Šéf ČSSD opět naladil na starou známou notečku o předčasných volbách. Co na tom, že velké politické strany jsou zadluženy a na volby v podstatě nemají peníze. Odboráři prošli Prahou, a tak pan Sobotka znovu prosí, smutně kouká, o předčasných volbách zpívá.
Podle chování Bohuslava Sobotky to vypadá, že jediným programem ČSSD jsou předčasné volby. A jako výstřel z Aurory má sloužit procházka odborářů pražskými ulicemi. Jenže i ti odboráři už se procházkami kolem pražských památek a výkopů poněkud zprofanovali, a tak i tyhle pomyslné výstřely z Aurory jsou jako bouchání zpod babiččiny sukně po hrachu – pravidelné a neškodné, zasmrdí a s jistotou se brzy rozplyne a upadne v zapomnění.
Smutné oči pana Sobotky napovídají nejen o jeho nedostatečné orientaci v úskocích obávaného Bárty a jeho neméně obávané dívčí družiny, ale také o jeho nepochopení poměrně zřejmého a okatého faktu, že vřískot vuvuzel je proti rozjetým právnicky zabezpečeným kauzám stejnou brzdou jako mávání kolibřích křídel proti tornádu.
K boji s korupcí je důležité vzdělání a finance, přičemž se hodí vzdělání nejen humanitních směrů, ale i technické, samozřejmě ekonomické, hodí se politologie, práva, historie, informatika, statistika, znalost kyberprostoru i hackerské dovednosti, znalost komunikačních technologií, leccos, opravdu orientace v mnohých oborech jsou důležité, ale dovednost v kvičení na vuvuzelu se nehodí k ničemu, podobně jako Sobotkovy smutné oči a unylé proslovy.
Pan Sobotka jako bezchybně naprogramovaný robot opakovaně přichází s neměnným výrazem, jako by se zaseknutou hlavou pod stejným úhlem náklonu a stále stejně monotónně se opakuje. Copak se nenajde nikdo, kdo by přeprogramoval chip, který řídí jeho řeč? Nenajde se nic, co by jeho samotného zaujalo natolik, aby promluvil přesvědčivě, z vlastního zájmu a zaujetí?
Smutek v očích pana Sobotky napovídá, že už ani on sám nevěří v předčasné volby a že se opakuje podle zadání, snad zaseknut v nekonečném cyklu. Je stejně špatným hercem, jako byl vždy špatným politikem. Pro ČSSD je stále špatným předsedou, smutným panákem do nepohody, nevkusným maskotem pro štěstí.
Co by podle pana Sobotky mohly předčasné volby přinést ČSSD, když si za období klidu tato strana nedokázala postavit schopné vedení, zapracovat na svém image a postavit tým odborníků, schopných orientovat se v běžících či stále ještě spících kauzách, které by si občané přáli vyřešit?
Zatím vedení ČSSD nenavrhlo jedinou kauzu k šetření, nedoložilo dokumentaci jediného tunelu, kudy utíkaly peníze ze státní pokladny, kde nyní tak naléhavě chybí, nesestavilo tým, který by šlapal na paty komukoliv z činných politiků, kteří mají proč odklánět svůj majetek na příbuzné nebo na dobře ukrytá konta v daňových rájích. Nepostavilo se na účinnou obranu proti církevním restitucím, i to zůstalo na občanech a jejich občanských aktivitách.
Na čem tedy chce pan Sobotka stavět své naděje? Na průzkumech veřejného mínění, které stejně bývají zkreslovány, tu účelně, tu nechtěně? Toho veřejného mínění, které je prodejné jako nejlevnější děvka z E55? Toho veřejného mínění, které nedisponuje pamětí, v důsledku čehož nad párkem či gulášem odpouští, a pak hořce lituje a ochotně skočí na další sliby, které nebudou splněny?
Smutné oči Bohuslava Sobotky budou nejspíše ještě smutnější. Už i proto na příklad, že vládnoucí garnitura se své vlády nevzdá, to se radši všichni zase nějak šábnou, jen aby nešli od válu, zakázek, přístupu k fondům a konexím.
To raději pan Kalousek spolkne všechny Bártovy návnady v naději, že se bude tetelit blahem v pozici ministra financí stále chudšího státu. To raději pan Schwarzenberg překousne pachuť z jednání se všemi véčkaři, jen aby mohl budovat svoje mezinárodní pozice. To raději pan Nečas omdlí ve stoje, jen aby nemusel přiznat, že nevládne ani své straně, ani ve vládě, a pouze vláčen událostmi oddaluje svůj odchod do co nejvzdálenější budoucnosti.
Smutné oči Bohuslava Sobotky posmutní ještě více, až jejich majiteli dojde, že kdysi prošustroval možnost spojit vliv ČSSD s VV, dokázal vzbudit nedůvěru komunistů ve svoji osobu i program, respektive chování ČSSD, nikdy se nemohl spolehnout na součinnost či spolupráci s odvařenými, profláknutými a neschopnými odboráři a nikdy nenajde kousek shody s politiky ostatních stran, o důvěře nemluvě.
Bohuslavu Sobotkovi se podařilo dotáhnout to, co se panu Paroubkovi nepovedlo, ač se také mnohdy opravdu velmi silně vynasnažil, dovést ČSSD do izolace, k totálnímu propadu v akčnosti a k vrcholu beznaděje. Přání, aby bylo líp, nestačí, když nevíme, jak to zařídit, nota bene když se nedaří definovat, co se dělá špatně, a nejsou k mání rady, jak by se to špatné dalo napravit. Smutné oči platily a vždy budou platit jen na slabochy. U asertivních lidí budí nedůvěru, podvodníka vybudí k podvodnému činu.
Proto, aby ČSSD nevypadala jako politická strana pro slabochy, případně aby neposloužila jako uctivý služebník jiné politické straně, musela by nejprve vymést svého Bohuslava Sobotku s jeho smutnýma očima a nic neříkajícími proslovy, jakoby pronášenými dálkově řízeným robotem s chipem, naprogramovaným dobovými proslovy z dob V.I.Lenina. A co se týká kochání se možným volebním vítězstvím, k tomu by se velmi dobře, upřímně a nad míru povolaně mohl vyslovit pan Paroubek.
Foto v perexu: Zdroj Novinky.cz, autor Petr Horník
