Babiš a Pavel – dva morální majáky naší politiky?

Pan Martin Zvěřina svým komentářem na lidovky.cz ukázal plasticky na to, co se dnes mezi „Hradem“ a vládou děje. Domnívám se, že tak jako vždy vše souvisí se vším.

Prezidentovy lekce ze slušného chování určené Andreji Babišovi jsou pro fanoušky Hradu „jasným dokladem“ prezidentovy morální převahy a také pěknou příležitostí zdůraznit, že v jejich očích premiér Babiš zosobňuje zlo. Nicméně ke zmírnění napětí mezi dvěma politiky zajisté nepřispějí.

Těmito slovy začíná pan Martin Zvěřina svůj komentář ke vztahu Petra Pavla a Andreje Babiše, alias „Hradu“ a vlády. V zásadě tvrdí, a více než 80 % čtenářů jeho komentáře potvrzuje, že poslední hradní postoje ve vztahu k účasti Pavla na jednání NATO v Turecku, jsou vydíráním vlády. Nicméně, rád bych se vrátil o hodný čas zpět a prověřil pány Pavla a Babiše „testem historie“. Takže se podívejme do wikipedie a najdeme tam mimo jiné toto:

Petr Pavel:

1983–1988: služba

Po ukončení vyškovské vojenské školy roku 1983 začínal u výsadkového vojska. Od roku 1983 do roku 1988 působil u elitního 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově (roku 1987 reorganizován na 22. výsadkovou brigádu speciálního určení s krycím označením vojenského útvaru VÚ 8280), kde sloužil jako výsadkář-průzkumník (úkolem by bylo například hluboké vysazení v týlu nepřítele za účelem destabilizace).

K 1. květnu 1988 sloužil u VÚ 8280 v hodnosti kapitána velitelem 3. výsadkové průzkumné roty 1. výsadkového průzkumného praporu. Na konci srpna roku 1988 se před nástupem na postgraduální kurz stal příslušníkem Zpravodajské správy Generálního štábu.^[12] V posudku k propůjčení medaile Za službu vlasti roku 1988 byl hodnocen jako třídně uvědomělý a politicky vyspělý, napomáhající prosazovat vedoucí úlohu komunistické strany mezi podřízenými, dobře zabezpečující bojovou pohotovost jednotky a odvádějící „vytrvalou, obětavou a příkladnou práci“.

Andrej Babiš

1978 a dále

První týdny v pozdějším Petrimexu byly pro Babiše údajně rozčarováním, po měsíci prý dal výpověď. Nicméně vedení se nad ním slitovalo a přeřadilo ho do skupiny, kde měl na starosti kontrolu dováženého čpavku, síry a dalších surovin. Po nějakém čase byl přesunut do 31. obchodní skupiny, která měla na starosti plasty a zpočátku také pomocné gumárenské přípravky. V této skupině začal jeho rychlý kariérní růst. Prošel funkcemi samostatného referenta, vedoucího referátu a už na začátku 80. let dosáhl na funkci zástupce ředitele této obchodní skupiny. V kariérním růstu Babišovi pomáhala jeho píle, ale také politická angažovanost. V podniku vedl základní organizaci SSM a už v roce 1980 vstoupil do KSČ. V této době Babiš začal spolupracovat s Antonem Rakickým, který se stal na dlouhou dobu jeho ochráncem (Rakický byl šéfem 32. obchodní skupiny, po roce 1989 se stal ředitelem celého Petrimexu, stál u vzniku Agrofertu). Také se stal kádrovou rezervou na vycestování do zahraničí, přičemž díky jeho znalosti francouzštiny připadaly v úvahu severoafrické země obchodující s fosfáty. ….Na podzim 1985 byl Babiš vyslán do marockého hlavního města Rabatu, aby se stal československým obchodním delegátem.

Jak známo, Pavel se za své komunistické období omluvil, zda se za toto své mladické pomýlení omluvil i Babiš mi není známo. Nicméně, osobně považuji takovou omluvu obecně za neakceptovatelnou.

Již třicátý sedmý rok žijeme ve „svobodné společnosti“. Máme volby a lidé v nich mohou svobodně vyjádřit svůj postoj. A tak se stalo, že když oba bývalí straníci porazili všechny své soupeře v prezidentské volbě a ve finále se střetli o to, kdo se stane novým českým prezidentem, měli voliči možnost volit mezi dvěma bývalými komunisty a vyhrál to Pavel. Takže po disidentu Václavu Havlovi a zakladateli ODS Václavu Klausovi (oba byli zvoleni parlamentem a Klaus dostal hlasy komunistů ve sněmovně – se tvrdilo). Poté nastala éra přímé volby a prezidentem se stal bývalý komunista Miloš Zeman, který stranu opustil po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. A dnes máme prezidentem dalšího bývalého komunistu.

Je to tak a nelze si nic nalhávat. Ve sporu mezi „Hradem“ a vládou tak nevidím žádné jiné soupeření než dvou pánů, kteří se řízením náhod osudu dostali na špičku české politiky a dnes si hrají na velké demokraty. Pokud se oba dva snaží být jakými si „morálními“ majáky naší vrcholové politiky, není to opět nic jiného než póza. Žádnými morálními majáky nejsou a nebudou.