Včera při noční procházce od známých domů se psem jsem zažila počnou příhodu. Poučila mne mladá Romka. A zadarmo.
To je to hrdinné zvíře, co mne obětavě chrání.
V jedné boční ulici jsem se zastavila, abych si přerovnala pár věcí z jedné tašky do druhé, ať se obě tašky lépe nesou. Psa jsem držela na vodítku metr od nohy. Asi dvacet metrů ode mne se objevila štíhlá mladá krasavice, celá v černém, i ona byla černá a s provoláváním nějakých válečných pozdravů se jala blížit ke mně.
Zašaltovala u psa a spustil: „Co tam máš!“ Píšu vykřičník, protože fakticky se neptala, jen tak na mně houkla pro zahájení konverzace. K tykání z její strany podotýkám, že věkový rozdíl mezi námi byl dvě generace nejméně a v příbuzenském svazku ani v přátelském vztahu nejsme – zatím. Proto také já jsem jí vykala.
Psovi se její jednání nelíbilo, tak zaštěkal. Na štěstí nikde nebyl nikdo, kdo by třeba přeložil, co pes pravil na adresu mladé krasavice. Ona ale asi porozuměla, protože spustila: „Drž si ho!“
Povídám uctivě, schlíple a snaživě: „Držím.“
Udělala krok ke mně, ale pes spustil znovu a tentokrát naléhavěji.
Ona tedy přitvrdila: „Drž ho a ať na mě neštěká.“
Tak ji znovu uctivě ujišťuji, že držím, a ještě pohotově přispěchám s radou: „Tak se tu nepleťte.“
Nato mě odzbrojila romskou logikou: „A ty se tu můžeš plést? A já ne? Z jakého důvodu?“
To je fakt. Když já si mohu hrabat ve své tašce, proč by si nezahrabala i ona. Přece ji nebudu beztrestně diskriminovat v přístupu ke svým osobním věcem a do své osobní zóny. Asi jediným důvodem, proč si nezahrabala v mé tašce, byl můj nenaladěný pes, který moji osobní zónu chápe a ty, co by mi chtěli ublížit, do ní nepouští.
Proč tomuhle efektu říkám romská logika? Jednoduše proto, že tohle nerespektování mojí osobní zóny a osahávání mých tašek a kabelek jsem už mnohokrát musela strpět právě od Romů. A také na počest oné Romky, díky jejímuž výkladu a lekci jsem konečně teprve včera pochopila, že pro ni a jí podobné vypadá logicky to, že si přeberou obsah mé tašky nebo kabelky, ale i třeba jiné tašky nebo kabelky. A to logicky proto, že pro ně osobní zóna neplatí.
Zatímco tradicemi a společenským chováním komplikovaní lidé si myslí, že respektovat osobní zónu je základem veškerého pohybu a chování mezi lidmi, jednodušší a nekomplikovaní lidé, ovšem speciálních vlastností, do osobní zóny ostatních proniknou bez zaváhání, a tudíž jim pak třeba i nedopatřením upadnou do tašek a kapes. Logiku to má. Tedy pro ty, co za svůj národnostní projev považují bourání upjatých skrupulí kolem osobní zóny.
Nevlídnost těch, co jim je hrábnuto do tašek, pak mohu vysvětlit tím, že je rozladilo to, že jim někdo pronikl do jejich skrupulózní osobní zóny. Nebo možná tím, že se řídí jinou logikou, nějakou neromskou.
