Přečetla jsem si názor pana Fabrice Martina Plichty z francouzského deníku Le Monde. Ten vůbec nepochopil, za co se stávkovalo, respektive na které straně je v ČR levice.
Nicméně pochopil to, že občany ČR povětšinou pravice zklamala. Potud se docela trefil, když ale odhlédneme od silné skupiny, která naopak pravici tleská, ba co víc, ekonomicky ji podporuje natolik, aby nemusela vyklidit místa u státních koryt.
Pan Fabrice Martin Plichta sděluje veřejnosti své rozhořčení nad českým pojetím stávky, kdy si lidi vzali dovolenou namísto toho, aby podle jeho názoru vyšli do ulic. Až mu nějaká dobrá duše prozradí, že odborářští papaláši namísto procházky s transparenty mezi upoceným a uječeným davem v ulicích strávili den procházkami na greenu s golfovými holemi mezi kolegy v pěkných oblečcích a pohodové náladě na golfovém turnaji, snad pochopí a promine, že pro obyčejné lidi mohlo stačit, že si vyšli v domácích pantoflích na dvorek, nebo s kočárky a ratolestmi do parku, případně se psem za město, případně s rodinkou do přírody, samozřejmě s výjimkou těch, co do práce hrdinně dorazili po svých, na kole, nebo autem.
Pan Fabrice Martin Plichta míní, že takto zvítězí v ČR levice. To si ale sám odporuje. Jestliže levice tak otevřeně a jasně, že více to snad ani nejde, demonstruje svoji pozici v jednom šiku s odboráři, pak vlastně podle Fabrice Martina Plichty jestliže stávka nebyla dost podporována lidem, nemohl lid podpořit ani levici.
Tohle zmatení vnějších pozorovatelů je další důkaz toho, že se stávka nepovedla. Vždyť ani pro věc zapálení zahraniční zpravodajové se neorientují. Pravdou ovšem je, že podle průzkumů veřejného mínění sílí levice, což je při všeobecně podporované protikomunistické náladě a opakovaných hurvajsovských vystoupeních nejvyššího muže ČSSD také docela s podivem. Asi jsme zmatení i sami sebou.
Pro Francouzské zpravodaje se pokusím v kostce shrnout dojmy, jak se stávka mohla jevit a co si přejí občané. Sice jsem oboje spojila do jedné věty, ale mají spolu po čertech málo společného. Možná pro bystrý mozek z toho vyplyne důvod, proč lidi v hojném počtu nešli do ulic, ostatně jak y se tam dopravili, když odboráři takticky zastavili dopravu, ale proč si šli po svých denních povinnostech, takříkajíc každý po svých.
Stávka byla zřejmě zorganizována národu jako divadlo v čase, kdy veřejnost nebezpečně aktivně slídila po mezivýsledcích vyšetřování velkých korupčních kauz, velkých co do objemu financí i co do počtu zainteresovaných i co do politického vlivu těchto zainteresovaných. Alespoň se to tak v načasování jevilo.
Levice naopak stávku podpořila ve všemožných svých vystoupeních napříč celým spektrem masmédií. Takže to vypadá, že občané s levicí netáhnou úplně stejným směrem. Nejen že to vypadá, ale situace je přesněji řečeno taková, že zatímco levice je proti reformám vcelku okamžitě ihned, aniž by rozebírala, co by bylo lepší provést, jak na to a co dříve a co později, občané reformy chtějí, ale nejsou spokojeni s pojetím reforem momentálně vládnutím opájející se pravicí.
Pravice totiž pod pojem reformy zahrnula svoje snahy vysát ze státní kasy, potažmo z obyvatel co nejvíce financí pro nasycení penězovodů do zaběhnutých státních zakázek, které smrdí korupcí.
Také lidem vadí to, že přes neustálé kauzy s podvodně získanými vysokoškolskými tituly podezřelí jedinci stále ovládají stát, potažmo státní zakázky, a jsou u výkonu práva i policie ve státě. Občané si reformy představují tak jako na příklad domácí úklid. Nejprve se všichni v rodině, skupině, či společnosti zapřeme, zvýšíme úsilí, odepřeme si svačinku, umažeme se od práce, ale pak se všichni budeme kochat výsledkem, odpočineme si, nasytíme žaludky stravou a duši pocitem z dobře vykonané práce.
Jenže současná vládní garnitura vidí takový úklid z pozice otrokářů. Oni budou nad občany práskat bičem, honit je a řvát po nich, aby je popohnali k lepšímu výkonu, zatímco sami budou debužírovat, odskakovat si na rauty, golf a jiné relaxace. Po vykonané práci roztřídí otroky na mršiny a neschopné dalšího použití, ty zlikviduje rovnou, a na práce schopné, ty převede na jinou práci, ale nejprve je milosrdně nasytí z nějaké sociální dávky. Přirozeně otroci budou jen přežívat stále na stejné nebo horší úrovni, kdežto z jejich práce si budou cpát panděra a konta v daňových rájích otrokáři.
Občané tuší, že levice má stejnou cukaturu jako pravice, jen se dostat ke korytům. Jinak řečeno, občané předpokládají, že nejde ani tak o levici a pravici, dokonce snad nejde ani o barvu dresu politika, jako jde o to získat moc a přístup ke státním zakázkám, z nichž lze vysávat zdroje pro rodnou stranu a pro sebe sama.
A to je důvod, proč lidé nevyšli ani vlevo, ani vpravo, ale naopak zaraženě přemýšlejí, co všechno se po posledních volbách zvrhlo špatným směrem, respektive drbou si hlavu, že vládní garnituře opět naletěli na trik s převlékáním dresů, nebo rovnou kabátů.
Z uvedeného vyplývá, že jestli občané vyjdou v nějakém hojném počtu, aby změnili politické dění v zemi, pak nebudou vedeni ani pravicí, ani levicí, dokonce ani odboráři. Bohužel je docela pravděpodobné, že do čela masám se postaví po čase opět nějaký vykutálený manipulátor, který opět po ochutnání moci do puntíku splní vše, co napsal pan Mňačko ve své útlé bibli o zachutnání moci. Každopádně ve čtvrtek ten vhodný čas ještě nenadešel a profláknuté odborářské persony rovněž nepožívají u občanů potřebnou popularitu.
Vůbec se zdá, že od chamtivosti mocných může plebs spasit pouze proklamovaný konec světa. To je ale také nevítaná alternativa. Tak snad pořádná hrst zdravého selského rozumu. Jenže kde brát pořád rozum a nekrást, když je to taková řídce se vyskytující, na korupci hynoucí vzácnost.
