Jako reakce na můj článek http://janasimonova.blog.idnes.cz/c/253743/Norsko-ma-sveho-Breivika-my-mame-Zdenu-Masinovou.html na můj mail přišla tato reakce:
„V zivote jsem zenu neuhodil,ale tobe bych drzku nabil.Az ti nekdo plivne do ksichtu,budu to ja.Nechapu,jak muze takova zruda jako ty,vubec zit.Radka jsem znal osobne temer tricet let a pravdivejsiho cloveka jsem nepoznal a Josef je taky mimoradny charakter.To ty s chorym mozkem nemuzes nikdy pochopit.
Miroslav Smejkal“
Mail psal člověk, který bratry Mašínovy považuje za hrdiny a názor jejich sestry, prezentovaný jejími slovy dle serveru Parlamentnilisty.cz ve zkratce slovy, že komunisty-teroristy je třeba zabíjet.
Krom ohromné dávky hulvátství jsem postřehla, že se ozval velmi dobrý přítel bratří Mašínů. Prosím, velmi dobrý přítel své přátele má hájit, ale nejlépe argumenty. Paní Mašínová namísto nevhodných prohlášení prostřednictvím serveru Parlamentnilisty.cz může vést solidní rozhovory s argumentací na úrovni a může stále zakládat nadace s programem zveřejňovat špatnosti komunistů, pátrat po těch, co mají na triku skutečné zločiny a sledovat cíl dotáhnout zrušení KSČM.
Můj názor je ten, že komunistická strana stále není zakázána, tedy zřejmě terorismus nepáchá, ani její členové nejsou teroristi a terorismus nepodporují. Naopak mně připadá podpora terorismu tvrzením, že příslušníky nějaké skupinu jistého politického myšlení je třeba zabíjet jen a jen z titulu příslušnosti k té politické straně.
Škodlivost této myšlenky doložil norský smutný hrdina Breivika svým odsouzeníhodným činem. Podle mne je odsouzeníhodná i myšlenka, propagující zabíjení příslušníků k nějaké politické straně, která nota bene má svoje místo ve společnosti.
O tom, že nejsem nelidská zrůda a že umím pomoci člověku, třeba i takovému, který se ocitl na okraji společnosti, svědčí příběh, který připomínám už po třetí, a to příběh „mojí“ bezdomovkyně.
Pan Smejkal a kolega blogger Václav Král dělají PR rodině Mašínů, sám pan Smejkal o tom na moji adresu napsal:
"Krasne ti odpovedel pan Kral a dolozil casti rozhovoru s Radkem,ktery jsem delal ja.Ten hlas,co se ho pta je muj“
O úrovni pana Smejkala hovoří jeho písemný projev, tohle není třeba komentovat. On i já máme právo na svůj názor, já bych ho proto nijak neurážela a už vůbec ne mu vyhrožovala fyzickým útokem. Nijak mne ale nepřekvapuje, že někdo, kdo propaguje vraždy Mašínů jakožto hrdinské činy, odpůrcům jejich názoru slibuje „nabít držku a naplivat do ksichtu“.
Jen je pro mne těžké uvěřit, že lidé takových schopností a dovedností mají opravdu tak mimořádný charakter a že lidé mého smýšlení mají chorý mozek. V Norsku zjistili, že psychicky nemocný je spíše zabiják, který zabíjí chladnokrevně bezbranné lidi jen kvůli jejich příslušnosti k politické straně. Na tom stavím i já svoji myšlenku, že propagace vražd příslušníků politické strany en bloc, která nota bene působí po celém světě, tedy nikde asi neshledali na této politické straně nic lidstvu škodlivého.
Jestliže ale právo nedostihlo ty, co spáchali zločiny na lidech, ať již se oháněli příslušností k politické straně, sváděli to na hlasy shůry, či vzali zabíjení jako své poslání, je ve společnosti něco špatně a je to dluh, který se má splatit. Ne zabíjením – ale vyšetřením a vynesením verdiktu o tom, co je zločin.
Bratři Mašínové podle mne silně oslabili váhu prohlášení, že bojovali proti komunismu tím, že veřejně vyslovili (nebo jen jeden z nich) pohrdání Palachovým činem, který ač podle mnoha lidí byl zbytečnou ztrátou mladého života, je chován u většiny lidí v úctě a stal se symbolem boje proti komunismu.
Na takový symbol přece nemůže plivnout někdo, kdo sám sebe pasuje na bojovníka proti komunismu. Možná ale právě takový antagonismus je produktem mozku, chorého nenávistí ke společnosti, v níž žije.
Neobhajuji komunisty ani existenci komunistické strany v jakémkoliv podání po celém světě. Obhajuji právo člověka na život a jako nepřípustné kritizuji za zločiny někoho trestat jiného s primitivním a společensky nebezpečným odůvodněním, že přeci oba jsou členy jedné a téže politické strany.
