Kolovýlet

Včera jsem vypálil na kolo.Vyletěl jsem z domu - jako raketa,která zapálila své metanové motory.Vypálil jsem do nebes salvu zářivejch rachejtlí,to aby každý věděl,že jedu,svištím,jsem natůrovanej jako bejk,nečekám na nic - žádný pobízení,žádný další špásy.Čistá mechanická jízda,osvěžení mysli na vzduchu,něco pro zdraví,vyplavení adrenalinu...

Jedu na kolovýlet,nevím kam,cestou promýšlím plán a nikdo nebude zklamán.Po nezbytných přípravách - obléct,natočit vodu do flašky.brejle na voči,šátek na piráta,teplý fusekle,retka do kapes;po tomhle všem anebo jěště leččems,co jsem zapomněl,frčím na cestu,připoután k mému biku/jsem s ním srostlý od jistých dob/,který je připravenej,nablejskanej,promazanej jak nejlepší závodní stroj,co dodat - povozil mě bezpečně po Španělích,Portugalsku a severní Africe,/jen na skále Gibraltaru utrpěl zranění,když ho zvědavý makak kousl do sedla/.To zajímavé putování možná taky někdy napíšu!

Teď jsme ale tady,u nás v Čechách,v naší krásné zemi,v naší nádherné české kotlině,pro kola jako stvořené krajině.Jedu na cyklostezku,směr Vlčí důl,stezka je asfaltová,vybudovaná na bývalém drážním tělese/kolejích/,tuším,že mašinkáří si jí nechávají cálovat od města,které ji postavilo a má ji pronajatou na dobu neurčitou.Je takových 15°C,právě skončily mrazy,které teď v dubnu hodně lidí zaskočily,řidiče zvlášť - sněžilo,a jů,my už máme na kárách leťáky,odneslo to jen pár plechů naštěstí,pojišťovnám zase pouští žilou,jsou z toho trochu na omdlení,to nečekali,pár slz dopadlo na silnice,hlavně když to neodnesla duše - my ubohé tělesné bytosti,jsme tak křehké nádoby,stačí bum-bác a je po nás,kosti zachrastí,na Krchově zacinkaj,funebrák má práci.

Šlapu do pedálů,předjíždím výletníky na in-line bruslích,nějaké kolaře - turisty,jedou klídek,to já musím trhat šlapky,řítit se šílenou rychlostí,třeba až k propasti - vlasy musí vlát,srdce ohnivě plát,pumpa pumpuje krev,buší mi na spánky,nestačí mi 2.kosmická rychlost,jsem našponovanej jak guma na praku.Už mám myslím za sebou 4,8km,to je distance té stezky,na dvou místech přetínám řeku,dřevěné mostky/bývalé viadukty/,na pravé straně se oči popasou po zelených loukách,které jsou zalité vodou při jarních deštích,jsou ohrazené,pasou se tam kravky - tak nejenom oči se popasou!

Potím se,míjím zastávku Vlčí důl,kolem stavení,další mostek přes Ploučku - na další cyklostezku směr Brennský mlýn.Tady je to úchvatný,po levé i pravé straně pastviny,na nich se prohánějí koně - nádherný to musí být,z koňského sedla ten svět zřít.Ze sedla kola to je ale taky prima!Jedu dál,sjíždím ze stezky kousek po okresce,projedu kolem cikánského domu a už to pálím do lesa,do čarodějného chrámu,svatostánku víl,lesních skřetů,bludiček a strašidel.Závidím dětem jejich pohled na svět,imaginaci a víry,že dobro vždy zvítězí nad zlem.

Pokračuju lesní cestou na Hradčany,dýchám svěží ozón/teda doufám/ a uvažuju,jaké to je žít v přírodě.Přemýšlím o transcendentalistech,o Thoreauovi a jeho kumpánech,taky o Buddhovi,Budulínkovi a jelenovi Větrníkovi.Pískám si písničku,je to jednoduchá odrhovačka,ale má rytmus,stejně jako šlapání - šlap,šlap - klika nahoru,klika dolů,v tomhle tempu porazím i Armstronga.Ne neporazím,nebudu tak bláhově domýšlivej,vždyť přece vím,co je v mých silách a kde mám konečnou lajnu.Zrovna jsem projel kolem dřevěného přístřešku,který může pomoct zatoulaným houbařům,aby nezmokli.když začnou z nebe padat provazy spletené z dešťových kapek.Docela tu stavbu obdivuju,hodí se sem báječně - dobrý místo na klidné odpočinutí,svačinku nebo cigáro.

Mastím dál,po pravé straně strmí pískovcové věže - skály,začínají tu přece Hradčanské stěny...

Pokračování možná příště.Je to ze šuplíku,napsáno na jaře 2003