Zřejmě myšlenka nahradit výkon trestu za mřížemi výkonem veřejně prospěšných prací není dost dobrá. Proč? Protože ministr práce a sociálních věcí rezervuje výkon veřejně prospěšných prací nezaměstnaným, zatímco ministr spravedlnosti nemá čím poctít drobné delikventy namísto pobytu za mřížemi.
Proč ministr spravedlnosti pomýšlí na fígl, jak propustit drobné zlodějíčky, aby se uvolnila místa za mřížemi pro výraznější kriminální agenty? Copak nelze zaměstnat tyhle lidi veřejně prospěšnými pracemi namísto toho, co by byli umístěni na náklady společnosti v čistých cimérkách s teplou vodou a vřelou péčí? Byl by to snad zásah do jejich ega, či nabourání jejich osobní integrity? Bylo by to pošlapání úcty k osobě ve výkonu trestu?
To raději takovou osobu propustíme na dobré slovo pro nic a za nic? Nemusí společnosti dát nic za to, že vyjde na svobodu o pár měsíců či let dříve?
Kdyby nebyla potřeba vykonávat veřejně prospěšné práce, pak by si člověk řekl, že se nedá nic dělat. Ať si jdou svobodně vyhlížet nová pole svojí působnosti. Ale prý je asi 50 000 požadavků na čtyřhodinový výkon veřejně prospěšné práce denně. Takhle alespoň to tvrdí ministr práce a sociálních věcí.
Jakožto ministr práce musí vědět, kde se práce pro veřejné blaho a obecní prospěch nabízí, a tak nemůže být problémem tam poslat pracovat ty, kteří nejsou společensky tak nebezpeční, že by museli po celou dobu výkonu zaslouženě uloženého trestu sedět za mřížemi s rukama složenýma v klíně.
Přimlouvám se za to, aby byli propuštěni na svobodu dříve a zbytek svého trestu si mohli odbýt výkonem veřejně prospěšných prací, jejichž seznam jsem okopírovala z několika zdrojů na internetu.
Pan ministr Drábek tvrdí, že veřejně prospěšné práce naučí lidi třeba po dvou měsících v nezaměstnanosti najít znovu pracovní rytmus. Proto by rád viděl přednostně tuto práci vykonávat právě nezaměstnané. Jenže pro drobné kriminálníčky by veřejně prospěšné práce mohly pomoci najít nejen pracovní návyky, ale i vztah k věcem veřejným, ba i lidem, kterým ublížili svými delikty, za které dostali trest. Ten trest, který jim je náhle odpuštěn či zkrácen.
Je to opravdu s podivem, že v ČR stavíme do fronty na veřejně prospěšné práce nezaměstnané před trestané, či spíše trestané v nejhorším necháme sedět doma v domácím vězení, zatímco nezaměstnané třikrát týdně pošleme hlásit se na Czech point. Takhle se nehlásí ani pachatelé kriminálních činů, ani násilníci v léčení.
Trestaní ale přeci udělali společnosti škodu, kromě toho žijí ve výkonu trestu na účet společnosti. Na druhé straně nezaměstnaní ve většině případů pro společnost odvedli daně v době, kdy byli zaměstnaní, kromě toho až na výjimky neškodili kriminálními delikty.
Pod taktovkou ministra práce a sociálních věcí se vkrádá do společnosti pohrdání a kriminalizaci stavu nezaměstnanosti. Být nezaměstnaným je pro postiženého osobním postihem. Nezaměstnaností trpí jednak samotný postižený, jednak jeho blízcí, rodina. Neuvádím přátele, protože ty nezaměstnaný mnohdy ztratí. Spíše nezaměstnaný padá do společenské izolace. Z té ho ale výkon veřejně prospěšných prací zaručeně nevytáhne.
Jako pomoc nezaměstnaným a řešení nezaměstnanosti bych si určitě nepředstavovala suplikování výkonu trestu na svobodě. Veřejně prospěšné práce by snad mohly být nástrojem pro ministra spravedlnosti k tomu, aby výkon trestu za mřížemi pro některé delikventy zaměnil za veřejně prospěšné práce.
Nechť si z výkonu veřejně prospěšných prací udělá statut alternativních trestů ministr spravedlnosti, zatímco ministr práce a sociálních věcí nechť si láme hlavu nad tím, jak vytvořit nová pracovní místa, jak neztrácet stávající pracovní místa, jak stimulovat zaměstnavatele k tomu, aby zaměstnávali takzvané ohrožené kategorie zaměstnanců nad padesát let a jak neztrpčovat život lidem, kteří před deseti lety by již odcházeli do důchodu, kdežto nyní, kdy společnost trpí zdecimovaným trhem práce, mají bojovat s dalšími a dalšími daleko mladšími zájemci o stále méně pracovních pozic.
Opravdu bych od ministra práce a sociálních věcí neočekávala, že ministru spravedlnosti elegantně vyfoukne fleky pro alternativní výkon trestů. Ale, ruku na srdce, kdo si umí představit některé odsouzené za drobné delikty, jak zodpovědně zvládá některou z těchto vytipovaných veřejně prospěšných prací, respektive služeb:
Příklady veřejné služby
Pomoc při odstraňování škod po povodních
Pořadatelská činnosti při sportovních akcích
Pomoc s pořádáním kulturních akcí pro děti
Práce v knihovně
Pomoc při pořádání charitativních sbírek
Pečovatelská služba – dovoz obědů pro seniory
Pomocné práce na recepci v azylovém domě
Úklid v domech s pečovatelskou službou
Pomocné síly v kuchyni
Pomoc seniorům v domácnosti
Výpomoc s romskou komunitou
Pomoc při údržbě a úklidu hřbitova
Výpomoc ve psím útulku
Hlídání přechodů pro chodce před školami
Úklid prostoru fary a kostela
Pomocné obslužné práce při péči o žáky
Seznam veřejně prospěšných služeb jsem převzala ze zdroje: http://finance.idnes.cz/pokud-odmitnete-praci-od-statu-budete-muset-vyzit-s-dvema-tisicovkami-1ey-/viteze.aspx?c=A120123_123911_podnikani_bab
Ministr spravedlnosti by si ale snad poradil a poslal na ty správné veřejně prospěšné práce ty správné odsouzené. Na námitku, že nezaměstnaní mají společnosti co splácet, bych namítla, že i odsouzení mají společnosti co splácet, mimo jiné i náklady za soudní řízení, advokáta ex offo a škodu majetkovou, kterou třeba za zbytek života neuhradí.
Asi to bude špatnou volbou ministra práce a sociálních věcí, neboť vytváření neplaceným pracovních pozic působí proti vytváření placených pracovních pozic. Mohu-li si zajistit na práci někoho, kdo ji udělá zadarmo, okamžitě propustím ty, kterým platím, a vezmu si ty, co pracují zadarmo. Jaký je to tedy ministr práce, který vytváření nových a udržení stávajících pracovních pozic záměrně dusí?
A jaký je to ministr sociálních věcí, který sociálně slabé postaví do řady na práci ve veřejně prospěšných službách pro společnost jakožto poděkování za to, že v této společnosti mohou po desetiletém, dvacetileté, ale i třicetiletém zaměstnání mohou žít za darovaných 3 tisíce korun měsíčně, před odsouzené za trestné činy, jimiž tito lidé společnosti nikoli odváděli daně z výdělku, ale naopak – škodili a způsobili škodu?
Když si člověk všímá vystupování, účasti v dialozích, v rozhovorech, nebo jen proslovů ministra Drábka, pak se ještě musí zeptat na jedno: „Co je tohle za ministra ve středoevropském státě, ať už čehokoliv?“
Foto perex: zdroj Tyden.cz
