Neúcta ke starším, k pacientům, k voličům, …

Dala jsem si práci a čas poslechnout si památeční video Mádla a Issové o přemlouvání dědy a báby celé. Na mne působilo nevkusně z mnoha důvodů.

Oba protagonistů vystupují spíše než herci, jako fracci, kteří nevidí dále než na špičku svého nosu, každý svého – protože oni se ani nijak nedoplňují. Každý si plácá něco bez ladu a skladu, aniž by uvažoval, co vlastně říká. Doslova za vrchol pitomosti považuji prohlášení, že za starými rodiči se má mladší generace vypravit jen proto, aby dohlídla na to, jak budou volit, a pokud budou volit „špatně“, ať je zahrnou svým nezájmem.

Zřejmě tihle dva majitelé poněkud sníženého EQ nevyrůstali se svými prarodiči a díky svým rodičům si mohli dovolit, na co si vzpomněli, samozřejmě i revoltu. Potud by to nebylo tak zlé, ale zřejmě nikdy nenesli následky svého jednání, a to je výchovná katastrofa, která se teď mstí na jejich ohavném chování, respektive možná i mstí prostřednictvím jejich ohavného chování jejich blízkým, kolegům, známým i širšímu okolí.

Bohužel zřejmě selhala i média, která dávají prostor takovému klipu k publikaci. Umělecky se totiž také nevyvedl, nepřináší žádnou zajímavou, dosud neviděnou technickou novinku, když si odmyslím tu náhodu, že se před kameru postavili dva nevychovaní, sobečtí mladí lidé, ale ne tak mladí, ona 30, on 25 let, aby nemohli pochopit, že jejich vystoupení musí nutně urážet starší generaci, ale i střední a mladší generaci těch lidí, kteří vyrůstali v normálním rodinném zázemí.

Dovolím si poznamenat, že něco podobného na téma proti Romům by zvedlo pořádnou vlnu odboje. Proti starší generaci to nevadí? Hmmm, podivné.

Pro obhajobu klipu Mádla a Issové mluví snad jen pár přitroublých billboardů, kterými se navzájem urážely politické strany, ale i toto urážení bylo poněkud neadresné a nevyzývalo k mezigeneračnímu antagonizmu. Oba hloupoučcí sobečci by asi nikdy nepochopili větu, kterou jsem slyšela mockrát v souvislosti s proklínáním komunistů: „Můj tatínek je komunista, ale mám ho rád“, nebo „Moje babička byla komunistka, ale měla jsem ji ráda“.

Kdyby ale přece dokázali alespoň s odstupem času uznat, že s klipem šlápli do pořádného ho… a že tohle nikdy neměli natočit, možná by vykročili na cestu tolerance a snahy o pochopení mezilidských vztahů nejen v politice, respektive nejen v osobním životě.

Myslím si, že s takovým klipem, nebo i s lékařským heslem „Náš exodus - váš exitus“, nebo i s poslední Kalouskovou blamáží o nahrávce, kterou se později rozhodl zamlčet (jen pro Kalouska: ráno prý je moudřejší večera) jsme do Evropy stále ještě nevkročili. Zato jsme vkročili do jakéhosi smradlavého sajrajtu, v němž se teď čvachtáme až po uši. To bude asi fuška z toho vybřednout a odsmrádnout. Půjde to vůbec?

Daleko výhružnější otázka pro probuzení je tahle: Je to jen lehce odpustitelná neúcta ke starším, k pacientům, k voličům, projevená jedinci, nebo je to agónie společnosti před totální sebedestrukcí?