Tvrzení, že byl 17. listopad 1989 zinscenován, provází celý vývoj v našich dvou zemích po tomto datu. Někdejší plátek Špígl tomuto tématu kdysi věnoval několik čísel. Zajímavé je, kdo něco takového tvrdil letos - Robert Fico na Slovensku a Filip Turek v Česku, což je vlastně příznačné. Vám karma.

Stále úplně nerozumím účelu akce StB mrtvý student Šmíd/Zifčák. Stále jsem odmítal spekulaci, že celý ten samet zinscenovala StB. Ale stále více mně připadá, že to tak mohlo být. Konečně, proč si Langer ponechal asi 400 bývalých, těch chytřejších, StBáků ve službě.

Langer si nic neponechal. Ve službě zůstali ti, co byli administrativní pracovníci a nepracovali proti tak zvanému vnitřnímu nepříteli.

Žádné zemi neprospívá, když se přes politiku dostanou k moci hlupáci. Ve snaze se udržet u moci, likvidují nejen chytřejší kolegy, ale i zárodky změn, které by mohly ohrozit jejich postavení. Kvůli takovým skončil socialismus, neschopný udržet krok se Západem. Podobný osud hrozí i EU, zaostávající za USA a Čínou , pokud se zásadně nepromění.

EU se přímo drží naší socialistické stopy jako ohař.

Když se lidé hádají o symboly, jde vždy o emoce a je to o trusu.

Fakta jsou jednoduchá.

17 listopad je jen symbol

Bez spolupráce komunistů by vláda nepadla

Po pádu se ujali otěží znovu bývalý komunisté. Důvody jsou jasné, měli nejlepší konexe a informace.

Komunisté a jejich přisluhovači nebyli potrestáni.

Padlo to všude kolem nás a my jsme byli mezi posledními.

.

Já docela chápu proč to někdo nazývá komunistický puč. StB a komunisté měli nejlepší informace z venku a byli schopní v tom nejlépe plavat.

To žádný komunistický puč nebyl. I po 17. 11. tady byla ve hře většinová vláda KSČ doplněná o pár opozičníků. Soudruzi nikam odejít nechtěli. Vykolejilo je pouze to, že je nechal Gorbačov na holičkách, což se stalo kvůli tomu, že SSSR byl ekonomicky v trapu stejně jako většina RVHP. Nastala pouze určitá fáze bezradnosti, protože Moskvu bylo zvykem poslouchat a najednou odtud žádné pokyny ani pomoc nepřicházela. I tak byl i nadále ve hře domácí vojenský zásah, který si však tehdejší velitel, tuším východního okruhu, gen. Zachariáš nevzal na svědomí...

Teprve později padl koncept obměněné vlády KSČ a padl coby politik i L. Adamec. Bylo jasné, že dojde na úplnou změnu režimu.

Ale to pořád nebylo vše. Tehdejší soudruzi si mysleli, že jsou stále mezi dělnickou třídou populární a že lidé jsou až na ten zásah na Národní vlastně spokojení. Proto věřili, že ve svobodných volbách uspějí a budou opět vládnout. Je to doloženo na několika výpovědích tehdejších funkcionářů v té Kocábově knize Vabank. Oni si opravdu mysleli, že se vrátí... Ostatně myslí si to dodnes. Jen se chvíli skrývali ve stínu.

Zapomeňte na to, že chtěli odejít...

Tzv. projev v Červeném Hrádku ale nebyl projev. Projev je obvykle předem připravený. Toto předem připravené nebylo. Jakeš odpovídal na dotazy z pléna, které dostal od jednotlivých účastníků na papírcích. Takže listoval papírky a odpovídal na dotazy. Proto skákal z tématu na jiné, dle toho, jaký dotaz zrovna nalistoval.

Gorbačov pootevřel dveře ke svobodě a demokracii, že už se nedaly bez militantního zásahu zavřít a to si nikdo proti Gorbovi netroufl.

Gorbačov byl naivní stoupenec socialismu s lidskou tváří.

Přátelil se s českými disidenty v zahraničí - např. Bohumil Dolejš, Zdeněk Mlynář ( ale kontakty měl i Hájka a Kriegla ) a v ČSSR - Uhlem, Dubčekem.....

Ti ho nakazili tím svým naivním idealismem, který dovedl SSSR na pokraj propasti.