Vysocí politici, dávejte si pozor, na čí stranu se stavíte

Odposlechy lobbisty  Romana Janouška, potažmo bývalého pražského primátora Pavla Béma, potažmo zprávy o instalování Janouškova koně Pavla Horáka na post ředitele VZP dávají náboj médiím, ale zároveň podminovaly důvěru občanů ve vládu, ale i důvěru vzájemnou mezi politiky.

Občané současné vládě nevěří, tedy přesněji nevěří z 85%, těch 15% zřejmě má důvod věřit. Dosud na příklad věřili i duo Bém a Janoušek, že nikdo neví o jejich úspěších kolem zajištění VZP svým koněm.  Občané nejen, že nevěří současné vládě, ale fakticky v politiku politických stran, které byly u moci, a hlavně v tu politickou stranu, která vynesla Pavla Béma do pozice. To je ODS.

Co se týká hospodaření VZP, tak občané nevěří ani tomu, že VZP musela prohospodařit peníze vybrané na pojištěních způsobem, jakým to učinila až do dne, kdy vyhlásila, že hospodařila i takříkajíc do dna, respektive, že dva dny ještě s rozpočtem vyjde, ale pak bude stav konta na nule.

Následné odprodeje nemovitostí také budí domněnky, že nemovitosti skončí odkoupeny jednak pod cenou, jednak za peníze vytunelované z VZP u těch, co dosadili do managementu VZP své koně, a něco i u koní samotných.

Do kauzy VZP samozřejmě nebude zapojen jen Bém a Janoušek, proto provalením prvních dvou tří odposlechů telefonátů mezi Bémem a Janouškem se spouští lavina, která smete zřejmě pár koňských stád a otřese českou politickou scénou.

Samozřejmě je snaha zadržet takovou lavinu, proto politici velmi silně spekulují, na čí stranu se postaví, respektive kdy pro ně bude výhodné přejít na druhou stranu barikády, převléct kabát a nastrčit transparent s novým heslem.

Ale o tom je politika. Zatímco pěšáci se řežou mezi sebou a zabíjejí, politik číhá na příležitost postavit se do čela rozvášněného davu a s heslem správného znění vyzvat občany ke zvonění klíči nebo věšení poražených na pouliční lampy – to je dáno náturou občanů a pevností pouličních lamp.

Na příklad politik TOP09 Leoš Heger, který ještě nedávno vedení VZP hájil, se nyní staví na opačnou stranu a vedení VZP lehce kritizuje, avšak žádná opatření neprovádí. Média uvedla, že ministr Heger se do vedení VZP veřejně opřel. Veřejně opřený ministr si může lehce přešlápnout z nohy na nohu a zase nebýt opřen. Za takové opření nic nedá.

Věci veřejné se na příštím jednání správní rady VZP pokusí o odvolání ředitele Horáka. Tak o tom už se mluví od vyplavání kauzy IZIP, kdy bylo jasno, že ředitel Horák je o kauze, vyvádění peněz, nemožnosti z nevýhodné smlouvy vycouvat a vůbec o nevýhodném postavení VZP jakožto obchodního partnera k IZIP, obeznámen. Přesto mu ministr Heger poskytl čas a pole působnosti, aby špatnou pozici VZP a dobrý tok peněz z VZP na soukromá konta lidí, spojených s kauzou IZIP, upevnil.

Pomalu si můžeme tipovat, kteří další na ta dobře utajená či v daňovém ráji ukrytá konta dosáhnou. Snad by někdo nechtěl odříznout lobbistu Romana Janouška, případně bývalého primátora města Prahy, když se tak převelice vynasnažili. Doufejme, že oba dobře vycházejí s oběma europoslanci, jejichž vazby na IZIP už jsou odhaleni.

Problém s IZIP je zatím nevyřešen, problém VZP je zajisté většího rozsahu a je pojištěn Janoškovými koni ředitelem VZP Pavlem Horákem a šéfem správní rady Markem Šnajdrem, také z ODS. Situace je o to napjatější a možná i beznadějnější, že stále platí věta paní Kočí, kterou jsme kdysi ve svém článku nazvala Prvním postulátem Kočí: „To nevadí, e oni mají policii, protože my máme justici.“

Na slova paní Kočí zatím vždy došlo, a tak sice musíme spoléhat jen na vyšetřování a kombinování kriminalistů, specializujících se na hospodářskou kriminalitu takového významu a rozsahu, ale nakonec vše může zamést pod koberec nějaký Vrchní Zametač v justici. Nebo že by už ne?

Kardinální otázka zní, kdy důkazy budou za neprůstřelné, že s nimi nehne ani neochota soudů je uznat, a bude nutno uznat, že korupce mezi vysokými českými politiky skutečně existuje, že tedy žebříčky, na které opakovaně trpělivě upozorňuje pan David Ondráčka z Transparency international, vycházejí ze skutečností, o kterých se za hranicemi ČR s jistotou ví.

Další otázkou pro mnohého vysokého politika v ČR je, kdy dojde i na něj a s jakými následky. Proto dnes někteří uvažují, na čí stranu a kdy se postaví, zatímco jiní se účelově rozvádějí a majetkově vyrovnávají třeba i tak, aby ulili svůj majetek z dohledu a dosahu justice, kdyby náhodou, nebo někteří odklánějí majetek na jiné příbuzné, maminky a tak dále podle genealogického stromu.

Tento úprk majetku do daňových rájů může napovědět, proč vysocí čeští politici souhlasí s omezením sociálních dávek a důchodů, dokonce i se zvýšením daní pro drobné živnostníky, ale nesouhlasí s tím, že by se nějakým způsobem ve výběru daní pro státní pokladnu sáhlo na ty velkopodnikatele, kteří daní v daňových rájích. Je to další důkaz tvrzení, že v ČR vládnou mafie ekonomicko-politicky propletené spolehlivými vazbami, které udržuje systém směnek, dlužních úpisů, kompromitujících informací a nakonec i nevysvětlitelných náhlých a všechny překvapujících sebevražd.

I kvůli té poslední větě musí každý politik v ČR být na pozoru a velmi dobře vážit, na čí stranu se postaví – jak na začátku své politické kariéry, tak na jejím konci. Pravda, na začátku kariéry špatným postavením případně utne svoji kariéru v bídném začátku, ale na konci své poltické kariéry si špatným postavení může přivodit bídný konec.

Útěchou však může být, že české právo neuznává trest smrti, a to ani za vlastizradu, kdežto mafie se s nikým nepářou, totiž … pářou.