Nejen lékařům nejde o sympatie, ale o prosazení svých zájmů

Pan Hrabovský posloužil lékařům další medvědí službou, tentokrát prohlášením, že lékařům nešlo o sympatie, ale o prosazení svých argumentů. Tak to jistě nebylo diplomatické, dokonce by se dalo říci, že to je tzv. skočení pr… do ksichtu pacientům, privátním lékařům, ale i těm lékařům, co ve státních nemocnicích nepodali výpovědi, a také ostatnímu zdravotnímu personálu.

Co svět světem stojí, nikdy žádnému teroristovi, násilníkovi, ani vyděrači nešlo o sympatie, ale vždy mu šlo jen a jen o prosazení jeho vlastních zájmů, které třeba dokázal shrnout do několika argumentů.

Na příklad, když vyděrač položí lístek se vzkazem „peníze nebo smrt“, je okamžitě pochopena jeho argumentace a případně je mu dočasně vyhověno. Díky nesympatiím, které vzbudí takovým jednáním, je následně odměněn, je-li chycen.

Na tomto místě je vhodná rada pro vyděrače-lékaře. Když dokážete utéci s tím, co jste dokázali získat, a nikdo vás nevyčmuchá a nechytí, máte vyhráno. Ale po zjištění, že není kam prchnout, pokusit se vrátit a dělat, že se nic nestalo, dokonce to umocnit prohlášením, že vám nejde o sympatie, ale o prosazení svých vyděračských zájmů, k čemuž jste si propůjčili rukojmí, která tímto ve stavu vyděšení a znechucení vracíte, to může skončit averzí kolektivu a společnosti, ze kterých jste vyšli. O ztrátě důvěry snad ani nemusíme mluvit, protože slovo důvěra zřejmě pro vyděrače je naprosto neznámým pojmem a hlavně to není něco, o co by jim kdy šlo.

Jestli ale šlo o účetní fintu, kdy 15 000 lékařů zastávalo a vykazovalo 18 500 pracovních míst a nyní těch 3 500 pracovních míst bylo takto vypovězených, pak se nic neděje, všichni zůstávají na svých místech, jen se zoptimalizuje využití jejich pracovní doby.

Jako prémii beru informaci, že pana Engela ve vinohradské nemocnici rádi oželí. Ostatně, pacienti by asi tváří v tvář jemu mohli přijít k dalším zdravotním újmám, což nemocnice nepotřebuje. Nakonec zdravotnictví potřebuje spíše lékaře nežli odboráře, ke všemu ještě raději lékaře, kteří si umějí získat sympatie pacientů.

Lepší sympatizující pacient než naštvaný klient nemocnice a potenciální klient právní kanceláře naproti. U advokátů to totiž platí doslova a do písmen. Co? No, přece to motto pana Hrabovského. Těm na sympatiích druhé strany opravdu nejde, protože oni pouze prosazují cíle svého klienta pomocí svých argumentů.