Oba jsou zděšení z téhož, tedy ne z téže věci, ale z téhož občana a jeho počítačových dovedností.
Ukrást a použít adresář z mailové schránky, to ví už každý školák, to je to nejsnazší, a díky tomu poštovní servery zachytávají asi 93 % spamů, aby propustily ani ne 10 % běžných mailů, z nichž i tak se pár ukáže jako spamy. Pan Bátora díky své zkušenosti s hacknutou mailovou schránkou už to asi ví také.
Zatímco občan je zděšen z dovedností pana Bátory, pan Bátora je zděšen z toho, že i když se téma nebezpečí a hazardu nechránit si osobní data, i když se psalo i o tom, jak hloupé je zveřejňovat o sobě cokoliv na veřejných sítí, na facebooku jmenovitě, i když se medializovaly i případy hacknutí mailových schránek, přesto on na bezpečí svých dat nedbal, riskoval a hazardoval podle chuti, ale zato byl nainstalován do vysoké politické funkce na ministerstvu školství, i když to zrovna nehraje takovou roli.
Jednoduše vypíchnut problém je tento: člověk, který je počítačový poloanalfabet a neumí chránit ani svoje data, je instalován do funkce, kde může propustit daleko důležitější data o občanech i státu.
Kdejaký jouda si umí zřídit mailových schránek více – jednu profesionální, jednu pro zábavu, jednu tajnou, jednu obchodní, …. Pan Bátora do jedné schránky navedl podle médií kontakty na své kamarády z řad extremistů ale i třeba kontakt na prezidentova syna. Asi by panu Bátorovi bodl nějaký rekvalifikační kurz na používání PC pro pracovní účely, nebo pár měsíců v evidenci ÚP s proháněním po příslušných rekvalifikačních a motivačních kurzech.
Mimochodem, neumím si představit podnikatele a majitele firmy, který by zaměstnal v kanceláři s PC někoho s počítačovými dovednostmi pana Bátory. Ještě štěstí, tedy pro něj, že má i jiné vzácné schopnosti, kterými přesvědčil pana Dobeše, zpočátku naladěného silně proti, aby nad ním rozprostřel svá ochranná křídla, vzal ho na ministerstvo za peníze daňových poplatníků, kteří do toho nemají co mluvit, a od té doby ho ochraňuje a hájí a ochraňuje a hájí … a na školení počítačových dovedností ho nepošle a nepošle.
Zatímco občan je zděšen ze schopností pana Bátory ochránit data svoje, případně i jeho, pan Bátora jse zděšen z hackerových dovedností. Kdo je na tom hůře? Pan Bátora, nebo občan? Zatím pan Bátora a pár občanů, kteří na něj byli navázáni, na příklad prezidentův syn. Nevypadá totiž zrovna neškodně kombinace faktů, že prezidentův syn vlastní mezinárodní školu vysokých kvalit a možností a zároveň jeho přítel pan Bátora hospodaří na ministerstvu školství na pozici, na jaké se podařilo ho usadit.
Ale to je jen začátek. Třeba se panu Bátorovi ve spolupráci s trojany, červy a hackery ještě něco podaří. Třeba se ale jen podaří ze všech dalších úniků dat na MŠ obvinit pana Bátoru. A to se také někdy může hodit.
Člověk zkrátka a dobře někdy neví, čí je, respektive čí je agent, případně kdo je čí agent. Pan Bátora vypadá upřímně a nefalšovaně, že jednak neví, čí je sám, čí je agent on sám, ani kdo je čí agent. Jestli tohle všechno ví, jen se tváří, že neví, pak víme, co je jeho významnou a vše převažující dovedností. Na příklad já, když se tvářím, že nevím, tak opravdu nevím, a žádný ministr by se za mne nepostavil a neomlouval moje profesní kiksy, ty osobní už vůbec ne.
