Zasvěcení znají Neviditelného Psa, pamětníci vědí, proč je neviditelný, a ti, co k němu mají svůj vztah dnes, mu říkají zkráceně Pes. A přece nejde o zvíře. I když zpočátku vlastně šlo. Inspirací pro jméno i logo byl pes Ondřeje Neffa, který když chtěl hnípat na odpíraném místě na gauči, jsa přistižen páníčky, zakrýval si tlapami oči v domnění, že nevidí-li on je, nevidí ani oni jeho, a tudíž ho nemohou z gauče vykázat.
Název a logo firmy bylo tedy převzato z denního života, sídlo firmy vyplynulo samozřejmě jako dům vydavatele a majitele živého psa i virtuální, pro začátek bezzubé, příšery. První styk myšlenky s úředníky proběhl při registraci nápadu před 15 lety. Vypadalo to, že jablko nepadlo daleko od stromu a podle svého otce jede ve sci-fi, tentokrát nazvaném „internetové noviny“ – ha, kdo to kdy tehdy slyšel. Noviny se přece četly cestou tramvají do práce, v čekárnách a ráno u snídaně. A prodávaly se v trafice a novinových stáncích. A tohleto se přece nebude nikde kupovat, a tehdy ty monitory – ty si zkuste postavit ke snídani na stole, nebo přibalit do vlaku.
I když necháme hloupých žertů, pamětníci si vzpomenou, obsypáni husí kůží, co tehdy stálo připojení k internetu, že se počítalo po minutách a i když po pár minutách nepadlo samo, doma jsem je vypínali, kdykoliv jsem šli na chvíli od PC.
Neviditelný Pes tedy byl zrozen. Na počest živému vzoru zahrnoval rubriku věnovanou roťasovi Bartovi. Kdo má psa, ví, že je o čem psát, zvlášť když k psovi máte pozemek s bazénem a musíte občas hrabat listí a sbírat je z bazénu – pes rád pomůže, když k vám chodí mnoho přátel – pes se rád seznámí, když občas něco kutíte – pes se přidá.
Na počest trpělivosti a pochopení blízkých a přátel majitele dostal Neviditelný Pes rubriku Rodina a přátelé. A to, o čem jsou každé správné české noviny, to byla politika, tedy Český politický cirkus.
Vlastně šlo ani ne tak o noviny, alespoň z pohledu dnešní doby, ale o blog. Vést blog tak, aby si získal širokou čtenářskou obec, je uměním, a proto tvrdím, že šlo o umělecký blog spisovatele, novináře, amatérského politologa a milovníka začínajících virtuálních sítí Ondřeje Neffa. Kdyby pana Neffa tehdy napadlo nikoli založit internetové noviny, ale patentovat si blog, tak by dnes díky bloggerské mánii musel být v pořádném balíku.
Jemu ale stačilo koníčkaření s novinařinou pro všechny, kteří se připojí. Připojili jsme se nejen my tady, ale i hodně lidí v celém světě, kteří si rádi přečetli, co je v ČR nového. Z nich se později rekrutovali zpravodajové a komentátoři, přispěvatelé do Neviditelného Psa. Zpočátku byla třetina návštěvníků Psa zahraničních, připojovali se z USA, Kanady, Austrálie, z Afriky i od sousedů z Ruska.
Pes takto dostal zahraniční školu, díky níž nespadl tam, kam po čase spadla snad všechna česká média – do stavu být poplatný politickému režimu, či chlebodárci, nechat se zmítat vlnami. Populismu a tolerovat, eventuálně netolerovat témata podle diktátu. Možná se takto může zdát, že Pes je poněkud naježený, všetečný, svéhlavý a šňupe si, kde se mu zachce. A možná to tak je. Každopádně je to patnáctiletý zdravý a nezávislý Pes, který si oči zakrývá opravdu jenom na svém logu, jinak vidí a slyší dobře.
Na Neviditelném Psu přispívají také někteří bloggeři z místního blogu,
Tomio Okamura
František Matějka
Tereza Kakosová
Petr Novotňák
i já.
********************************************
Neviditelnému Psu přeji stálé zdraví a nezávislost, přízeň čtenářů i přispěvatelů, slávu daleko za hranicemi ČR a samozřejmě kontinuální plnění očekávání, pro která byl stvořen přesně před 15 lety.
*********************************************
