Zásahová jednotka v Šumperku překonala bezpečnostní dveře v ceně několika desítek tisíc, aby lapila drogového dealera, který úspěšně a nerušeně pokračoval v trestné činnosti, za kterou nedávno utrpěl směšný trest v ceně 15 měsíců odnětí svobody s 30měsíční zkušební dobou. Jde o nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy.
Není to trochu od věci, když v zahraničí padají na hlavy drogových dealerů daleko tvrdší tresty, v ČR takového managera krachujících lidských osudů a páchání nenávratných škod na lidském zdraví a psychice jen pohladit podmínečným tytyty? Jestliže takového člověka se zaběhaným podnikáním tohoto typu soudy nepošlou za mříže na dostatečně dlouhou dobu, aby alespoň mezitím zanikly jeho vazby na „podnikatelskou“ síť, v níž má své místo, nemá přeci žádný problém pokračovat ve své činnosti.
Každý drogový dealer a vařič ví, že se to nesmí, ale pokud pro něj české soudy nezařídí stav, že to ani nelze, pak bude vycházet z toho, že se to sice nesmí, ale de facto může. A zařídí se podle toho, na příklad lépe zamaskuje a zabezpečí lepšími dveřmi své malé drogové impériu, respektive doupě.
Mezi pojmy nesmí a nemůže je propastný rozdíl. Podmínečný trest bohužel znamená jen „nesmí“, nikoli „nemůže“. To ale někomu nestačí, jak dokazuje i zmíněný šumperský případ.
Jestliže někdo svojí činností především škodí jiným lidem, což drogoví dealeři beze sporu dělají, pak by na jeho trestnou činnost měly být udělovány tresty na tvrdo – jen tak, kvůli ochraně zdraví a životů jiných lidí. Nebo ne? Budeme tolerantní až za hrob, i když v zahraničí už pochopili, že pro drogové dealery podmínečné plácnutí po ruce je povzbuzením k upevnění a rozšíření dealerské činnosti?
Sice je pravdou, že společnost doplácí na fešácké kriminály, ale u drogových dealerů asi společnost ještě více doplácí na odstraňování škod na zdraví lidí, zavlečených do drogové závislosti. A tak by ty tresty na tvrdo pro drogové dealery státní kasu ani tak moc nebolely.
Jako lehký zlepšovák by se možná dala použít Drábkova metoda čtyřhodinových denních prací pro obec a hlášení se dvakrát týdně na Czech pointu na nejbližší poště po čas podmínečného trestu, tedy samozřejmě jen tehdy, pokud by drogový dealer neprokázal, že je někde zaměstnán a řádně pracuje, čili nemá čas na drogově dealerskou činnost.
Naopak pokud by byl zaměstnán a zároveň dealeroval drogy, jako se i stalo na příklad na půdě školy, u České policie a podobně, pak by trest neměl minout ani toho zaměstnavatele, který mu takovou činnost umožnil – natvrdo samozřejmě.
