Společnost IZIP odmítá pochybnosti, leč ony zůstávají

Motto: Společnost IZIP odmítá pochybnosti, které se vynořily v souvislosti s bezúplatným převodem 49% akcií na zahraniční firmu. Převod akcií prý byl součástí širší strategické obchodní dohody. Byl uskutečněn proto, aby se projekt IZIP nadále rozvíjel.

Ve chvíli, kdy pochybnosti o úspěšnosti projektu elektronických zdravotních knížek, provozovaných společností IZIP pro VZP, vrcholí a je na spadnutí zastavení projektu, vyplývá nová skutečnost, že totiž 49% akcií společnosti získává neznámá švýcarská společnost eHI eHealth International. Firma neznámá, bez webových stránek i telefonního kontaktu, firma, která žije nikoli několik let, ale spíše několik dní, přibližně dva měsíce.

To je standardní krok pro případ, kdy projekt chce ovládnout investor, kterému na krk dýchá konkurence, nebo hrozí nepřátelské převzetí firmy či projektu, nebo … nebo jde o tunel, kterým se vyvedou peníze nasbírané státem řízeným výběrem zdravotního pojištění občanů.

Nejsou příliš v historii vzdálené doby, kdy lékaři poukazovali na to, že VZP drží na účtu velký objem vybraných peněz, ale jim platí se skluzem. A také veřejnost nejen zdravotnická poukazovala na to, že management VZP si žije nad poměry, co se týká vybavení firmy vozovým parkem, budovami a kancelářským zařízením, a to o to více kontrastujícím, o co více se veřejnost pokoušela srovnat je s vybavením čekáren a ordinací pro pacienty, kteří se na blahobyt VZP skládali. Kromě pacientů ovšem blahobyt pracovníků VZP podporovali i lékaři čekáním na plnění.

Do VZP tekly peníze nejen od občanů strháváním procent z mezd, ale také za nevýdělečně činné platil stát, to znamená, že opět daněmi dotovali bohatství VZP občané. Za státní peníze se tedy spustil projekt elektronických zdravotních knížek. Společnost jej ale v podstatě nepřijala. Stát, tedy vláda, stojí před rozhodnutím projekt zastavit a ztracené miliony odepsat, nicméně alespoň nesypat do černé díry další.

Rozhodnutí padlo, ale pánové Miroslav Ouzký a Milan Cabrnoch byli pohotovější. Projekt uklidili z dosahu vlivu vládních rozhodnutí. Čeho tím dosáhli? Jednak toho, že další miliony se budou muset sypat, ať už to s projektem dopadne jakkoliv, jednak toho, že státu bude hrozit arbitráž buď za neochránění investic, nebo za zastavení projektu, nebo za cokoliv, co šikovný právník obhájí. Vzorem mohla být kauza Diag Human. Nejen vzorem, ale také varováním.

O tom, že tato bouda byla připravena od prvopočátku spuštění projektu, svědčí fakt, že europoslanci ODS Miroslav Ouzký a Milan Cabrnoch (oba ODS), takto zakladatelé tohoto zajímavého projektu, drželi přesně vyměřený balík akcií, který ve vhodnou dobu D, což bylo těsně před zásahem státní moci, respektive ránou z milosti nepovedenému projektu, převedli na firmu eHI eHealth International, jako na zavolání založenou dva měsíce před aktem převodu akcií.

Kdo tuto firmu ovládá, to by jistě přemýšlející občany zajímalo, ale kdyby to byla samotná ODS, nebo rovnou oni dva pánové, málokdo by byl překvapen. Máme se smířit s tvrzením, že bezúplatný převod akcií na tuto firmu byl součástí širší strategické obchodní dohody. Samozřejmě předpokládáme, že celý projekt byl součástí povedené širší strategické obchodní dohody.

Komu ale tato dohoda slouží a žene státem řízený tok financí na konta? Kdyby nešlo v podstatě o peníze, jejichž tok řídil stát a orientoval jej od občanů do VZP a pak de facto do zmíněné firmy, toto šikovné podnikání pánů europoslanců by zajisté udělalo jiný dojem. Tento dojem je však kolosální a stane se beze sporu stejně famózní jako podnikání pana Šťávy s Diag Human.

Data o pacientech jsou tedy vyvedeny do zahraničí k firmě, která se zjevila s podivným názvem a bez bližší identity a vůbec žádné historie v posledních dvou měsících zřejmě jen pro to, aby europoslanci Ouzký a Cabrnoch vyfoukli projekt z dosahu vládě. Ujišťování, že plnění závazků vůči smluvním partnerům a kontinuita sběru dat neohroženě a nerušeně pokračují, je irelevantní k faktu, že jsme svědky tunelu, čili vyvedení státních peněz prostřednictvím zakázky k soukromé firmě.

Pokud připustíme, že něco je za něco, pak si můžeme myslet, že tunel vyvedli oba europoslanci na konto, které budou ovládat oni sami, případně výměnným obchodem. Akcie se obvykle nedarovávají jen tak. Zeptejte se kteréhokoliv brokera, jak to s akciemi na trhu chodí.

O ohrožení osobních dat registrovaných klientů IZIP, pojištěnců VZP jakožto informatik nepochybuji, proto nějaká ujištění, že ohrožení se nekoná, berou s ostražitostí a velkou rezervou. Pro méně znalé problematiky systémové bezpečnosti mohu poskytnout základní poznatek, že totiž každý systém se nejlépe nabourává zevnitř. Mnoho daleko lépe zabezpečených systémů, ať již s bankovními nebo vojenskými informacemi, zásah hackera pocítilo, proto se nemusíme přít o to, zda se systém elektronických knížek dá prolomit nebo nikoli. Otázka zní jinak - kdy se tak stane.

Oba europoslanci svým tahem samozřejmě nejen vypálili rybník občanům i Vládě ČR včetně pana ministra Hegera, ale také svým kolegům ve správní radě VZP. Tím samozřejmě vyvolali negativní náladu proti sobě. Okamžitě vytáhli do útoku, neboť útok je nejlepší obrana, a sice tvrzením, že jestliže někteří členové správní rady VZP se staví negativně k faktu, že menšinovým akcionářem je nově švýcarská investiční společnost, a nikoli struktura slabých menšinových akcionářů, pak právě odpůrci jejich úskočného manévru jednají kontraproduktivně a iracionálně a v konečném důsledku poškozují celý projekt.

Prý naopak převedení akcií bude zajištěna větší transparentnost akcionářské struktury. Zatím tedy o transparentnosti nemůže být ani řeči, o nových majitelích se neví nic, webové stránky ani kontakty firmy nejsou k nalezení, osud projektu je ve hvězdách a otázka, zda státu bude hrozit kvůli nedotažení nebo zastavení nepovedeného projektu arbitráž a za co konkrétně, je sice tušená a nevítaná, leč vtíravá a neodbytná.

Kdo byl určitě informován předem, to byli nejspíše ředitel VZP Pavel Horák a předseda správní rady VZP, poslanec Marek Šnajdr (ODS). Bývaly doby, kdy se v takovém případě hodilo stručné odseknutí s poučením, že kdo je připraven, není překvapen, případně že kdo se stará, ten má.

Doba pokročila, a tak v souvislosti s těmito informovanými a připravenými, co se postarali o to, aby měli, se zřejmě objeví spekulace o korupčním pozadí celé transakce. Protože něco takového může proběhnout jen za současné koordinace na více frontách, bude se mluvit i o případném zločinném spiknutí.

Co se týká samotné myšlenky elektronických knížek o zdravotní dokumentaci, prvotní pohnutky mohly být křišťálově čisté a užitečnost mohla být srovnatelná s užitečností registrů o očkování dětí, které fungovaly v ČSSR za totality. Pro odpůrce totality poznamenám, že tohle nám záviděl celý civilizovaný svět. Pro milovníky praktických příkladů uvedu jeden svůj.

Jako dítě školou povinné jsem dostala výzvu k přeočkování, ale právě jsem odjížděla na dva měsíce prázdnin k babičce do jiného kraje. Se svým papírkem o tom, co mi má být naočkováno, jsem si zašla tam k lékaři. Bez problémů jsem dostala injekci a odevzdala papírek. Vše zaklaplo samo automaticky. Zkuste si to dnes.

Zhodnocení projektu IZIP dnes si zaslouží pár ucelených řádků. Je to téma samo o sobě a je to téma zajímavé. Forma, jakou se projekt realizuje, však nabírá tvary tunelu, na jehož konci můžeme očekávat nikoli pověstné světlo naděje, ale černou díru docela praobyčejné beznaděje. To je druhá stránka původně zajímavého projektu elektronických knížek pacientů a o té jsem se chtěla zmínit.