Veřejně prospěšné práce versus pracovní místa

Na idnesáckých blozích jsme se poctivě a svědomitě ve slušném počtu zúčastněných nadohadovali na téma veřejně prospěšných prací za podporu v nezaměstnanosti. Můj pohled na věc je z jiného úhlu, samozřejmě podle mne správného.

Na podporu v nezaměstnanosti si přece nejprve musí člověk vydělat prací alespoň po 12 měsíců za poslední tři roky, jinak řečeno musí si na ni vydělat sociálními odvody po určité období. Podle výše těchto sociálních odvodů se nezaměstnanému vypočte výše podpory v nezaměstnanosti a podle věku se mu určí délka podpůrčí doby.

To samo o sobě zakládá diskriminaci mezi nezaměstnanými podle věku: Je to prý ale pokus o vyvážení diskriminace na trhu práce také podle věku, ale tentokrát z pohledu atraktivnosti zájemce o zaměstnání, tak budiž. Diskriminace je vlastně přítomna v každém sociálním systému. Jinak to zařídit nejde. Vždy bude někdo zvýhodněn, kdežto jiný znevýhodněn.

Co se týká podpory v nezaměstnanosti, ta je určena k tomu, aby člověk postižený ztrátou zaměstnání mohl zajistit v omezené verzi pokračování svého života na té životní úrovni, na jaké žil jakožto zaměstnaný. Samozřejmě se předpokládá, že bude hledat nové zaměstnání, proto je stanovena podpůrčí doba, po kterou má aktivně hledat zaměstnání na úrovni přibližně takové, na jaké dosud pracoval. Podpůrčí doba je tedy delší pro věkově pokročilejší nezaměstnané právě proto, že se předpokládá, že oni budou muset být více trpěliví ve shánění než jejich mladší kolegové.

Proto ministra Drábka skvělý nápad poslat tyto nezaměstnané na 4 hodiny do terénu s lopatou, když k tomu připočteme dobu transportu na pracoviště a zpátky plus pauzou na oběd, je kontraproduktivní. Shánění zaměstnání totiž neobsahuje pouze rozeslání hromadného mailu s oznámením „tady jsem“ a dotazem „Chcete mě?“, jak si asi myslí pan ministr a možná s ním naivnější část občanů.

Proč namísto požadavku na práci 4 hodiny denně nevytvořit pracovní místa se mzdovým ohodnocením, po dobu, počítanou dobou pro důchod, s dovolenou podle zákona a s pravidly o nemocenské, pracovním úrazu, překážkách v práci atp. podle zákoníku práce? Šlo by přece jen o zkrácený pracovní úvazek, možní i o práci sezónní, nebo třeba brigádnickou. Vadí to? Není to schůdné? Někdo zřejmě vidí svůj prospěch jinde, a to právě v té práci zadarmo, kterou by mohlo vykonávat 8-10 % práce schopného obyvatelstva. A to už by bylo, panečku, ušetřených mzdových nákladů.

Téma veřejně prospěšných prací se ale netýká věkových kategorií, zřejmě šedesátiletý i dvacetiletý umí podle ministra s koštětem stejně. Srdíčko slouží, nohy chodí, ruce se kývají, koště hravě uchopí, dokonce s ním i máchnou, tak šup ke koštěti. A proč ne? Ale proč nevytvořit pracovní místa se mzdovým ohodnocením, po dobu, počítanou dobou pro důchod, s dovolenou podle zákona a s pravidly o nemocenské, pracovním úrazu, překážkách v práci atp. podle zákoníku práce?

Proč? Protože se to někomu, kdo asi má páku na ministrovo myšlení, nehodí. Kdyby totiž obec platila takové zaměstnance z obecní kasy, pak by v obecní kase nezbylo na placení firem příbuzných a známých obecních úředníků: A co dělají tyto firmy? Mohou kontrolovat keře a stromy na obecních prostranstvích a rozhodovat o prořezu, dokonce i provádět samotný prořez. Pak se hodí, že chlívek po prořezání uklidí zadarmo „obejdové“ z ÚP, zatímco odměna za údržbu parku nebo jiných obecních prostranství se nakutálí na konto třeba sešvagřené, třeba jen dobře známé firmy.

Totéž opatření se dá zorganizovat u sečení trávy na obecních pozemcích, dokonce se takhle dají uklízet placená parkoviště a v případě zatopení parkoviště přívalovými dešti, mohou naběhnout obejdové z úřadu s kbelíky a provést opatření, aby řidiči, platící parkovné, nesmočili nožky (kolikrát až nad kotníky) a nevymáhali odškodnění na obecním úřadě. Podobných námětů by se našlo na další elaborát.

Tímto chci říci, že s nezaměstnaností se dá bojovat i vytvářením obecních pracovních míst pro práci, která je žádaná a bude vidět, a pro lidi, kteří nejsou spjati příbuzenskými vztahy s těmi, co na obecních úřadech mají hlavní slovo. Zároveň upozorňuji, že Drábkovo opatření „všichni k lopatám a  košťatům“ naopak vychrlí další nezaměstnané, protože firmy mnohdy pro obce pracují, takže se něco podobného, co jsem popsala, zavede ke spokojenosti majitelů firem i obecních úřadů. Nečekejme, že zakázky pro obec zlevní, naopak podraží, aby se zachoval trend doby.

Jestli opravdu bloggeři a diskutéři nevidí tyto souvislosti a jsou ochotni se hodiny přít o tom, jak si nezaměstnaní zaslouží či nezaslouží podpory v nezaměstnanosti, jestli jsou či nejsou povinni za nějaké sociální dávky pracovat půl pracovní doby zadarmo pro obec a pro občany, kteří zatím nezaměstnaní nejsou, jestli to, že 55-tiletý učitel půjde hrabat listí se svým žákem, je legrace nebo výsměch, pak opravdu vážně nahazuji navrhuji, nechť obecní úřady definují, kde chybí lidské ruce, zakoupí pracovní prostředky, nasmlouvají si a zaplatí lidské zdroje.

Ostatně davy lidí zde v diskuzích vykřikovali, že si přejí chodit do práce z práce po vyčištěných chodnících. Á propós, také si to zaslouží, odvádějí přece daně také do obecní pokladny. To ale přeci neznamená, že stanou-li se nezaměstnanými, pak ať již odvedli daně v té které výši, jsou od té chvíle povinni zametat chodníky pro zaměstnané zadarmo, za podporu v nezaměstnanosti, na kterou mu vznikl nárok díky jím odvedeným sociálním odvodům, či za to, že stát za něj uhradí zdravotní pojištění, sociální samozřejmě nikoli.

Kadeřnice také nečeše zadarmo nebo za sociální poplatek a zdravotní pojištění, protože jinou práci nesežene. Proto ať ani zametač nezametá zadarmo, respektive za sociální poplatek a zdravotní pojištění, protože jinou práci nesežene.

Mimochodem, nic se nestane, když tato pracovní místa budou sezónní a na zkrácené pracovní úvazky, přeci v zemědělství se takto také pracuje. Ministr práce a sociálních věcí by měl především vědět, že s nezaměstnaností se nepracuje zaváděním nevolnických manýrů, ale právě vytvářením nových pracovních míst, pracovních míst na zkrácené úvazky, v režimu sezónní práce a brigády.

Ostatně i za totality studenti či učitelky v pokročilejším věku brávali práci jako uklízeči nebo uklízečky, ale nikdy ne pouze za zdravotní pojištění, vždycky za mzdu, malou, ale mzdu.