Pokus o ekonomický rozbor možných důsledků exodu lékařů

Ekonomové mi zřejmě dají za pravdu. Odboráři a jimi ovládaní lékaři budou nenadšeni, rozzlobí se a dupnou si pořádně nohou nebo transparentem. Nicméně realita je asi taková.

Jestliže odejde významný počet lékařů ze státních nemocnic, budou se muset některá státní oddělení, možná i nemocnice zavřít. Stát má tu moc přesunout takto uvolněnou techniku i personální zdroje, které zůstanou tímto vlastně bez využití, na jiná oddělení či do jiných nemocnic, které zůstávají zachovány.

Někteří lékaři opustí republiku, ale jejich počet nebude významný. Významnější část uvolněných lékařů zůstane v ČR a zřejmě se rozdělí do tří skupin. Jednu skupinu budou tvořit ti, kteří se nadále nebudou věnovat lékařské praxi, odejdou do penze, do jiného oboru, nebo se budou angažovat v politice, jak se v lékařské profesi dost často děje. Uvolnění lékaři mohou jít na příklad učit na VŠ. Jenže i vysoké školy čeká podobná lázeň, takže je dost možné, že nebudou vpuštěni do rybníka, který už si hlídají ostřílení a protřelí kapři. Kromě toho i na VŠ učí lékaři, kteří zároveň působí v lékařské praxi.

Někteří uvolnění lékaři založí privátní praxi a zůstanou nadále ve svém oboru, ale mimo státní sektor. Někteří najdou nové zaměstnání ve státních nemocnicích v blízké době. Někteří nikoli v nevýznamném počtu se zaevidují na pracovních úřadech a práci ve svém oboru pár měsíců nebo let neseženou. Přesto se budou mít chuť vrátit k lékařské praxi a budou tak tvořit volnou pracovní sílu, která tím, že číhá takříkajíc za rohem na první příležitost, spustí zpočátku pomalé klesání mezd lékařů. Jestli se do té doby naplní slib ministra zdravotnictví, že mzdy těch, co zůstanou, vzrostou, bude tak vytvořena rezerva, ze které se dá padat, aby lékaři i tak byli jakž takž za svou práci hodnoceni. Klesání ceny práce lékařů ovšem zasáhne následně i soukromou sféru. To v případě, že skutečně bude lékařů nadbytek.

Je ale možné, že vysoké školy zareagují, byť s časovým skluzem, na nafouknutou bublinu přebytku lékařů, pro které nebudou k dispozici zrušené nemocnice a potřebné zázemí v prostorech a technickém zařízení, a omezí chrlení nových lékařů do praxe. To se zařídí tak. že přestane do prvních ročníků nastupovat tolik lékařského povolání chtivých studentů. Tedy, zmenší se objem těch, co budou chtít medicínu studovat s vidinou závratných zisků, protože tyto závratné zisky prostě nebudou na bíle dni. Do prvních ročníků bude nastupovat převaha těch, co chtějí studovat medicínu jednoduše proto, že jim práce s nemocnými říká něco jiného, než zmatený pocit požadovat v ČR stejný plat, jako mají lékaři v Německu. Samozřejmě i noví absolventi budou mířit za praxí do zahraničí v nějakém přirozeném počtu tak, jako tomu bylo dosud.

Vím, že se to nerado slyší, ale je to přirozený důsledek situace, kdy je něčeho přebytek – klesá toho cena. Zrušením nemocnic, za čímž šlapou zdravotní pojišťovny, vznikne zákonitě nadbytek lékařů. Navíc, jestliže lékaři budou vědět, že na jejich místo čeká někdo jiný, začnou si vážit práce i pacientů, či dokonce snad někteří zvlášť prozíraví pochopí, že pacient je jejich klient, nikoli položka do statistiky.

Omlouvám se za tato slova lékařům v privátní sféře. Ti asi vůbec nevědí, o čem předchozí věta byla, protože pro ně skutečně pacient je klientem, a to i tehdy, což asi zase nepochopí ti státní lékaři, kdy z něj nemají naprosto nic. Umějí poslat SMS-ku, že ruší ordinaci, umějí zatelefonovat a domluvit jiný čas, umějí rozesílat maily o tom, že v nějaký den se neordinuje a zaskakuje ten a ten tam a tam. Za tohle opravdu bez jakýchkoliv pochyb nemají nic a kromě toho jejich takto vložený čas není strávený odbornou činností, ale dlubáním do klávesnice. Existuje ale více profesí, ve kterých činnost odborníka je doprovázena tak jednoduchými úkony, jako je psaní. Mnozí odborníci to chápou, na rozdíl od státních lékařů, jimž administrativa nadmíru vadí.

V ČR už nyní je oproti EU přebytek lékařů a nemocničních zařízení v přepočtu na 1000 hlav obyvatel. Zároveň ale zkostnatělý státní zdravotnický aparát nedokázal pohnout ani s touto situací, ani s tím, že je třeba finančně více odlišit vyhledávané, lepší lékaře od těch, pardon, trpěných kvůli klientelismu, ač jinak od nich hrozilo nebezpečí poškození pacienta. V současné době se ve státním sektoru českého zdravotnictví podařilo nastartovat ozdravný proces. Nejde tedy o destruktivní proces, jak odboráři vykřikují, ale o příležitost mnohé ve státním sektoru změnit k lepšímu. V každé státní nemocnici je management a ředitel. Právě oni mohou a mají této situace využít a změny dotáhnout ku prospěchu nemocnice, lékařů i pacientů. Nebo nemusejí. Rozhodnutí, ale i zodpovědnost je na nich. Mají v rukou osud nemocnic, které řídí.

Proto držme palce odborníkům z managementu nemocnic, přednostům oddělení, primářům a panu ministrovi, ať tento proces přinese pacientům jen to nejlepší. Je podlost činovníků LOK strašit pacienty. Ti si nemocnici vždycky najdou. A budou jen rádi, když v nemocnici nebudou muset škemrat, aby se dostali pod ruce tomu či tomu, eventuálně nedostali se pod ruce tomu či tamtomu. Management nemocnic a primáři jistě sami vědí, který lékař v jejich týmu je oporou a který tou hrozbou, o níž jsem psala. Kromě toho zdravotní pojišťovny už pár let sledují výkonnost nemocnic a jejich oddělení a plán škrtání mají připraven. Ku podivu i trošku koresponduje s počtem lékařů, kteří ve  vybraných nemocnicích (k redukci) prý dali výpověď.

Štvavá kampaň, organizovaná činovníky LOK zřejmě s cílem rozeštvat a obrátit proti sobě lékaře ve výpovědi versus lékaře stabilizované a pacienty versus lékaře, byla odporným a zavrženíhodným činem, který by měl být potrestán při nejmenším tak, že by měla padnout povinnost členství lékařů v organizaci, která škodí jejich dobrému jménu, popírá status lékaře daný Hippokratovou přísahou a způsobuje nerovnováhu na trhu práce ve zdravotnictví, bere si za rukojmí nejen pacienty, ale de facto i lékaře, a to konkrétně formou podivných výpovědí s doložkami a podmínkami, pro standardní výpověď nemyslitelnými.

Všichni víme, že už i v ČR číhají právníci na nespokojené pacienty a jsou ochotni s nimi rozjet kauzičku, která ponese milionky nejen advokátům, ale i pacientům, tudíž odčerpá milionky z finančních zdrojů nemocnic. Nemocnice sice jsou pojištěny proti lékařským pochybením. Nicméně pojišťovny nebudou chtít hradit vyložený šlendrián a neumětelství klientelistického taky doktora, jako se tomu dělo zatím. A zdravotní pojišťovny jsou také jenom pojišťovny. I ony mají své revizní lékaře, které si mohou vykrmovat jako posvátné krávy, nebo je stimulovat, aby šetřili vynaložené finanční zdroje nejen seškrtáním pár úkonů, ale rovnou celého špatně a pro pacienta nevýhodného léčebného procesu.

Doufám, že jsem trochu uklidnila pacienty, kteří se bojí, že v příštím roce nenajdou „svého“ lékaře. Špičkovým lékařským zařízením přeji mnoho zahraničních platících klientů. Těm našim českým lékařským zařízením přeji více spolehlivých lékařů české úrovně a méně křiklounů asi německé úrovně, nebo odkud ten styl odkoukali.