O co jde nejen v Řecku

V Řecku se mezi sebou přetlačují dva tábory. Jeden, který těží z přebujelého molochu státu, a druhý, který podporuje moloch, potažmo tábor těch, co z přebujelosti molochu profitují. Jenom v Řecku?

Kde je tomu jinak? Otázka je provokativní a varující zároveň. Tak je to totiž vždy, že proti sobě stojí ti, co profitují ze stavu věci, organizace, uspořádání, nastavených pravidel hry, státního zřízení, a ti, co jejich profit podporují právě prostřednictvím státního aparátu, řízeni pravidly hry, řekněme soudy a všemi orgány státní moci.

Jak dlouho to může fungovat? Tak dlouho, dokud ta méně početná skupina příživníků bude podporována tou větší skupinou snaživců. Samozřejmě, že plná koryta se líbí všem, a tak mezi příživníky připlouvají další a další zájemci, až se nakonec sami začnou u koryt přetlačovat, bít a požírat.

Tehdy nalomí svoji vlastní větev, nebo jinak řečeno podkopají si stavidlo u svého rybníku. Mezitím sice početně oslabí skupina snaživců, dokonce mnozí z této skupiny už budou sotva dýchat, zato ale budou pořádně pěnit, dokonce někteří z nich budou číhat na vhodné příležitosti, jinak řečeno signály z řad příživníků, že už se řežou mezi sebou, kradou si navzájem z koryt a nalomili si větev, na které zatím bezpečně seděli.

V Řecku se situace vyostřila natolik, že panuje obava z toho, že pokud trojice mezinárodních věřitelských institucí Řecku neuvolní novou část záchranného úvěru, politickému střetu uvnitř země už nebude možno zabránit. Výsledkem bude nejen řežba v Řecku, ale lavina střetů politických táborů příživníků a snaživců, která postupně přemete i další země, o podobnosti jejichž ekonomik té řecké se mluví již delší dobu.

Jak lze za takové vize nahlížet na eurozónu? Je to jedna potápějící se loď, na níž jedna z kajut se nazývá Řecko? Nebo Řecko už letí přes palubu a eurozóna se bude odvážně a tvrdohlavě plavit dále pod stejným vedením ve stejně divokých vodách a za stejně nevlídného počasí?

Co Řecko? Kdyby mělo opravdu letět přes palubu, mohlo by přestat svalovat své potíže na věřitele a jejich drastické podmínky, nebo by už nemělo cestu zpátky ze smrtících smyček v podobě nevýhodných smluv? Kde leží zodpovědnost politických vůdců Řecka? A co zapříčinilo stav, do kterého se Řecko dostalo? Hloupost a naivita nebo úplatnost a neuvážená rozhazovačnost těch, co Řecko spravovali jakožto svrchovanou zemi?

Řecko samozřejmě není celý svět, ani celá eurozóna. Je to etalon, který ukazuje, co se stane, když se státní politika bude provozovat na řecký způsob. Zřejmě státníci ostatních zemí eurozóny se zájmem sledují, jak si eurozóna poradí s řeckým průšvihem, nebo při troše více kreativity a nápaditosti, jak si Řecko poradí se závazky vůči eurozóně.

Jen ti státníci, co svoji roli berou vážně a jako poslání a jsou schopni dohlédnout i trošku za roh, se začínají sužovat myšlenkou, kdy dojde řada i na jejich stát, kdy i jejich stát onemocní eurozónovým morem, který, zdá se, není ani tak nakažlivý přenosem vzdušnými víry z Řecka, jako nakažlivý přenosem vírů a otřesů politiky samotné eurozóny.

Ptát se, o co skutečně jde v Řecku, je aktuální v Řecku. Politici v ostatních státech eurozóny mají nejvyšší čas ptát se, o co jde v jejich svrchovaném státě. Občané, řízení státem v rukou svých politiků, se sice také mohou ptát, ale to je pro ně asi tak vše, co jim je dovoleno. Záleží na těch, které si do vysoké politiky svého státu zvolili. Záleží na tom, jak si na otázku odpoví, kde najdou morální hodnoty, čest a sílu hájit svůj stát a zájmy svých občanů.

Jen bohužel zatím asi i v ostatních státech eurozóny se společnost dělí na ty, co se vezou i se svými plnými koryty na přebujelém molochu, a ty, co snaživě nosí a trpělivě snášejí. Tak pro takovou společnost je zřejmě zatím stále na obzoru takzvaná řecká cesta.