Smrdutá rybí hlava, nebo taktický alibismus?

Co to je? V poslední době v diskuzích přečasto čtu obhajobu nějakého všiváckého kousku, kdy se zlotřilá všivá duše pokusila vymámit či úspěšně vymámila z možná poctivého, leč určitě naivnějšího spoluobčana peníze, úplatek, nebo něco podobného za špinavých okolností, které ostatně trestá české právo i třeba nějakým tím ročkem za katrem.

Zaráží mne dva postřehy. Jeden je ten, že skutek nebudí lítost nad postiženým, ba dokonce navozuje kladnou atmosféru ve prospěch mazaného šibala a tleská nad jeho povedeným kouskem, kterým šikovně napálil blbečka z ulice. Druhý postřeh je ten, že obhajoba je postavená na skutečnosti domnělé, nebo i již prokázané, že přece vláda přes státní zakázky zpronevěřuje daleko větší balíky peněz z daní odvedených daňovými poplatníky.

Je tohle ta pověstná smrdutá rybí hlava, od které začíná postupně nasmrádat celé tělo až po ocas, nebo dokonce již nasmrádlo? Nebo je to alibismus malého českého človíčka, kterému z cizího krev neteče, jehož cizí neštěstí potěší a sousedovic pěkná kozenka mu kazí dobrou náladu?

Ryba smrdí od hlavy, to je pravda, ale bohužel na rozdíl od skutečné ryby, které se hlava uflákne, zabalí trojmo do igelitu a vyhodí za dveře na mráz, vládu si poneseme jako poděkování za volební účast i neúčast asi na věky věků. Jak již bylo s uštěpačnými úšklebky řečeno ministry předchozích vlád, vlak je rozjet a nic jej nezastaví. Je těžké naučit staré psy ve vládě novým kouskům, ale nové psy už teď cvičíme podle těch bezpečně osvědčených a zaběhaných starých kousků starých psů, co to mají vše dobře obšlápnuto. Jaká je pro nás naděje, že v české vládě kdy usednou čisté ruce neochotné se umazat, které by řídila bystrá hlava s bystrým úsudkem a čistými úmysly? Zvlášť, když stále umíme chválit lumpárny všeho druhu, kdy z našeho krev neteče, a další generace vychováváme v principu, kdy krást se vyplatí.

A sousedovic krásná bílá kozička, co dává slaďounké mlíčko? Možná si závistivý soused přestane přát, aby to zvíře pošlo, ale bude si rovnou přát, aby pošel soused a tu kozu mu odkázal. V případě splněného přání však zůstane jedna zásadní nezodpovězená otázka. Bude umět nový majitel o takovou výjimečnou kozu pečovat s takovým chovatelským úspěchem, aby koza nejen nestrádala, ba co víc, neztratila nic na svých excelentních vlastnostech? Podle toho, jak se chová smrdutá hlava, tipuji, že nikolivěk.