Když nám zemřel (ano, pane Bělohrádku zemřel, ne chcípl) náš šedesátikilový "Berňák", získali jsme řízením osudu štěňátko nalezené v krabici u popelnice v Košicích. Asi se chovná fena slovenského vlčáka spustila s nějakým nešlechticem a tak než je utratit, dali chovatelé štěňátka do krabice. Aby štěňátka zachránili před utracením, převezli je dobří lidé k adopci do Čech.

A tak jsme získali "voříška", zmenšená kopie slovenského vlka se svislýma ušima, který denně rozdává svým rošťáctvím radost nejenom nám, ale stal se oblíbencem všech sousedů ..

Jejda, hned ten první je celej náš Rexík. Pěkná reportáž

Škoda, že jsme se nemohli jít podívat. Jako každý rok máme vždy rodinnou oslavu.

Krásná fotogalerie. Dík, že jste se podělila.

To byla tedy skvělá akce! Jo, voříškové to jsou šikulové:-)), a paníčkové taky.

Díky za blog!

krásní a šikovní Voříšci i jejich páníci :-)