Nemáme si prý myslet, že bude klid a že si nechají líbit pochod Břeclaví na podporu patnáctiletého Petra, zraněného třemi romskými agresory.
Jako obvykle argumentují stylem zpochybňování výpovědí i zdravotního stavu chlapce, ale zároveň i odmítají, že by někdo z jejich středu dokázal zmlátit slabšího. Dokonce přišli s pozoruhodným, leč zcela falešným argumentem.
Prý by sami romského viníka policii oznámili. Oni si snad myslí, že jsme všichni přišli o paměť. Kdy se stalo něco jiného, než to, že zatloukají a ohánějí se alibi, které potvrdí desítky rodinných příslušníků, dokud je neusvědčí pádné argumenty? Rodinní příslušníci tradičně přísahají, že označení či domnělí viníci v inkriminovanou dobu ani nevytáhli paty z domu. Jsou-li usvědčení ze lží, nic si z toho nedělají, berou to jako přirozené procento neúspěchu v businessu..
Nevím, zda se najde nějaký naivní policista, co by uvěřil, že ze svého středu vydají ty tři agresory, co zmlátili patnáctiletého Petra tak, že přišel o ledvinu a léčí si natržená játra a slezinu. Vždyť Romové na jejich obhajobu argumentují tím, že vlastně nedostal žádnou nakládačku, to by podle nich měl být více domlácený i v obličeji, když údajně kvůli incidentu přišel o ledvinu.
Už proto není na místě věřit, že by agresory vydali, nebo že upřímně spolupracují odkloněním pátrání na Slovensko, kam prý podle romského podnikatele Poláka stopa agresorů vede. Zároveň se však cíleně snaží znevěrohodnit výpověď napadeného Petra, jakož i jeho zdravotní stav. To samo o sobě mluví o jejich postoji k oběti konfliktu i k samotným pachatelům. Možná jediný slib Romů, kterému lze věřit, je ten, že budou škodit, útočit, krást a vyvolávat strach v ulicích Břeclavi, ale i v ulicích jiných měst, a to tentokrát pod záminkou odplaty za pochod na podporu zbitého Petra.
Sama jsem prožila desítky historek, kdy na procházkách nočním městem musím čelit romským skupinkám. Zcela bezostyšně se vyřítí ke mně a jdou až tak blízko, dokud je nezastaví můj pes. S běžnými lidmi se na noční procházce běžně míjím, ale s romskými spoluobčany řeším stále stejný problém.
Přijdou tak blízko ke mně, kam je pustí můj pes, aniž by začal štěkat, a poté, co pes ucítí nebezpečí a štěká, začnou dotírat, ať psa umlčím, ať zařídím, aby na ně neštěkal. Oblíbenou je následující výtka na moji adresu, že mám psa opatřit náhubkem, aby oni se ho nemuseli bát. Námitku smetu s tím, že pod deset kilo živého psa netřeba jistit náhubkem, je-li zvíře vedeno na vodítku. Na tradiční otázku, zda psa dobře držím, odpovím, že ho mohu pustit, a povolím flex, stačí metr. Tím epizoda končí, romští průzkumníci to vzdávají a odcházejí si vyhlédnout někoho jiného.
Stejně jako nechápu, proč mne obtěžují, když mne mohou bez povšimnutí minout, proč neodejdou, když jim vadí, že můj pes mne brání, stejně tak nechápu větu, kterou se ohradili v Břeclavi na schůzce v evangelickém kostele k tématu pochodu Břeclaví na podporu Petra.
„Děcka se bojí ven, kriminálka je sbírá, nadávají jim do kurev černých a že se mají přiznat, to se nedá vydržet,“ zněly prý kostelem výkřiky. Opravdu by si policisté dovolili sebrat dítě a někam je odvést za výhrůžek a nadávek do kurev? Jak mohou Romové takhle prokazatelně lhát? Jak mohou vyhrožovat násilnostmi za takové situace? A koho se „děcka“ bojí? Lidí s osmikilovým podvraťákem u nohy? Petra se evidentně nebáli a dali mu to znát.
O výhrůžkách Romů s tímto povedeným slovníkem se více dočtete zde:
http://www.novinky.cz/domaci/265467-breclavsti-romove-na-svem-shromazdeni-pohrozili-radikalnim-protestem.html?ref=zpravy-dne
Jak mohou Romové vůbec ždímat všelijaké sociální dávky na společnosti, kterou takto ostentativně pohrdají, škodí jí a mlátí její příslušníky, samozřejmě ty slabší a bez doprovodu psa? Kdo je k takovému chování popuzuje, slibuje jim ochranu a právní pomoc a dává jim záruky, že si to mohou dovolit a pak bezpečně a hrdě dokráčet pro podpory ze sociálního programu, do kterého střádají lidé z jimi nenáviděné majority?
Ale co je opravdu vrchol vší drzosti, bez ostychu a zábran lžou o práci policistů, zneužívají situace k osočování společnosti, že napadá je, Romy, tím, že plánuje pochod k podpoře Romy zmrzačeného mladíka. A spolehlivě jako kolovrátek opakují výhrůžky dalším násilím. Tohle všechno by měl podchytit zákon a popohnat je k zodpovědnosti za svá slova i činy. Vždyť tentokrát mají spousty důvěryhodných svědků. Proč tedy policie váhá i tehdy, kdy média zveřejnila místo i čas pronesení násilnických výhrůžek?
Kdyby si člověk chtěl odpovědět stylem obhájkyně romských násilníků a výřečné popiratelky existence romského násilí paní Samkové, použil by nejspíše tvrzení o politické či společenské objednávce a populismu. Jestli se ale policisté bojí zasáhnout kvůli obavám z nařčení z rasizmu, nebo se jim nechce do další práce, která se asi poněkud protáhne, pak tito policisté nejsou muži na svém místě, nepomáhají a nechrání.
