Sobotka už s Kalouskem nechce nic mít, někteří lidé s oběma také ne

Bohuslav Sobotka couvl ze svého prvotního, málo uváženého a zbytečně ukvapeného prohlášení, že by s Miroslavem Kalouskem šel do koalice, neboť zahraniční politiku vidí ČSSD stejně jako TOP09, jen snad trošku rozdíly v náhledu na zdravotnictví a sociální politiku by bylo třeba přihnout.

Ukvapené a naprosto zbytečně se takto dal vylákat k diskuzi o jitrnicích v době, kdy prase ještě vesele chrochtá v chlívku. Ale i tak v mezičase, než politici Věcí veřejných uspořádají další show, si můžeme zkrátit chvíli čekání a nudy úvahami, kam míří ČSSD a s kterou politickou stranou by ji pan Sobotka navedl do koalice.

Po prostudování programu strany ČSSD zřejmě došel k postřehu, který voliči stále mají na paměti, že totiž mezi politickými stranami TOP09, ODS a naproti nim ČSSD je zásadní programový rozpor. Nově tedy hlásá rozhodně a pevně, že po případných předčasných volbách by ČSSD do koalice ani s TOP09, ani ODS nešla. S kým tedy by do koalice šla, kdyby potřebovala sehnat k hlasům svých poslanců ještě hlasy další?

Bohužel se pan Sobotka rozhodl oslovit případné voliče dalším klišé: Nejsilnější pravicové strany podle něj usilují o destrukci sociálního státu, zatímco ČSSD o jeho uchování a modernizaci. Je to snazší, jednodušší a nezávaznější, než vyjmenovat, co konkrétně strana ČSSD naproti politice TOP09 a ODS pro moderní sociální stát míní udělat, prosadit, sponzorovat (a z čeho), případně zajistit novými zákony. Stačilo by alespoň naznačit, jak vypadá moderní sociální stát podle Bohuslava Sobotky.

Takhle vlastně lidé nevědí, jestli by se nezačala platit kdysi navržená Rathova stovka namísto třicetikorunového regulačního poplatku. Pan Sobotka se ani jasně nevyslovil, zda by školné pan Sobotka zavedl proto, aby na studenty nedopláceli svými daněmi ti, co nestudují, nebo naopak školné nezavedl proto, aby mohli studovat zadarmo i ti, co by na studium neměli, kolikrát nejen peníze, ale ani hlavu.

Také nevíme, jestli Bohuslav Sobotka chce přidat všem rodinám na hlavu každého dítěte, jen co se narodí, jako se dělo v nemoderním sociálním státě, nebo naopak, rozdávat namísto porodného až na příklad studovné, že by takhle raději pomohl těm, co jejich děti chodí do základní školy a pak i studují na střední, namísto podpory rození dětí pro business, respektive pro přísun sociálních podpor.

Co by řešil moderní sociální stát? Dal by balík peněz do každých plínek, nebo by s mládeží na školách kšeftoval ve stylu něco za něco, človíčku? To je právě to, co zajímá daňové poplatníky – co se stane s daněmi, které odvedou. Sázet na rozdávání informací typu, jak získám peníze, které nevydělám prací, by se snad se zavedením  pojmu moderní sociální stát mělo vylučovat.

Kromě toho představa moderního sociálního státu by se snad s představou výkonné ekonomiky neměla bít, neboť pokud ekonomika bude zmírat, na sociální program nebude kde brát. A tak stojíme před otázkou, co bylo dříve, zda slepice, nebo vejce, akorát že nyní nevíme, co budovat dříve, zda silnou ekonomiku a pak silný sociální stát, nebo naopak.

Který moderní sociální stát by ale spoléhal na to, že rozdávání sociálních podpor se řídí modelem „hrnečku, vař“, který jak známo, byl nevyčerpatelný? Už to vypadá, že výmluvy „víme-nevíme“ nic nepomohou a že bude třeba přijmout myšlenku, že moderní sociální stát lze vybudovat až po vybudování výkonné ekonomiky v onom státě.

To, co lidé po politicích chtějí, to je ochrana státních peněz před tunely, které je vyvádějí do daňových rájů neférovými lisovačkami nadstandardních rozměrů, nebudu-li troškařit, pak si dovolím připomenout, že kauzy ProMoPro, Pandury, Gripeny, MUS, Diag Human a spolu s ní všemožné podivné arbitráže, zázračné zbohatnutí nejbohatších Čechů, kteří vynikli snad jen tím, jak operativně dokáží uklízet svůj majetek z dosahu českého FÚ, z dohledu hospodářské kriminálky, … je to nekonečný seznam problémů, které lidem vadí, nehledě na to, zda by upřednostnili vládu spíše pravicovou, či spíše levicovou. Bohužel s těmito kauzami jsou provázány všechny významnější politické strany české politické scény.

Pan Sobotka občany kdysi zklamal jakožto ministr financí. Nyní svým kývnutím na možnou koalici s TOP09 vyvolal nedůvěru občanů v jeho morální a odborný potenciál a zároveň pozvedl sebevědomí a drzost komunistům. Ti by v takovém politickém tahu totiž neomylně viděli jen vodu na svůj rudý mlýn, který se chystá semlít zbytek nadějí občanů, nespokojených s politikou jak velkých politických stran, starých politických kozáků, matadorů a převlékačů kabátů, tak i s nováčky, kteří vystavovali andělské tvářičky, hluboké výstřihy a vyšpulené prdelky, aby v zápětí mluvou a chováním vyrazili (kdybych napsala „vyrazily“, také by to sedlo) dech i posledním prostitutkám na E55 a hospodským z kvelbů čtvrté cenové.

Naznačení spolupráce ČSSD s TOP09, byť trvající jen pár hodin, je ale opravdu to poslední, co občané potřebovali pro to, aby se od současné politické scény přiklonili k ČSSD. To, že slova neváží politici Věcí veřejných, ba že si i paní Klasnová dovolila na adresu pana Kalouska pronést něco o chuti mu nafackovat, to že pana Kalousek navrhuje spolupráci komukoliv, kdo jeho farizejství neprohlédne, to by nemělo rozptylovat politiky ČSSD natolik, aby nechali svého předsedu vynášet takové vzkazy, jakým byla jeho vstřícnost ke spolupráci se stranou TOP09.

Hazard čelních představitelů významných politických stran s důvěrou voličů prý již není možný, neboť nelze hazardovat s něčí, co není. Čemu tedy občané mohou věřit? Poté, co si lidé vyslechli, jak mluví a jaké metody přesvědčování svých politických partnerů o své pravdě volí paní Kočí, lidé opravdu věří, že i paní Klasnová by panu Kalouskovi dvě tři vytla za ucho, až by mu zaskočilo. Zato panu Kalouskovi nevěří už snad nikdo, koho netahá na provázku, a tudíž mu „věřit“ musí.

Co se týká důvěry občanů panu Sobotkovi, zde je třeba přiznat, že si s panem Kalouskem nic nezadá, i když nemá možnost každý den dokazovat svoji proradnost prací na ministerstvu a obhajobou neobhajitelného. 

Začíná být vedlejší, že pánové Kalousek a Sobotka nejprve vyhlásili, že by si dokázali koaliční spolupráci svých politických stran představit, snad jen s malými korekcemi bezvýznamných programů v sociální, zdravotní a vzdělávací sekci, aby za pár hodin pan Sobotka pružně vyhlásil, že s panem Kalouskem nechce nic mít. Před volbami bude otázka stát jinak. Otázka bude mít podobu přibližně takovou: Kolik čeho chtějí občané mít s pány Kalouskem a Sobotkou? Ale buďme spravedliví, nejen s nimi.