Měkký pan Zaorálek a tvrdá paní Klasnová

Kousek videa z poslanecké sněmovny, kde paní Klasnová napomíná pana Zaorálka za termín dubové, adresovaný tam sedícím koaličním poslancům, mě pobavil. Pan Zaorálek jako hodný žáček slíbil, že bude slušnější, načež duby nazval pařezy a dále se už nedal zastavit až do závěru, kdy svoji zlobu vygradoval termínem měkkoty na adresu tam sedících dubů a pařezů. Sebe označil za mluvčího těch, na které kvazireformy koalice dopadají nejvíce a jimž hrozí podle mínění pana Zaorálka bydlení pod mostem.

Tvrdost paní Klasnové mne tentokrát poněkud překvapila, protože jindy přehlíží významnější slova a gesta, na příklad vztyčený prostředníček ruky pana Bárta obrácené hřbetem do prostoru. Majitel takto vztyčeného prostředníčku zřejmě dává najevo, co si o hlasování myslí. Symbolika je jasná, leč při hlasování ve Sněmovně se nehodí. Takhle nehlasujeme ani v místní organizaci, či v domovní samosprávě.

Přiznejme si, že nazvat duby, nebo i pařezy osoby mlčící rezignovaně sedící a poslouchající stylem jedním uchem tam, druhým ven, by mohlo být trošku na hraně slušnosti. Jenže chytrý pan Zaorálek opatrně a nanejvýše takticky použil slovíčko jako. Tím si zaručil nenapadnutelnost svého příměru. Paní Klasnová si asi sedí na uších, takže průchod slov jedním uchem tam a druhým ven se u ní nepovedl a slovíčko jako nepochytila, jeho význam pak už vůbec ne.

Za duby i pařezy v příměru jako pana Zaorálka chválím, projevil postřeh a svůj poznatek ve zkratce výstižně shrnul. Diváky u televize by paní Klasnová ovšem musela vyloučit ze sálu. Jako bych to slyšela, válejí si tam píííp za naše peníze, píííp dělají, jen píííp žvaní, člověka ty jejich řeči akorát tak píííp, ať si zkusí žít za deset táců měsíčně, by se z toho píííp.

Zbytek řeči pana Zaorálka šel už ale mimo terč, takže nehrozilo, že by se snad trefil do černého. Nazval ostatní měkkotami, přitom sám svojí bezzubou řečí dokázal svoji vlastní měkkost, nebo lépe příslušnost k přísedícím. Vypadalo to, že si jen tak povídají, aby zabili čas a zahráli nudné a poněkud zbytečné divadlo pro přítomné kamery a mikrofony.

Zásadní omyl pana Zaorálka tkví ale v tom, že si myslí, že mluví za ty, co utrpí nejvíce předkládanými novelami a zákony, souhrnně a zcela neoprávněně nazývanými reformou. Kdyby za ně skutečně chtěl mluvit, pak by si nejprve připravil argumenty a spousty čísel a tabulek, jak bylo, jak je a jak bude, až se stane, co se plánuje, ale jak by bylo, kdyby se tak nestalo. To by byla fundovaná řeč.

Kdyby ale pan Zaorálek nechtěl věnovat tolik času přípravě a shánění faktů, jejich analýze, syntéze a vyhodnocení závěrů a nakonec i vytvoření jasné a přehledné prezentace, stačilo by alespoň jako první nástřel použít pár vět, postavených na zdravém selském rozumu a selské argumentaci.

A také, kdyby pan Zaorálek skutečně chtěl mluvit za ty, co na tyhle kvazireformy doplatí, mohlo by panu Zaorálkovi hrozit i to, že na každé jeho druhé slovo by zareagovala paní Klasnová poučkou o slušné mluvě, případně i to, že tento měsíc by celou svou poslaneckou výplatu i s náhradami probendil na pokutách a třeba by se i zadlužil. To po něm nemůžeme chtít. Takže by stačilo vzít to slušně a přehledně s těmi faktickými poznámky, tabulkami, čísly, grafy a prognózami.

Nadávky už zvládneme sami doma, kde nás nikdo nepokutuje. Chce to ale nebýt měkký a nebát se matematiky a hlavně nemít máslo na hlavě a nehrát si na jánabráchismus, nečekat na post u koryta – prostě to risknout. Mám argumenty a mohu je ze své pozice sdělit. Tak tady jsou. Jestli vám nevoní, tak mě zabijte i s mými argumenty.

Dnes přeci ČSSD není u vesla, tudíž nemá co ztratit. A získat může až v příštích volbách. Pokud ale již dnes začne dokazovat, že ekonomii a hospodářské sociologii rozumí a chce pracovat pro lidi, jinak také voliče jako celek, nikoli pro sebe, pár svých chlebodárců, vyvolených, pro své příbuzné a svoje spojky ve světě podnikání.

Umět řečnit je v politice velmi důležité. Je ale vhodný čas na dráždění lidí mlácením prázdné slámy ve chvíli, kdy čekají rozhodnutí, zásadní pro svůj postoj k politice vládnoucích i opozičních stran? Nebo je to hloupým přepychem a přepychovou hloupostí dva v jednom? Spíše hloupostí a přepychem, a také plýtvání časem všech, nejen svým vlastním.

Bez argumentů a s máslem na hlavě nelze být v politice tvrdý. To je možné tak jedině snad za řečnickým pultíkem zvedat hlas, šermovat rukama, významně natáčet hlavu a pošilhávat vlevo a vpravo jako slepice nad zrním, případně hlasovat se vztyčeným prostředníčkem, nebo dokonce tímto gestem titulovat své kolegy rovnou a bez hlasování.

Co se týká ČSSD, je třeba se ptát, jak se tato strana vyrovnala s Grossovým křišťálově čistým úchvatným zbohatnutím a s těmi, co ho podrželi, s prodejem bytů OKD za hubičku a zašantročením předkupního práva stávajících nájemníků, s Palasovými investicemi v řádu kdo ví odkud se zjevivších milionů atd.

Ve chvíli, kdy důkazy o protiprávním jednání leží na stole, říct, že jsem tomu upřímně, bez pochybností a s poníženým sklopením hlavy věřil tehdy, kdy dotyčný byl u vesla a mohl rozhodovat o mém korytu, a teprve nyní snaživě a jasně s hlavou skloněnou a kosým pohledem vidím, že jsem idiot, tak to se jeví být neupřímné a účelové. Naopak zajímavé by bylo, kdyby pan Zaorálek řekl, že vedl skupinu, která žádala o vysvětlení těchto podezřelých kauz, ale nepodařilo se ani s právníky tato vysvětlení napadnout.

Tohle říct a předložit důkazy, to by bylo něco jiného, v české vysoké politice nevídaného. Jenže tohle kdyby si pan Zaorálek zkusil tehdy, dnes by nebyl tam, kde je. Čili není a nebyl idiot. Je stejný jako všichni ostatní, které nazval pařezy. Jen pro tentokrát on mluví, zatímco oni neposlouchají. Příště si oni udělají, co chtějí, a on bude mluvit. Pokud ovšem nebude takticky mlčet.

Mlčeti je totiž zlato, v politice to platí obzvlášť. Dodat něco, to lze vždy, dokonce i dodatek ověnčit omluvou za zpoždění. Ale odvolat něco, co bylo jednou řečeno, to chce teprve politickou tvrdost, kreativitu, ostré lokty, nevymáchanou papulu a hlavně páku na ovlivňování veřejného mínění, svých odpůrců i politických souputníků. Dobrý politik to ale umí. Necháme se tedy překvapit, kteří dobří politici budou elegantně odvolávat sliby a kteří v odvolávání slibů budou ještě lepší.

Já se ještě navíc dám překvapit, až bude pan Zaorálek odvolávat svou řeč z nedělních OVM, ve které si neupřímně nasypal popel na hlavu prohlášením, že je idiot, a myšlenku dozdobil tvrzením, že až mu řeknou, ať jde z vysoké politiky, půjde. Nu, až mu řeknou, tak poletí, jak se u nás říká, štandopede. Ale kvůli myšlenkové nedostatečnosti nemusí, ta u vysokých českých politiků nevadí.

Foto perex: Pan Zaorálek vysvětluje, Petr Horník, novinky.cz