Ministru Drábkovi vyměnili masku

Všimla jsem si, že čeští vysocí politici mají ve zvyku výbojně zvedat bradu, když se jim daří, a dělat kukuče zezdola, když jsou jako trošku mimo světla ramp. Ve výměnách masek exceloval pan Paroubek, ten k tomu dokáže také měnit dikci a modulovat hlas. Poté, co částečně zmizel z parády, je nejlepší ministr Drábek.

Poslední dobou jsem ty jeho arogantní úsměšky do kamery a demagogické řeči na adresu oponentních diskutérů už slušnými slovy nedokázala komentovat. Včera, poté co mu opoziční ČSSD zajistila v Senátu zamítnutí řadu asociálních zákonů, vypadal obličej ministra, jako by ho někdo zpráskal, nikoli mu jen vrátil zákony k přepracování tak, aby konvenovaly s pracovním trhem a statutem člověka, byť odmítnutého krizí zdecimovaným trhem práce.

Nebylo by od věci, kdyby ve volné chvíli ještě někdo povolaný ministru Drábkovi vysvětlil, co to je podpůrčí doba v nezaměstnanosti a proč je pro padesátileté, eventuálně pětapadesátileté delší, ale i to, proč se po tuto dobu vyplácí podpora v nezaměstnanosti a jak a z čeho se tato podpora počítá.

Osobně si myslím, že je dost dlouhodobě nezaměstnaných, kteří už desítky let natahují ruku po příspěvcích v hmotné nouzi a protože nepracovali nikdy, žádají platbu i životního a existenčního minima. Tyto dávky určitě zakládají oprávnění požadovat po takových lidech odpracování veřejně prospěšných prací po dobu poloviční pracovní doby. Jedná se o práci nekvalifikovanou, takže za ni by tak či tak více peněz nikde nedostali.

Návrh zákona, který by vázal výplatu životního a existenčního minima, nikoli výplatu podpory v nezaměstnanosti, na výkon veřejně prospěšných prací v přiměřené kvalitě a rozsahu, by jistě prošel i u ČSSD.

Co se týká páně ministrova nápadu vázat výplatu podpory v nezaměstnanosti na výkon takových prací, nekonvenuje to jednak s tím, že za stejnou práci by jeden dostal 3000 Kč, někdo 6000 Kč, někdo 9000 Kč, někdo 12000 Kč a někdo ještě více. Kromě toho o podporu nezaměstnanosti se člověk zaslouží odpracováním alespoň 12 měsíců po dobu tří let, někdo odpracováním 15 posledních let, než se setkal s tak nepříjemnou skutečností, jakou je přijít o práci a nenajít další.

Kdyby pana ministra nikdo nevrátil s jeho asociálními zákony zpátky na zem, mohl by pro příště podat novelu pro výplatu důchodů v tom smyslu, že důchodci také budou vykonávat veřejně prospěšné práce, samozřejmě jen 4 hodiny denně a v místě svého bydliště, přičemž koště, lopata, či hrabák na sníh jim bude zapůjčen obcí. Návštěvy lékaře by si důchodce domluvil mimo tuto dobu.

Je to stejné jako s podporou v nezaměstnanosti. Občan má na finanční dávky nárok, ale společnost chce něco za něco. Mimochodem, to je dobře, že ministr Drábek opustil arogantní tón a své běžné pohledy do kamery svrchu nahradil pohledy výjimečně úkosem, případně nezvykle zespoda, ale společnost i v jeho případě požaduje něco za něco.

Za projevené asociální cítění a nepovedený projekt zavedení sociálních karet, který musel nakonec zastavit až Antimonopolní úřad, protože arogance ministrovi Drábkovi nedovolila diskutovat peer-to-peer s občany a pochopit, co praví zákon pro zadávání veřejné zakázky, společnost žádá po ministrovi Drábkovi rezignaci na post ministra práce a sociálních věcí.

Pokud ho někdo zaměstná, jeho věc, ale společnost na tomto postu potřebuje člověka, který táhne s ní, nikoli kope proti ní. Ministři jsou placeni z veřejných peněz, takže zaměstnavatelem je ta společnost, se kterou ministr Drábek jednal dosud nadmíru arogantně, jako žil v omylu, že je snad ministrem práce, respektive účinku nějakých asociálních věcí.

Foto perex: tyden.cz