Řeknu to asi takto: Když mi chce dát policajt nebo městský strážník 500 Kč pokutu za dopravní přestupek (třeba špatné parkování) a já nesouhlasím s tím, že jsem se přestupku dopustil, mohu odmítnout, aby věc byla projednána v blokovém řízení, a pak to jde do správního řízení.

Nesouhlasím-li s rozhodnutím správního orgánu v první instanci, mohu se odvolat.

Nesouhlasím-li s rozhodnutím o odvolání, mohu podat správní žalobu ke krajskému soudu a pokud nesouhlasím s rozhodnutím krajského soudu, mohu podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nesouhlasím-li s rozhodnutím o kasační stížnosti, mohu podat ústavní stížnost.

Vše je transparentní, rozhodnutí o kasačních i o ústavních stížnostech jsou zveřejňována na Internetu, každý se může podívat a lze +/- předvídat, jak soud rozhodne v jeho záležitosti, najde-li záležitost analogickou.

A to mluvím o takovém zásahu do práv, jako je neoprávněná pokuta 500 Kč za špatné parkování. Celkem banalita, ale ústavní ochrana zaručena. Přesto byly dlouhé diskuse o tom, zda strážníci MP mohou či nemohou měřit rychlost a ukládat pokuty, protože pokuty jdou do pokladny obce a bylo by nebezpečí, že orgány MP by místo ochrany bezpečnosti a plynulosti silničního provozu mohly sledovat jiný cíl - plnění městské pokladny.

No, a teď srovnejte procesní transparentnost u pětistovkové pokuty s procesní transparentností (a možností obrany dotčených) u tak zásadního zásahu do integrity rodiny, jako je odebrání dítěte. Jak jsou chráněni řádní rodiče před excesy či omyly a chybami úředníků a soudců? Výše jsem uvedl, jak jsem chráněn u pokuty za dopravní přestupek, a to prosím pokuta za dopravní přestupek obvykle neznamená zhroucení smyslu života.

Přidá-li se k tomu ještě hmotný zájem nějaké skupiny na odebírání, je na průšvih zaděláno, takže paní doktorka Chalánková zas tak úplně mimo není.

A jak jsou chráněné, ty nevinné děti at už OPUŠTĚNÉ nebo ty kterým je ubližováno ? Proč by měly mít další smůlu a zažít ústavní výchovu a ne rodinou ? Co je pak čeká za život ? Proč 50 % lidí kteří prošli ústavní péčí spáchá trestnou činnost a proč 70% bezdomovců prošlo ústavem ?  A jaký hmotný zájem skupiny na odebírání dětí ? V tom případě se už odebírají děti ted, aby měli práci všichni zaměstnanci ústavů a klokanů ? P. Chalánková je úplně mimo - vždyt o tom je ten blog - pokud bude málo dětí ( což je nemožné ) a hodně pěstounů, tak se prostě vyškrtnou z evidence a bude po problému- nejsou zaměstnanci není nic jednoduššího.To bysme museli být mafiáni, abychom podpláceli úřednice i soudce a pak měli 25kč na hodinu  !

Omlouvám se, dávám aktualizaci k diskuzi k mému blogu ( 24.1. 2015 17.33)

Ze stránek MPSV http://www.mpsv.cz/cs/20496

Zatímco u dlouhodobé pěstounské péče není rodičovská zkušenost vyžadována, u přechodné doby je podmínkou.

Nejmladšímu dítěti v rodině by mělo být v případě přechodné péče nejméně osm let.

Takže potvrzeno - nelžu ! Pane Pecho ...

Mám kamarádku, která adoptovala chlapečka. Věděla, že čeká na přidělení a chodila za ním půl roku do ústavu a musela ho tam vždy nechat samotného, protože pořád nebylo právně rozhodnuto. Bylo hrozné opouštět ho a vědět, že nezažívá normální rodinný život, ale jen postýlku mezi všemi ostatními dětmi a uniformy zdravotních sester, které se tam střídaly podle směn. Neměl šanci k nikomu vlastně přilnout a bohužel ani k budoucí matce, která mohla přijít jen na krátký omezený čas, protože prváně nebyl její. 6 dlouhých měsíců čekali (oba) na přidělení do adopce a víte co je nejhorší, že u ročního dítěte je to polovina jeho života!!!! Takže půl roku byl v ústavu než mu našli novou maminku a druhého půlroku se čekalo na rozhodnutí.  Od jeho narození, kdy ho matka odložila s tím, že ho neche až do předání utekl jen celý rok!!!! Takže kecy o tom, že "co nejdříve" ať si nechají. Praxe je jiná. U přechodné péče mají děti šanci zažít normální rodinný model a ten si sebou vzít do nové rodiny. Jak je chtějí učit děti lásce a sociálnímu cítění, když žádné nezažijí?

Přesně...naše minulé pěstouňátko, není v 9 měsících stále právně volné. Matka v porodnici podepsala souhlas s adopcí, širší rodina nemůže pečovat, ale soudy bohužel stále nerozhodly...

... A ještě k tomu Norsku: Při vší úctě, autorko, vy jste odkázána na to, co říká MUDr. Chalánková, když si chcete udělat obrázek, jak vypadá systém ochrany dětí v Norsku? Nemáte jiné zdroje?

Nejde o to jaké mám zdroje a jaký mám obrázek o Norsku...Jde o to, že p.poslankyně Chalánková, je v sociálním výboru našeho parlamentu a zneužívá tuto kauzu...A chce vrátit naše české opuštěné děti do ústavů...

Na soudce bych příliš nespoléhal.

trestní řízení proti dospělým je u nás ze zákona veřejné, soudní rozhodnutí přezkoumatelná při dovolání Nejvyšším soudem ČR, rozsudky a rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou vyvěšena na webu, trestní agenda je mezi soudci považována za prestižní, a přesto se může stát že tentýž soud ve Znojmě ve dvou procesech odsoudí za jednu a tutéž loupež, spáchanou ve dvou, dohromady tři lupiče.

Načež zamítne návrh na obnovu řízení a když tento zamítavý rozsudek Nejvyšší soud¨po stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona zruší, tak se soud k tomu postaví tak, že nejméně rok nekoná a nechá za loupež spáchanou ve dvou sedět ve vězení tři lidi.

Opatrovnické soudy jsou ze zákona neveřejné a soudci bývají na tuto agendu zařazováni buď na počátku kariéry, nebo často za trest, po kárném provinění.

Co není pod veřejnou kontrolou, to má tendenci se zvrhnout, a to tím rychleji, zapojí-li se do toho finanční zájmy soukromých osob.

Odkaz k tomu Znojmu:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B11A4D19C41C92DFC1257C46003274ED?openDocument&Highlight=0

No, já bych hlavně dal pozor na Marksovou - Tominovou, Dientsbiera a Aničku Šabatovou, abychom tu neměli obdobu norského Barnevernu. Pro tyto sociální inženýry je to vzor.

No já bych hlavně nedeprivovala děti v ústavech...

BMCH - dokonalá zkratka

Dobrý den.Je to velmi hezký článek a hodně pozitivní.Přeji všem, kteří takto pečují aby svůj boj proti byrokracii vyhráli.Znám takovou pěstounku a jsem ráda,že už konečně se našla cesta pro odložené děti.Koudelková Magda