněmovně nejen Tomio Okamuru jako současného místopředsedy sněmovny, ale i výborů a komisí, které vedou poslanci SPD. Jan Hamáček opět zopakoval, že SPD je extremistická strana. Nicméně, zde vidíme jednu docela podivnou paralelu. Podpora KSČM koaliční vládě ČSSD nevadí a o komunistech se již jako o extremistech nehovoří. To je pozoruhodný výsledek ideologické „pružnosti“ ČSSD.

Nedávno jsem v ČT poslouchal názory biskupa Václava Malého při příležitosti návratu ostatků kardinála Josefa Berana z Říma k jejich uložení v katedrále sv. Víta. Ten extremismus SPD vidí v tom, že tato strana chce zakázat islám v Česku. Zdůvodňoval to tím, že jde o zákaz víry (náboženství) a tudíž je to v rozporu s hodnotami západní demokracie. Bohužel, nic není tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát na první pohled. Islám je sice víra jako křesťanství či jiné náboženské víry, ale současně je to rovněž v řadě států „státní náboženství“, které perzekuuje jiná náboženství, a islámští duchovní jsou nejmocnějšími politiky v Íránu. Írán je přitom stát, jehož oficiální doktrínou je zničení dalšího státu OSN, státu Izrael.  Lze i v této souvislosti hovořit o islámu jako o víře? Není to už náhodou státní ideologie rovnocenná komunismu, nacismu a dalším diktaturám, před kterou bychom se měli mít na pozoru? Současně je mi známo, že policie vyšetřuje některé výroky členů SPD, které byly proneseny a „odposlechnuty“. Je mi známo, že Tomio Okamura změnil svou politiku od „nepřizpůsobivých“ k politice protiimigrační a protiislámské. A zejména lidé z vedení ČSSD vědí moc dobře, že úspěch SPD šel na účet ČSSD.

Obecně proto považuji Babišovu snahu dohodnout se s ČSSD za rozumnou, kterou ale nikdo z jeho rivalů a nepřátel zejména na české pravici neocení. Babiš pro tuto část spektra ale i velkou většinu ČSSD zůstává strašákem, gaunerem, zloduchem, který může za všechno, co se děje a přitom by stačilo, kdyby řekl „odcházím z vlády“ a poslanci ANO by v tu chvíli byli „na dračku“. A to se ještě před měsícem hlásala teze, že s Babišem a ANO nikdy i v případě, že by Babiš nebyl ve vládě, protože by tahal za nitky skrytě. Dnes se tohoto výkladu už drží jenom TOP 09 a Miroslav Kalousek. Zatímco se většinově hovoří o tom, že by v budoucí koalici ANO mohlo „podrážet“ ČSSD hlasovací koalicí s SPD a KSČM, málo se hovoří nebo vůbec o tom, že by své pozice v koaliční vládě mohla naopak ČSSD využít k dalšímu tlaku na vyšetřování policie. Však se Jan Hamáček nechal slyšet, že pod jeho vedením bude mít policie „klid na práci“. Tomu věřím ze všech Hamáčkových výroků nejvíc.