Pozor, černá satira, nic více, nic méně. O čem? O tom, jestli by rezignující německý prezident mohl uspět ve volbách na post českého prezidenta.
Podle mne by mohl. Německý prezident Christian Wulff rezignoval kvůli enormnímu tlaku na svou osobu. Tlak, který již neustál, rozpoutaly jeho aféry, které v ČR by mu byly prošly buď zcela bez povšimnutí, nebo za poštěkávání médií, zatímco karavana v čele s ním by nebrzděna kráčela dějinami dále a hlavně vpřed.
Christian Wulff v pátek dopoledne slíbil, že v 11 hodin předstoupí před veřejnost. Slova dodržel a namísto toho, aby elegantně poslal SMS-ku nebo mluvčí s prohlášením, že až do vyšetření případů nebude podávat žádná komuniké, ve stanovený čas v berlínském zámku Bellevue oznámil, že bez důvěry občanek a občanů nemůže funkci hlavy státu vykonávat, a proto odstupuje.
Politici v ČR mohou vykonávat své funkce a hospodařit se státními penězi, odklánět státní zakázky i miliony na nich navázané i bez důvěry občanek a občanů. V ČR nejsme tak úzkoprsí jako v Německu a na nějaké to palmáre pro dobrého advokáta nehledíme, zvláště když jde o post ve státních funkcích.
Jen bychom prosili nezavádět takové manýry, že politik bude děkovat zákonité manželce za podporu a kát se za to, že ji svými činy zraňoval. To se takhle v ČR nedělá. Jako poradci panu Wulffovi ve věci pro výměny manželek by mohli zaskočit pan Topolánek a pan Paroubek. Vtip je v tom zbavit se té, díky níž politik získá post, a vzít si tu, kterou získal díky tomu, že získal politickou moc.
Vzhledem k upřímné řeči, v níž si pan Wulff nasypal na hlavu popel slovy, že udělal chyby, jeho kroky však byly motivovány upřímně, předpokládám, že již spolupracuje s panem Grossem. Dodal, že se ve všech svých úřadech vždy choval v právním slova smyslu korektně. Jen chyběl ještě závěr, že jeho postupy byly tak křišťálově čisté, že křišťálovější být nemohly. Takový detail ale zvládne na první pokus.
Co vlastně podrazilo panu prezidentovi prezidentské křeslo a posadilo ho zadkem na zem? Byla to prý vazby na podnikatele. Prý v letech 2003 až 2010 jakožto šéf zemské vlády v Dolním Sasku zneužíval svého postavení ve vztahu k movitým podnikatelům. K nemovitým by to ovšem postrádalo smysl.
Od jednoho prý získal i půjčku na nový dům. Tak to v ČR by mohl získat rovnou nový dům i bez půjčky a k němu by mohl získat i třeba nějakou vilu v zahraničí, kde by si vybral. A pak by třeba uvedl, že si na ně vydělal poradenskou činností, publikacemi, nebo dokonce že mu půjčil strýček nebo maminka našla na kontě nějaké nečekané miliony, ani neví, kde se vzaly.
V ČR neděláme takové cavyky se záhadnými zbohatnutími politiků a na známosti prezidenta, či na podnikatelskou činnost jeho potomků, ať již ve školství a k tomu třeba čerpání dotací, nebo v dozorčích radách, třeba i ČEZu, to si vůbec nedovolíme poukazovat.
Panu Wulffovi prý velmi přitížilo i to, že se snažil intervenovat v nejčtenějším německém Bildu, aby nezveřejňoval informace o těchto případech. Panu Wulffovi lze slíbit, že česká média ho nenapráskají, bude-li si to přát. Na příklad na Idnes.cz bychom českému prezidentovi nedovolili ani vlásek zkřivit, ani stébélko před ctěnou botičku položit.
Pan Wulff má nejvyšší čas představit se české veřejnosti. Je totiž rozpolcena a neví, jestli volit dříve proradného synka kádrového důstojníka československé rozvědky a fabulátora na webových stránkách Švejnara, reportérku s hereckým nadáním a citem pro kam vítr tam plášť, která se oportunisticky spojí s komunisty, když se to hodí, nebo je zapudí, když se hodí zase tohle, Bobošíkovou, nebo šedou eminenci, nečitelného nic nedělám-nic nepokazím, jehož synek se stal již také velmi úspěšným po otci, Fischera, nebo věčného čekatele na prezidentský post, který zůstává naivním a stále nevědoucím, kde koho včas podmáznout, aby se soukolí hnulo správným směrem, Zemana.
Pan Wulff má mnoho plus, na příklad by přišel ze zahraničí, čímž by mu v ČR byl automaticky udělen status experta. V ČR se totiž za odborníka považuje ten, kdo přichází z jiného města, za experta pak ten, kdo přichází z jiné země, a to i kdyby tam působil v pozici au pair nebo pomocné síly v městských lázních. Pan Wulff se zná osobně s kancléřkou Merkelovou. Na tom by bylo lze postavit celou jeho volební kampaň, ba i klíčové volební heslo.
Češi totiž potřebují vždy jasnou definici cíle, čili směr, do čího pozadí se v následujících letech bude politika země ubírat. A na tento směr si již veřejnost přivykla, to stráví dobře, neboť my v ČR se bojíme každé změny. Občané v ČR s každou změnou větří zhoršení, a tak volební heslo, ať je špatně, jen když není hůře, by mohlo být to pravé.
