Pane Škárko, děkujeme za připomenutí

Dnes se pan Škárka na serveru Parlamentnilisty.cz připomenul. To je fajn, člověk si rád vzpomene, jak tvrdil a odvolával, co tvrdil, aby v zápatí odvolal, co odvolal, a potvrdil, co prve tvrdil. A to tak dlouho, dokud si ho stranou nevzal hodný strýček Huml.

Dnes tedy pan Škárka připomenul nejen své chaotické chování, ale pokusil se dokázat, že chaoticky vypadá i celková práce Věcí veřejných v koalici.

Zvlášť prý se pobavil větou pana Johna v dnešních OVM o tom, že Věci veřejné jsou v rámci koalice konstruktivní stranou. Pan Škárka tvrdí, že právě Věci veřejné jsou tím prvkem koalice, který neustále vydírá vládu neustálými změnami v postojích, podráží koaliční partnery, porušuje dohody nejen u důchodové reformy, ale i v jiných koaličních záměrech.

Pane Škárko, díky za připomenutí, nás, lidi z ulice také některé koaliční záměry vytáčejí, a když už jste vzpomněl, tak ta důchodová reforma, ta nám i odjišťuje granát v ruce zapřažené nad hlavou dozadu, zatímco tělo se mírně zaklání, jedna noha je předkročena,druhá ruka vystrčená vpřed se chystá máchnout a uvést celé tělo do pohybu tak, aby … ni nic, kdyby někde chyběly granty, ještě je přijdou hledat ke mně domů.

Pan Škárka lká, že pan John ho zklamal i jako člověk. Mám pro něj útěchu kolosálních rozměrů: máte to, hoši, oboustranné.

Vysloveně mne zaujal postřeh pana Škárky o tom, že se pan John v OVM zbláznil v přímém přenosu, což doložil Johnovým psychologickým rozborem duše pana Bárty, zakončeným lakonickým zjištěním, že pan Bárta je někdo, kdo chce být centrálním mozkem lidstva. Souhlasím. To místo už je obsazeno panem Paroubkem, nejlepším, řečníkem planety Země. Na tom poli už si pan Bárta neškrtne.

Můj psychologický rozbor zase praví, že „bonmoty“ a psaným slohem se pan Škárka příliš podobá panu bonmotům a psanému slohu pana Paroubka. Trochu mě to překvapilo, ale vzhledem k tomu, že oba už jsou jaksi mimo hlavní politické dění, nikomu to asi nebude vadit. Nakonec si mohou spolu zajít na pivo a probrat to, hlavně tu Škárkovu stěžejní myšlenku o americkém broukovi, toho kdysi pan Paroubek také vzpomněl.

V závěru svého článku pan Škárka, kdo ví proč, ještě jednou nakopl pana Bártu. Prý v Parlamentních listech četl celý článek o tom, jak si Vít Bárta odnesl domů sáček s psími exkrementy. Ten článek jsem nezachytila, ale nevadí. Pan Škárka nás ubezpečuje, že mu jako humorné připadá, že by Vít Bárta psí exkrementy vůbec sbíral. Jistě – mně také připadá humorné, že by pan Bárta vůbec tyhle Škárkovy perly četl a Škárkovy myšlenky následně doma probíral s paní Klasnovou.

Nicméně já děkuji panu Škárkovi za povedený příměr o tom, jak pan John je loutkou, jejíž provázky ovládá pan Bárta. Zdá se mu, že se Radek John rozhodl počkat na to, až mu Vít Bárta sroluje provázky, uloží ho do krabice a odloží na smetiště. Hmmm, a já si myslela, že pan Škárka už má provázky srolované a do krabice ho uložil pan Huml.