Švýcaři a Češi – stejné problémy řešíme diametrálně odlišně

Švýcaři řeší referendem totéž, o čem my blogujeme nebo řečníme v hospodě. Kdo nevěří, ať tam běží. Poslední referendum v Švýcarsku proběhl 11.3. a řešil přesně to, co zajímá i nás – jenže ve Švýcarsku hlasovali o svém, kdežto my o tomtéž v ČR můžeme akorát tak kafrat na blogu, v hospodě nebo doma v kuchyni.

Témata? Omezení výstavby rekreačních chat, stavební spoření, 6ti-týdenní dovolená pro všechny, regulace hazardních her a regulace cen knih. Bohužel v ČR máme špatnou vládu nebo špatný lid. Vláda totiž opakovaně argumentuje tím, že na lidi by nebylo spolehnutí a hlasovali by špatně.

Hlasovat špatně mohou jedině snad podle názoru premiéra a ministra financí. Copak regulace hazardu, stavební spoření a DPH k cenám za knihy se snad týkají zájmu někoho jiného, respektive vztahu někoho jiného nežli vztahu lid versus Kalousek a Nečas? V jiných případech to zase může být lid versus jiný ministr.

Pak je ale podivné, že si volíme ministry, kteří pracují proti většinovému mínění, sami to vědí, neboť jinak by se referenda neobávali, a stále ještě česká vláda nepadla. Opravdu ČR padla do pasti ekonomicko-politické mafie, která prostřednictvím tlaku vysokých politiků nenechá veřejnost vyslovit svůj názor v referendu a už vůbec nedá průchod veřejnému mínění jinam než do hospod a kuchyní?

Zatímco ve Švýcarsku jediný den referenda vyřeší pět důležitých otázek a naznačeným směrem pak bude pracovat vláda, v ČR se vláda řítí směrem, i jí samotné nejasným, přičemž veřejné mínění k problémům i samotné vládě se projednává po celé vládní období, leč vládu nezajímá, a přirozeně tedy ani neovlivní.

Zatímco ve Švýcarsku panuje všeobecná důvěra vlády a občanů navzájem, v ČR panuje všeobecná nedůvěra vlády a občanů, která samozřejmě souvisí s prací vlády. Ta je povětšinou taková, že ministři a jejich asistenti si zvyšují odměny a doslova hrabou ze státní pokladny plnými hrstmi pro sebe a své příbuzné a podnikatelské lobby, zatímco občanům likvidují pracovní příležitosti, možnost výdělku, ztěžují drobné podnikání, ostrakizují ty, co z trhu práce byli vytlačeni, zesměšňují ty, co jsou závislí na pomoci státu, osedlávají si média a jejich prostřednictvím pak demagogickými proslovy servírují veřejnosti své pohrdání dnes a denně.

V tom je tedy zásadní rozdíl mezi Švýcary a námi. Tam vláda požívá důvěru občanů a občané požívají důvěru vlády na tolik, že referendum se koná a jeho výsledky jsou vládou respektovány. Občané pak svými daněmi podporují vládu s tím, že vědí, že vláda dá na jejich veřejné mínění.

V ČR se vládnoucí politici navzájem hašteří, ale proti společnému nepříteli občanům se vždy dokonale semknou. Dobře vědí, že důvěru občanů prošustrují nejpozději měsíc po volbách. Z toho důvodu také vláda ČR nedovolí referendum, protože ministři neméně dobře vědí, že veřejnost by hlasováním zatrhla jejich ochranu nad kšefty s hracími automaty, DPH i spořením stavebním, penzijním a jiným, jaké by si vymysleli, jen aby do státní kasy přitékalo více peněz od občanů.

Bohužel zřejmě jasně dát najevo, že s politiky nesouhlasíme, si dovoluje opakovaně jen ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou, který díky svému bytu, pořízenému za náhrady poslance, a díky svému angažmá v roli ministra financí v čase zahájení různých zajímavých státních zakázek a odpouštěných penalizací a dluhů na daních, není pro širokou veřejnost dostatečně důvěryhodný.

Další politická strana, která by ČSSD podpořila, se nenachází. Politici VV si opakovaně stříleli z lidí cukáním, že z koalice odejdou, neodejdou, odejdou, neodejdou, a to tak dlouho, až se nechali zatáhnout do šaškárny zvané Bártovy obálky, aneb S kým píchá Kočí. Vyslovení nedůvěry vládě je politický akt, který zřejmě nikdo nezvládne, ačkoliv stav veřejného mínění je z 85% přesně na tom bodě: nedůvěra vládě.

A tak vedení ČSSD jediného možného spojence, který by se snad přidal na jejich stranu s myšlenkou svržení vlády, totiž VV, nakoplo s rozběhem do pozadí tím, že VV označilo za mafiánskou strukturu, kterou je třeba odříznout od vlády. Tímto je zpečetěno stmelení VV, ODS a TOP09 a Bohuslav Sobotka s výborným nápadem na svržení vlády opět ostrouhá.

Že by i ČSSD měla problém žáby, sedící spící na prameni? Přece širší vedení ČSSD nemůže být tak zaslepeno, aby nevnímalo, co nebo kdo kazí renomé ČSSD u veřejnosti. Je-li slepo, hlucho, ba až netečno, pak se nelze divit, že nás zřejmě čeká další díl televizního seriálu Veselé historky ze shazování vlády, který zase nebude posledním.

ČSSD totiž ani s podporou komunistů nemá dostatek hlasů na to, aby vládní trojkoalici přehlasovala. Kdyby šéf ČSSD Bohuslav Sobotka, bývalý ministr financí uměl do pěti napočítat, věděl by, že potřeboval přetáhnout na svoji stranu hlasy politiků VV, nikoli je nakopnout směrem k ODS a TOP09. Takhle si zase politici nacintají na kravaty v přímém a hodně nudném přenosu.

Abych ale korektně uzavřela srovnání toho, co ve Švýcarsku mají, co my nemáme, dám ještě příklad něčeho, co máme my ve vysoké politice, a co nemají ve Švýcarsku. Na příklad my máme takové vysoké politiky, jako jsou Marek Benda (ODS) a Bohuslav Sobotka (ČSSD) a zástupy dalších, co se dostali na svůj post za zásluhy a díky konexím, ale vypadají, jako by tam byli omylem.

Ve Švýcarsku zase mají spousty politiků, co se dostali na svůj post profesním růstem a vypadají, jako by měli konexe v celém Švýcarsku, dokonce i mezi lidmi z ulice.

Zdroj informace o referendu ve Švýcarsku dne 11.3.2012:

http://www.pressexpress.eu/blog/2012/03/11/ve-svycarsku-probiha-serie-referend/