Pan Schwarzenberg řekl, a to možná ani nechtěl, že firma ČEZ za vedení pana Romana sponzorovala všechny významné politické strany, jen TOP ne. K tomu nic zásadního nepřednesli představitelé stran, jichž by se tohle tvrzení mělo týkat. Z toho by mohlo vyplývat, že pana Schwarzenberg má pro své tvrzení oporu v trumfech, na něž si netroufají ti, co jim jeho prohlášení vadí, anebo také, že je to pravda, se kterou nemíní nikdo rozhodující z politicky významných stran polemizovat.
Nakonec s tímto tvrzením nejspíše nemíní polemizovat ani samotní voliči, jinak pro vládnoucí garnituru bezvýznamní občané. Významní občané se zřejmě již dříve zařídili tak, aby si každý trošku zobnul prostřednictvím svých vazeb na obdarovávané politické strany.
Odvrátíme-i pozornost od firmy ČEZ a dotkneme-li se dění kolem razantního snižování jízdného na trati Praha-Ostrava, které ze dne na den dokázala zakalkulovat firma ČD evidentně jako odpověď firmě Student Agency, musí nás napadnout, že evidentně i tato firma dokázala obdarovávat vládnoucí politické strany, čímž si jednak dokázala uhájit své pole působnosti vůči kolem kroužící konkurenci, a také si tím zvedala náklady provozu firmy, tedy i cenu jízdného mezi Prahou a Ostravou.
Zřejmě jakožto vedlejší, leč velmi významný produkt svého sepjetí s vládnoucí garniturou získávala firma ČD nemalé dotace na provoz tratí tam, kde si firma Student Agency troufá převážet klienty bez dotací a ještě na těchto tratích s cenou jízdného porazit zaběhaný provoz firmy ČD.
Neuniklo pozornosti, že firma ČEZ mohla rozehrát hru o tučné dotace díky solárnímu boomu, ze kterého nakonec zbylo to, co veřejnost a konkurence dovolila. I tak zřejmě nikdo z klientů ČEZ nepochybuje, že tanečky, tedy především reklamu a dotace, kolem solární i zelené energie nakonec zaplatí koncový uživatel.
Stejně tak lidé pochopili, že jízdné platí nakonec oni. Co ukázal vstup konkurence na dráhy v podobě firmy Student Agency? V podání spolupráce ČD s vládními stranami jízdné bylo nastaveno pro konečné zákazníky daleko dražší a pro klienty nevýhodnější nežli bez takové úzké dotační spolupráce, jíž se firma Student Agency neochraňuje. Buď to jde proti logice, nebo logika praví, že dotace vlády je vlastně pro firmu ztrátový obchod.
Není na čase probudit se a zhodnotit situaci tak, že propojení businessu s politikou v tom provedení, jak se provozuje v ČR, je pro klienty, voliče a občany tvrdě nevýhodné? Tato nevýhoda je pak o to bolestivější, jsou-li klienti, občané, voliči v pozici nikoli jiných podnikatelů, jímž je dáno a přáno zchladit si žáhu a pro své odškodnění naloupat perníčku z jiných státních dotací.
Nemyslím si, že pan Schwarzenberg nebo vůbec kdokoliv ze současné české vlády by chtěl vyzývat občany k úvahám, jak vláda vládne, zda k jejich prospěchu, nebo ku prospěchu svých politicko-ekonomických klik. Myslím si naopak to, že právě proto, že občané nemají možnost volat své politické zastupitele k zodpovědnosti, je oněm zastupitelům umožněno manipulovat masami lidí a takto devastovat jejich národní cítění, rodinné úspory a malá bohatství, sebevědomí, mnohdy i morálku a lidské cítění.
Shrnu-li to, na co poukazují mnou zmíněné jevy, totiž podezření z netransparentních vazeb mezi vládou a významným podnikatelským sektorem, neochota i jen diskutovat s voliči o jejich postavení v nastavené mašinérii, záhadné toky financí do pokladen parlamentních politických stran a dotační politika státu, kdy z peněženek daňových poplatníků tečou peníze k firmě, která jim navíc ještě zdraží své produkty, státem podporované bránění konkurence utkat se na trhu produktů a služeb se „zaběhanými“ firmami, pak mohu uzavřít jednoduše, ale naprosto viditelně:
Vlády, které prošly ministerstvy a parlamentem v ČR za posledních 22 let, této zemi škodily natolik, že ČR se nejen nepodařilo včlenit se mezi země, kde justice a podnikání byly řízeny ku prospěchu občanů, ale doslova propadnout se mezi země, kde mafiánská politicko-ekonomická propojení likvidují jednak demokratický, právní, morální i občanský systém dané země, jednak posílají zemi mezi nedůvěryhodné, zkorumpované a rok od roku chudnoucí státy, kde volání po morálce vyvolává pohledy posměšné, nebo při nejmenším litující.
Jednou z možností obrany proti netransparentním a škodlivým politicko-ekonomickým vazbám je požadavek větší transparentnosti, nedovolení, aby úředníci mohli tajit své příjmy a přesouvat majetek po rodinných příslušnících ve jménu optimalizace mlžení o nabytí svého majetku.
Snad ještě důležitější je, aby i transakce firem, které se státní sférou obchodují, byly průhledné co do toku materiálu, služeb i financí, to znamená, že dodatky státních firem o utajení, které podepisují se soukromými firmami, by neměly být přípustné, či spíše měly by být trestné, neboť požadované transparentnosti účelově brání, mimo jiné prokazatelně zvyšují cenu zakázky, čímž naprosto stírají efekt výběrových řízení. Toto moje tvrzení na příklad dokládá šetření, respektive právní analýza průběhu tolik diskutované výstavby tunelu Blanka.
To, co je vůbec nejdůležitější, a bohužel neprobíhá, to je určení a potrestání viníků, pod jejichž taktovkou se tvořily zákony, umožňující beztrestné politicko-ekonomické propojení státní správy se silnými firmami včetně zpětných vazeb, kterými tyto firmy řídily a řídí chod státu pro svůj prospěch.
Pan Schwarzenber se probudil a poukázal na jeden případ, který je neomluvitelný, nezamaskovatelný a nejvíce do očí bijící i při pohledu ze všech koutů republiky. Kdy se probudíme i my a začneme poukazovat na další, které třeba z opačného konce republiky nejsou tak jasně vidět? Nebraňme se a bude hůře. Braňme se a dejme si naději.
Aby bylo jasno, nemyslím si, že pan Schwarzenberg míní sešikovat morálně hodnotnější část národa v boji proti nemorálnosti a rozkrádání peněz daňových poplatníků prostřednictvím tunelů vedoucích státními zakázkami k soukromým firmám, obvykle s utajenými majiteli.
Myslím si, že tentokrát soupeř, respektive někdo, kdo reprezentuje státní moloch, udělal chybu a že jich udělá více, respektive bude vysloveno více slov o domnělé korupci ve státní správě. Byla by opravdu škoda nechat taková slova bez povšimnutí spláchnout časem. Ostatně je i škoda je pouze zaznamenat a dále jejich význam nedomýšlet.
Zatím na tato vzácná slova politika navázal překvapivě pan Gazdík v nedělním diskuzním pořadu televize Prima s tím, že diskutuje k financování politických stran. Jestliže si pan Gazdík myslí, že pan Schwarzenberg otevřel debatu o financování politických stran, pak občan by si měl uvědomit, že zde začíná debata o manipulaci cen a celého trhu produktů a služeb, díky níž trpíme všichni.
Jestli se tak děje podle slov pana Gazdíka, která pronesl v nedělním diskuzním pořadu televize Prima, ve jménu vládnoucích politických stran, pak on sám nahodil další téma hodné pozornosti občanů. To je právě netransparentní financování politických stran, díky němuž se pak ujímají vedení státu a zajišťují si přístup ke státním finančním zdrojům, z nichž navádějí tunely opět do svého účetnictví, ale zřejmě nejen tam. Bylo by škoda i tato slova pominut bez dalších analýz a závěrů.
Je tak pohodlné všechny tyto vzácné poznámky zaspat! Ale je to docela nepraktické. Když už s tím začal i pan Schwarzenberg … Ve jménu čeho nebo koho se takto křiví trh, ceny, služby a nakonec i průtok financí státní kasou? Ve jménu financování politických stran a obohacování se jednotlivců, kteří rozhodují o tom, která politická strana smí obohatit svoji stranickou pokladnu?
Volání po zprůhlednění financování vládnoucích politických stran, to by bylo volání po reformě, které by mělo být slyšet. Jen zatím, zatím stále ještě sladce spinkáme a ne a ne se probudit do odporné a nepřátelské reality, svírající nás ze všech stran.
